Kniha, kterou můžete hodit na kompost

11 komentářů

Když jsem se nedávno radovala, že mám svou novou knížku Sláma v botách 2 hotovou, byla to samozřejmě radost předčasná. Hotové bylo leda prd. Napsat knihu je jedna věc. Dotáhnout ji až k vydání je ale věc druhá. A aby knížka byla navíc NEJVÍC EKOLOGICKOU KNIHOU V EVROPĚ, to je věc třetí.

S radostí oznamuji, že si konečně můžu všechny tyhle tři body odškrtnou. Díky Tomášovi, Báře a Lindě. A sobě, samozřejmě! 🙂

Nikdy jsem nijak zvlášť nepřemýšlela nad tím, jak velký bordel vlastně zůstává na planetě po knížkách. Knížky já totiž nikdy nevnímala jako problém. Dyť je to jenom papír, že jo… I když je fakt, že teda hodně, HÓÓÓÓDNĚ papíru.

Když mi ale vyšla moje první knížka Sláma v botách (poslední kousky lze koupit ZDE) a já ten krásný předmět držela v ruce, naplno mi došlo, že on to ale není JENOM pevný, zářivě bílý papír. On ten papír je jaksi potištěný barvami a ještě je to nějak slepené. Knížky navíc dorazily zabalené do fólií a celé to k nám do Loun putovalo z daleké tiskárny dodávkou. A pak z Loun dalšími poštovními dodávkami do obchodů nebo k vám domů. A od vás pak moje knížka jednou poputuje kam? Do tříděného papíru? Na skládku? Do bazaru? No do hrobu si ji předpokládám nevezmete. A ani byste neměli! 🙂 Protože to není žádná eko kniha, která by se v půdě rozložila na neškodný humus, ale je potištěná standardními barvami, které se běžně v knižním průmyslu používají (tj. toxickými), jsou v ní i nějaká ta toxická lepidla a ten zářivě bílý papír, když už jsme u toho, se taky nevzal jen tak sám od sebe.

A tak jsem se sice v roce 2017 radovala ze své krásné první knížky – svého splněného snu -, ale duši už mi zase brázdila různá ALE. Byl fakt nutný ten křídový papír na fotky? A co ty tvrdé desky… škoda stromů…

Moje první knížka měla sice zelenou obálku, ale jinak to moc zelená kniha nebyla. Třeba ty tvrdé desky s přebalem… Foto: reprint obálky Sláma v botách
A uvnitř fotky na křídovém papíře. I když krásný fotky krásných lidí. 🙂 Foto: reprint Sláma v botách

Načež se u mého prahu zjevil vydavatel Tomáš Hajzler a všechny moje pochybnosti ohledně ekologie knižního průmyslu vyslovil nahlas. Ale rovnou dodal: Další knížku ti vydám já a bude, Veru, v takové kvalitě, že ji budeš moct po dočtení HODIT NA KOMPOST! Jenom jsem vyvalila oči a řekla: No tak jdeme do toho, ne?

Co se dělo pak, jste četli v mém minulém blogu (Tolik se toho stalo. Nová zeď, nová knížka, konečně nový život?) Jak jsem měla celý rok pilně psát, ale nepsala. A jak jsem to pak doháněla až na jaře a v létě už málem potila krev. Ale nakonec jsem text přece jen 15. září dohonila, dopotila, dopsala, odevzdala a … začala čekat. Na tu knížku, co po dočtení půjde na kompost.

Po 15. září se rozjel tradiční proces, který vydání knihy předchází. Myslím vydání TRADIČNÍ knihy. Text si projela korektorka, pak jsme si chvilku pinkaly mezi sebou, co a jak tam upravit a doladit, pak jsme ho pinkly grafičce, ať to nějak pěkně zalomí, a pak jsme to dopinkly vydavateli, ať to po nás zkontroluje a dá knize požehnání. Ale fofrem, protože přece chceme mít knížku do Vánoc!

Tak takhle jsme si to zhruba představovaly my, ženy z posádky. No jo, ale…. jak to popsat a nelhat…. takhle si to NEpředstvovat Tom, kapitán. 🙂

Víte, Tomáš Hajzler je svým způsobem vizionář. Je to člověk s obrovským srdcem, do kterého se mu vejde celá planeta. Každej hmyzák i každé zbytečně vypuštěné CO2. Hodně v životě viděl i zažil a každopádně hodně přečetl, a tak na něm pokaždé vidím, jak je smutný z toho, kam jsme se my jako lidstvo, jako konzumenti téhle planety, dostali. Jak si pořád neuvědomujeme, co musí nevyhnutelně přijít, pokud si životního prostředí nezačneme ale honem rychle vážit aspoň milionkrát víc než teď. Píše o tom knížky, články a sám se snaží jít příkladem, co mu síly dovolí. Někdy si tak připadám i já, ale věřte mi, Tom je mnooohem, mnooohem dál. Nemá jako my dvě auta a v jednom z těch aut nejezdí pro sušenky do Lidlu.

A tak se holt právě on stal prvním vydavatelem knih v ČR, který se rozhodl i s tímhle průmyslem něco udělat. Ozelenit ho. Jít příkladem. Vydávat ty nejvíc ekoknihy v Evropě. Od roku 2017 nechává u svých nových knížek měřit jejich CO2 stopu a dělá všechno pro to, aby byla co nejmenší. Ale jde ještě mnohem dál. Třeba až do takových detailů, že NECHCE, aby ty knížky vznikaly ve stresu, což je takové škodlivé CO2 pro nás lidi. Celý proces vydání jeho knih má být prostě na pohodu, slou, udržitelný a tak. Amen.

Takže následující zápletka už je vám asi jasná.

Na jedné straně je kapitán, který si rozhodně nehodlá dělat starost ohledně nějakých termínů, natož kvůli ták konzumnímu termínu jako „vydat knihu do Vánoc“, a na druhé straně je rozjuchaná, namotivovaná posádka, která s tím, že to „do Vánoc stihne“, počítá. A je ochotná kvůli tomu občas nocovat (i když v té knize jasně píšu, že se to dělat NEMÁ! :-)), neustále si chatovat, operativně se na všem domlouvat, scházet, a dokonce dát (ale jenom jednou!) dětem k svačině ty sušenky z Lidlu.

Kapitánovi se to ale vůbec nelíbí. Jenomže tryskomyši jsou tak naspídované (asi cukrem z těch sušenek), že ho ke „stíhání Vánoc“ donutěj navzdory všem jeho zásadám a přesvědčením. Motor teda chvíli nějak šlape. Ale zatímco jedny zuřivě dupou na plyn, druhý spíš na brzdu.

Nakonec se samozřejmě pohádáme, ale fest! A úplně logicky to bouchne o úplněk poté, co dva členi týmu byli u zubaře a zbylé dvě dostaly krámy.

Uf, řeknu vám, nechtěli byste být v mé situaci. Ani v kůži Toma. Nebo Lindy. Nebo Báry. (A pak se do té grotesky připletly ještě další postavy jako druhá korektorka Lucka a druhý grafik Petr…).

Jsme střídavě nasraní, smutní, podvedení, zmatení, pak zase cítíme naději, příležitost k poučení se z chyb svých i těch druhých, a postupně znovu nabýváme pocit, že i tuhle životní lekci ustojíme, že jsme ji možná potřebovali (?), že nás posune dál a hlavně: že i navzdory tomu, co jsme si napsali, vyčetli nebo si o sobě navzájem pomysleli – se nakonec budeme zase „společně radovat“ ( když budu parafrázovat kapitána) Já se teda budu radovat, jedině AŽ bude knížka konečně v tiskárně. DO VÁNOC!:-)) Ale to si nechte pro sebe.

No, díkybohu po úplňku, zubaři a pravidelné periodě už žádné další hrůzy nepřišly. Přišlo už jenom zjištění, že bílý návrh obálky je v rozporu s tím, že kniha musí být bezpodmínečně tou nejvíc ekoknihou, jakou Tomášovo vydavatelství dosud stvořilo. Takže jsme ještě v den odevzdání podkladů do tiskárny zuřivě vymýšleli úplně jinou, NEbílou obálku, zatímco druhý grafik Petr sháněl, jestli by třeba zrovna náhodou nejel nějaký kamion s bílým ekokartonem kolem naší ekotiskárny. A představte si, že vono jo! Přišel nejen ten okamžitý nápad na hnědou recykloobálku, tak i ten kamion zrovna kolem naší tiskárny JEL.

Náhoda, nebo (vánoční) zázrak? 🙂 Za mě jednoznačně to druhý!

Jo, to nám bylo hej. Než přišel menzes, zuby, úplněk a úplně odlišné představy o průběhu spolupráce. A termínu. Přesto věřím, že se spolu na křtu knížky zase takhle hezky vyfotíme. Co bysme to jinak byli za sluníčkáře? Foto: Sláma v botách

Až budu poprvé držet v ruce svou novou, druhou knihu, jsem zvědavá, jaké pocity převáží.

Radost, že roční úsilí o vydání téhle knihy se opravdu zhmotnilo v něco, co mě a snad proboha hlavně vás bude bavit číst a u čeho se nasmějete i si třeba popláčete a ještě si z knížky vypíšete sto praktických poznámek, které aplikujete ve svých zahradách a životech? Nebo se budu radovat hlavně z toho, že to tentokrát šlo i bez toxických lepidel a barev? Anebo mi jako první vytanou vzpomínky na ty bláznivé, vypjaté poslední dny tvorby mé knihy, které nás nejdřív nadzvedly ze židlí a pak donutily pevně se semknout? Kdoví… nechám se překvapit.

Sláma v botách 2: Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty! vyjde ASI na sklonku roku 2019. Úplně se bojím napsat, že to bude do Vánoc… 🙂 Ale do dalšího úplňku i periody je daleko, a tak věřím, že už to dobře dopadne. Ani žádné zuby moudrosti už nikdo z týmu k trhání nemá…

Obálka zůstala bílá. Bude z šedého ekokartonu Antalis Duplex, natřeného na bílo, který má v hodnocení ekologičnosti 4 hvězdičky z 5. Extra tomu nerozumím, ale tady je k tomu vysvětlující video: Antalis Green Star System.
A vnitřek knihy bude na papíře Antalis Viprint, který má dokonce 5 hvězdiček z 5. 🙂 Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!
V knížce najdete některé kapitoly, které znáte z blogu, a pak zcela nové příběhy, které vám celý ten příběh propojí do souvislostí. No, je to každopádně dost osobní kniha. Manžel mě nepochválí. 🙂 Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!
Obálka je sice (střídmě) barevná, ale vnitřek černobílý, protože jsme se tentokrát chtěli vyhnout křídovému papíru, který se nedá recyklovat. A černobílá dala knize úžasnou retro náladu! Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!
Sepsala jsem do knihy abecedně všemožné tipy, recepty a fígle, které se k našemu příběh vážou. Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!
Potraviny mají svoje BIO, energetika zase obnovitelné zdroje. A vy teď budete mít svou Slámu v botách 2, kterou můžete kdykoliv hodit na kompost. I s tou bílou obálkou, kvůli které nejel žádný extra kamion. Uf…

11 thoughts on “Kniha, kterou můžete hodit na kompost

  1. Já myslím, že jestli jste se nad tím vším zhádali jenom jednou, tak je to úspěch 🙂 Už se těším na knihu, ale když to nestihnete do Vánoc, v únoru mám narozky, takže v pohodě 😀 a navíc ještě nemám ani tu první – a to jsem na ni loni pečlivě i odkaz poslala(Ježíškovi). No, jestli se neobjeví pod stromečkem ani letos, zaúkoluju jejím pořízením ségru, ta to zvládne 😀
    Jinak doufám, že když už je kniha dopsaná, bude víc článků – určitě je to lepší forma prorastinace než skrolování facebookem 😀
    Tak ať vám rostou 🙂

    • Jediný ježíšek, na kterého je spoleh, je holt jenom ten opravdickej aneb co si člověk nedá sám, to nemá… No, článků by mohlo přibývat, pořád je o čem psát, ale rodina se čím dál víc bouří. Prý už o nich nic psát nemám! Bojí se, že až otevřou knihu, budou mít ty Vánoce zkažené atd. Tak já nevím. Asi začnu psát příběhy o úplně jiné rodině, která se bude jenom čistě nááááhodou trošku podobat té naší. Ale my to jako vůbec nebudem!

      • Ale na to je jednoduché řešení – tak ať o sobě nečtou 😀 na trhu je trilion jiných knih, já se klidně obětuju, a koupím si dvě vaše, aby se to vyrovnalo s tou, kterou si nekoupí váš manžel 😀
        Držím palce, aby Vánoce proběhly v klidu a pohodě (ať už s knihou,nebo bez, hlavně s rodinou a přáteli). Ať vám rostou!
        P.S. A když nestihnete do Vánoc další článek, já si přečtu nějaký starší 😉 zdaleka ještě neznám všechny :,-)

  2. Je moc milé, že jste v poslední době už druhá autorka, která se zamýšlí nad stejným problém a sice ekologičností knih (viz https://kniha.czechzerowaste.cz/). Jen bacha na měkkou vazbu, taková kniha se o dost hůř čte a méně vydrží.

    Těším se na Vaše další postřehy a když nebude kniha pod stromečkem, tak další sezona to jistí 🙂

    • Neznám přesnou gramáž kartonu, ze kterého bude obálka. Nebo možná znám, ale neumím si to ve výsledku představit. Je možné, že pak knížka méně vydrží, no ale zase si říkám, že se aspoň na tom kompostu dřív rozloží. 🙂
      Děkuji za odkaz na článek. A vám přeju, ať se čtení líbí. Před Vánoci nebo po. 🙂

  3. Vaši první knihu jsem si půjčila minulý měsíc v knihovně – myslím, že Vás nemusí mrzet, že to vydání bylo festovní – vazba držela, listy nepotrhané a v hezkém stavu si ji tam přečte další velké množství lidí. (když jsem ji vrátila, půjčil si ji znovu někdo dřív, než jsem udělala kolečko po oddělení)
    Píšu Vám jako někdo, kdo momentálně likviduje pozůstalost po rodičích – za necelých 40 let, co spolu žili, nashromáždily asi tunu knih, které si nejsou schopni rozebrat ani 3 knihomolové, které přivedli na svět a vychovali. Je tam spousta skvělých knih a člověk má nakonec zábrany dát do sběru i těch pár méně skvělých – nějak mám v sobě, že se knihy nepálí, nevyhazují a snad ani nekompostují. Tento rok jsem vydala embargo na nové papírové knihy a pořídila po 20 letech průkazku do knihovny. Nejvíc eko je podle mne kniha, kterou si nekoupím. Je mi ale jasné, že i spisovatel musí platit složenky a přešla jsem na e-knihy. Netuším, jak ty jsou na tom s uhlíkovou stopou, ale chtěla jsem se zeptat, zda náhodou vydání e-knihy neplánujete, díky

    • Je, to jste mi udělala velikou radost, myslím s tím, že je knížka půjčovaná. V naší knihovně také, ale tady se to předpokládá. Tady mě lidi znají a čtou. Že je to tak i jinde, z toho mám radost. A odkud mi píšete vlastně?
      E-kniha se chystá. Bude. Jenom nevím jak rychle vznikne po vydání té tištěné, ale vím, že se na tom ve vydavatelství už pracuje. Možná vyjde současně s tou tištěnou. 🙂 Uhlíkovou stopu neznám a zkusím se na to zeptat Tomáše, určitě bude mít přehled. Moc pozdravuju a děkuju, že jste mi napsala. Potěšilo mě to. .)

      • Díky za odpověď – píšu z Litomyšle, klasické maloměsto, kde lidi docela dost zahradničí, momentálně zakládám zahradu, letos jsme se konečně dostali k sázení stromů. Na základě Vašich zkušeností jsem radši navýšila plochu určenou pro zeleninovou zahradu 🙂

        • Litomyšl a „klasické maloměsto“? Jednou jsme se tam byli podívat a rozdíl mezi ostatními malými městy a LITOMYŠLÍ byl na první pohled patrný. Od té doby po cimrmanovsku říkáme: „V Litomyšli by chtěl žít každý.“ 🙂 Je u vás krásně.

  4. Veru, ty jsi borka,. knihu na kompost. :-))
    To je prostě zas o level výš. Stejně jako nejdůležitější je láska. A hlína za nehty.
    Nezklameš nikdo a nikoho.
    A já jdu psát Ježíškovi.
    A tobě i s obě a nám všem stejně postiženým přeji ať nám rostou.
    Krásné dny. A ty koukej začít psát, teď už toho moc neroste. Jen děkuji Martinovi, že se zdržel a já mohu rozvážet hnůj a mulč a reju jinde než jen doma.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *