Jak jsme zalili Slámu 2

Napište komentář

Dneska to bude rychlé. Chci si tady jen schovat na horší časy fotky z lepších časů. Neboli fotoreport ze křtu Slámy v botách 2: Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty! Takhle to bylo, takhle to vypadalo, když jsem letos nejvíc triumfovala. 😀

Doma se nám vžila taková hláška. „Maminka potřebuje triumfovat.“ Nevím, kdo s tou pitominou přišel, ale mám ji neustále na talíři. Že prý je doma klid (rozuměj: manžel se dočká svých manželských práv), jenom když se mamince podaří triumfovat.

No, ten týden, co jsme křtili knihu, jsem doopravdy triumfálně prožívala. Víc než roční úsilí skončilo. Knihu jsme zalili a vyslali do světa. Nakladatel si pochvaluje, že se dobře prodává, já se potkala naživo s Pitkem („panem Pitkem“. Na tykání jsem si netroufla.), a vyšel se mnou rozhovor na celou stránku. Takže teď opravdu máme doma klid (manžel pokryta ta „práva“), protože maminka triumfovala. 😉

21. 12. 2019, Louny, Pavilon A na výstavišti v Masarykových sadech od 16. hod.

Videosestřih ze křtu, který pořídil vydavatel Tomáš Hajzler:

Poslechněte si, co chytrého jsem tam zase říkala a co doopravdy chytrého tam říkali ti druzí. 🙂

A fotoreportáž ze křtu

Blog se sice jmenuje Sláma v botách, ale slámu na pozemku nemám. Nechováme zvířata a obilí také (zatím?) nepěstuju. Takže sehnat pár balíků slámy na křest byl úkol. Dostaly se ke mně přes kamarádky kamaráda, který to dovezl od další kamarádky, balíky cestou vystřídaly několik aut i jednu panelákovou kočárkárnu, a všude za sebou zanechaly poznávací cestičku. Muž při úklidu našeho auta kupodivu ani nenadával. Přítel kamarádky z onoho paneláku asi trochu jo (Promiň, Ríšo!!!!).
Chystáme velkou slávu. V krásném prostředí funkcionalistického pavilonu na našem výstavišti pokřtíme Slámu 2, už za pár minut… Foto: Instagram Tomáš Hajzler
A to je ta celebrita, co se to kolem ní bude celé točit. Foto: Radek Kučera, Lounská sojka
Křestní konývka je připravena, skleničky na šampus taky. Tak jdeme na to! Foto: archiv Sláma v botách
Vítejte na té velké slávě! Foto: archiv Sláma v botách
Sál je plný. Poznávám se osobně s některými fanoušky, které jsem dosud znala jen jako jména na FB. Jó, jsou to dojemný chvíle. Foto: archiv Sláma v botách
Tomáš se rozplývá nad Slámou. To fakt tak hezky mluví o mně? Další doják… Foto: Radek Kučera, Lounská sojka
Tohle je vzácný host a kmotr knížky, „Sedlák pod Milešovkou“ Daniel Pitek. Sleduju ho roky na facebooku a teď přišlo osobní setkání. Jak říkám, večer splněných přání. 🙂 Foto: Radek Kučera, Lounská sojka
Ani jeden ale nemáme tucha, jak se knížka správně křtí. Tak si zavoláme posily? Foto: Radek Kučera, Lounská sojka
Rodino, ke mně! Jdeme to vymyslet! Foto: archiv Sláma v botách
Napadlo mě křtít kopřivovou jíchou. Nebo slepičinci (ať jsme styloví). Ale nechtěla jsem, aby po křtu všichni se zacpaným nosem utekli ze sálu, takže je v konývce jenom voda. Někdo si pak přece musí jít koupit ty knížky. Foto: archiv Sláma v botách
Aha, takhle se to dělá! Pro štěstí se zničí jeden výtisk. Nebo vlastně nezničí, naopak, zvedne se jeho hodnota. 🙂 Foto: Radek Kučera, Lounská sojka
Vendu to nebaví a nebojí se to říct na celý sál. Není nad upřímnost. 🙂 Foto: archiv Sláma v botách
Sláma na slámě. 🙂 Foto: Radek Kučera, Lounská sojka
Na závěr si vzala slovo Lidka. Popřála knížce, ať se lidem líbí, a „pozor, jsou tam černobílé obrázky“. 🙂 Foto: archiv Sláma v botách
Začíná podpisová akce. Foto: Radek Kučera, Lounská sojka
Cože, tolik lidí si přišlo pro podpis? Foto: archiv Sláma v botách
Lído, Kyčera se píše s tvrdým, nebo měkkým i? Foto: Radek Kučera, Lounská sojka
Jsem námezdní pisatelka osobních věnování. 🙂 Foto: archiv Sláma v botách
Ségry. Starší se narodila v prosinci 2017, mladší v prosinci 2019. A obě je mám ráda stejně, no jako děti. Foto: archiv Sláma v botách
A jdeme se fotit do fotokoutku! Nejprve s Tomem Hajzlerem, šéfem cirkusu Peoplecomm, který to celé spískal… Foto: archiv Sláma v botách
Už jste se někdy fotily v takovém zátiší? Foto: Radek Kučera, Lounská sojka
Chleba není rekvizita, ten je pravý! Foto: Radek Kučera, Lounská sojka
Chce se někdo fotit v mojí sukni na zahradu? Bláto je na ní ještě od léta. Foto: archiv Sláma v botách
Zavařené václavky a kdoulové marmelády věnovaly fanynky Míla s Hermínou. 🙂 Foto: Radek Kučera, Lounská sojka
Po focení jsme měli slámu všichni, všude. 🙂 I Lenka, moje kolegyně ze semínkovny. Foto: Instagram Tomáš Hajzler
Muž prý kvůli mě pořád trpí. Naposledy jsem ho znásilnila k pořízený těchto a podobným fotografií. Doma jsem ho pak musela odměnit. (Dýňovou polévkou! Nevím, co jiného jste si představovali.) 😀 Foto: archiv Sláma v botách
Je sice na dýně, ale našel si mě. Mrkve, v lepším případě. Foto: archiv Sláma v botách
Ty cedulky jsme měli držet naopak. Ale takhle to má taky svůj význam. Foto: archiv Sláma v botách
S Lindískem, která Slámu fakt ze srdce miluje. Vyrobila tyhle nápisy na focení, jo a hlavně udělala celou grafiku knížky. Kujuuuu Foto: archiv Sláma v botách
To je ta slečna, co jí bylo v prvním díle Slámy jeden a půl roku. Trochu mě ta rychlost zneklidňuje. Foto: archiv Sláma v botách
Já bych jí ty dýně jednou fakt přála. Ale jestli bude po mně… Foto: archiv Sláma v botách
Véna má slámu na klobouku. Foto: archiv Sláma v botách
Tichý host té slávy – naše semínkovna. Teď ji mám doma na inventuru, konečně zase bude mít mou plnou pozornost. Foto: Instagram Tomáš Hajzler
A nakonec náš sbor Senior Melody, se kterým jsem letos začala zpívat. Věk je totiž relativní, jak známo. A já se holt po sedmi letech na rodičáku cítím býti zralá na důchod. 🙂 Takže zatím tahle pěvecká přípravka. Na křtu jsme zazpívali několik vánočních písní a celou tu slávu zakončili. Foto: archiv Sláma v botách
Důkaz, že mě manžel navzdory všemu podporuje. A touhle dobrou zprávu bych report ze křtu s dovolením uzavřela. 🙂 Foto: Radek Kučera, Lounská sojka

Za fotky děkuji: Radek Kučera z Lounské sojky, Kateřina Prachařová, Kateřina Roflíková, Miroslav Blažek, Tomáš Hajzler. ♥

O zákulisí psaní knížky vyšel také rozhovor v MF Dnes: Píšu o lásce v čase ekologické krize, říká blogerka o kompostovatelné knize

A článek v Žateckém a lounském deníku:

Svou životní cestu líčí v nové knize Veronika Kyčera Kučerová z Loun

A nakonec to nejdůležitější. Knížku si můžete objednat ZDE

nebo koupit osobně na prodejních místech ZDE:

nebo v Lounech: obchody Makovička, Macrolife Food and Coffee, Mateřídouška, Městská knihovna Louny

A prodává se i na Slovensku v obchodě Martinus.

A TO JE UŽ ASI VÁŽNĚ VŠECHNO. Naviděnou na příštích akcích se Slámou v botách. Třeba 9. 1. v Just Coffee v Uhříněvsi nebo 5. 2. v knihovně v Žatci. Tyhle i další akce vám tu ale ještě připomenu, žádnej strach.

Takže zůstaňte se slámou v botách. A děkuju!!!!!

#Ať mi rostou! ♥ ©

Vooooňavé dýňové muffiny. Mňam mňam, upečené na oslavu mé nové knížky!

1 komentář
(Pod)zimní dýňové mufiny. Ty nejvoňavější! Foto: Sláma v botách

Kamarádka Verča je peče pořád dokola, prý už na nich mají závislost. Nedivím se. Sotva jsem tyhle dýňové muffiny taky zkusila, bylo jasné, že i u nás zdomácní. Ta hřejivá (pod)zimní vůně! Ta šťavnatost! A dýní mám plnou chodbu… 🙂

Upekla jsem si jich rovnou dva plechy na oslavu vydání své nové knížky, Slámy v botách 2. Protože to chtělo něco výjimečného a já si chtěla hooodně pochutnat. PROTOŽE MÁM CO SLAVIT! Knížka se konečně začala prodávat a já mám tak zase čas zvesela vařit a péct. Zaplaťpánbů. 🙂 ( O nové knížce články: Nejdůležitější v životě je láska a hlína za nehty. O čem je Sláma v botách 2,

Kniha, kterou můžete hodit na kompost,

Tolik se toho stalo… nová zeď, nová knížka, konečně nový život?)

Já a moje druhé papírové miminko. Úplně nová Sláma v botách 2: Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty! A já mám konečně čas i na to třetí nejdůležitější v život: něco dobrého si upéct. 🙂 Foto: Sláma v botách

Recept na cca 12 větších muffinů

Potřebujete:

  • 1,5 hrnku hladké mouky, z toho půlka špaldové
  • 400 g dýně, nejlépe máslové, ale já muffiny dělala z olejné (na fotkách)
  • 1/3 hrnku nerafinovaného oleje (třeba oleje na pečení DM Bio)
  • 2 vejce
  • 1 vrchovatá lžička skořice
  • 1/2 lžičky mletého nebo strouhaného zázvoru
  • 1/2 lžičku drceného hřebíčku
  • 1/2 lžičky muškátového ořechu
  • 1/2 lžičky muškátového květu
  • 2 lžíce vanilkového cukru
  • 3/4 hrnku nerafinovaného cukru
  • 1/2 lžičky sody
  • 1 lžička prášku do pečiva (bez fosfátů)
  • špetka soli
  • na ozdobení: dle libosti dýňová semínka, slunečnicová, plátky mandlí, melasa, čokofloky…
Tak jdeme na ně? Foto: Sláma v botách
Tyhle muffiny mají být nejlepší z dýně máslovky. Já už mám ale máslovek málo, a tak jsem použila dýni olejnou, těch mám ještě zásobu. Uvnitř jsou výborná semínka, která není třeba loupat. A tak jsme při pečení mlsali. Semínek bylo v dvoukilové tykvi asi 200 g. Foto: Sláma v botách

Jdeme péct!

  • Dýni rozkrájejte na plátky nebo větší kostky a buďto povařte s trochou vody (přidat můžete špetku skořice a hřebíčku), nebo ji jako já upečte 15 minut v troubě na 180 stupňů.
  • Uvařenou/upečenou dýni oloupejte a dužinu rozmixujte s vajíčky a olejem co nejvíc dohladka.
V originálním receptu se píše: dýni poduste se skořicí a hřebíčkem. Já si to pořádně nepřečetla, a tak jsem ji upekla v troubě, bez koření. Ale taky se povedly. Takže žádný stres. 🙂 Foto: Sláma v botách
Poté dýni rozmixujte s vajíčky a olejem. Foto: Sláma v botách
  • Přidáme cukr, kypřící prášek, sodu, sůl a všechna koření. Dobře promícháme.
  • Nakonec přisypeme mouku a zlehka promícháme.
  • Plech na muffiny vymažeme máslem nebo olejem, naplníme formičky a povrch ozdobíme cákanci melasy, semínky, mandlemi, čokofleky…
  • Pečeme asi 25 – 30 minut na 180 stupňů.
  • A pak už se do nich můžeme zakousnout! Já jich upekla rovnou dva plechy. (Padla na to půlka dvoukilové dýně.) Tak se do nich taky dejte. Jsou fakt výborný!
Možná je budete mít ještě krásnější než já. Pekla jsem je poprvé. Ale rozhodně ne naposled. Dýní mám ještě dost. Foto: Sláma v botách
Škoda, že se nedá vyfotit vůně. Ta je u těchhle muffinů naprosto zásadní. Foto: Sláma v botách

Víc mých receptů a nejen kulinárních dobrodružství najdete v mé nové Slámě v botách 2.

A tímto vás zvu na křest knížky u nás v Lounech 21. 12. 2019 nebo na autorské čtení a besedu v Praze Uhříněvsi 9. 1. 2019.

A krásné svátky, kdybychom se tu už neviděli. Ale my se uvidíme, že jo? Třeba na fotkách ze křtu.

Ať vám to peče a ať vám (dýně) rostou!

Páááá pááááá

Verča, Sláma v botách ©

Pozvánka do Loun.
Tak už mám dvě Slámy. Ale další už nepíšu! (Nebo zas nejdřív za dva roky. :-D). Foto: Sláma v botách
Pohodička ve Vlčí. Na jinovatce. S mými letošními mrkvemi, které upřímně tentokrát nejsou žádný hit. Ale ta knížka vlevo ode mě hit je. Ta se povedla. 🙂 Foto: Sláma v botách
Kdo to má stejně, tak lajk tadyhle, sledovat tadyhle a koupit tadyhle. A pak mi napište, jak se vám líbila. Foto: Sláma v botách

KNÍŽKU SI LZE OBJEDNAT ZDE

Jak zabalit vánoční dárky bez balicího papíru, mašlí a izolepy

2 komentáře

TENHLE ČLÁNEK VYŠEL UŽ V PROSINCI 2018. Ale aktuální je furt, a tak vám ho tu zase připomínám. Protože možná právě balíte dárky. A možná to chcete zkusit letos jinak. 

Já to „jinak“ zkoušela poprvé loni a takhle to dopadlo:

prosinec, 2018

Letos pojímáme Vánoce trochu jinak, a tak jsem si řekla, že to zkusím i bez tuny balicích papírů, izolepy a mašlí, které po jednorázovém použití skončí u popelnice.

A ejhle, šlo to zabalit!

Sešlo se několik okolností. Za prvé inspirace z knížky Domácnost bez odpadu (tahle) a velké prozření, že máme ještě velké rezervy, pokud jde o množství odpadků produkovaných naší „ekodomácností“. V knížce byla řada nápadů, jak zabalit vánoční dárky bez potištěných papírů na jedno použití, třeba pomocí metody furoshiki (balení do kusů látky – na youtube je k tomu spousta videí).

Workshop o ekologickém balení dárků navíc uspořádalo i naše městské muzeum, a tak jsem si řekla, že do toho teda letos jdu. Dárků stejně nebalím moc.

Prošmejdila jsem dům a z toho, co jsem našla, jsem použila:

Na zabalení

  • liché ponožky (konečně se nějak uplatnily)
  • roztrhané prostěradlo
  • látkové plínky (ještě jich mám pár po Vendovi)
  • obrázky, které děti malují doma, ve škole, na kroužcích
  • staré igelitky, krabice, obálky nebo poštovní papíry, ve kterých nám chodily během roku různé balíčky (schraňujeme je ve sklepě, že se budou hodit, až se budeme za rok stěhovat)
  • dárkové taštičky z minulých let (nikdy nevyhazuju)

Na převázání

  • provázek

Na ozdobení

  • větvičky ze smrku nebo buxusu (věnovala kamarádka)
  • plátky sušených jablíček a pomerančů (pár mi zbylo z tvoření vánočních věnců – dala jsem jen na ty nejvýznamnější dárky)
  • keramické výtvory, které nosí Lidka z kroužku

Na jmenovky

  • karton ze staré krabice (rozstříhaný na kartičky)

Do balení jsem se dala i s dětmi. Dvouletý Venda totiž ještě o Ježíškovi moc neví, zatímco Lidka, ta už pro změnu ví. 🙂 Vytáhli jsme dárky pro tatínka, dědečky, babičky, tety a rozjeli balicí manufakturu. Já balila, Lidka vyráběla jmenovky a vázala mašle na dárcích. Venda dárky počmárával. Bavilo nás to až do pozdního večera.

Výsledek?

Do látky a plínek se balilo líp než do tvrdého poštovního papíru, v obou případech ale provázek stačil k tomu, aby dáreček „držel pohromadě“. Jen asi u tří rozměrnějších dárků jsem musela použít i izolepu.

Objektivní zhodnocení vám dá moje rodina až po Vánocích. Můj subjektivní pocit je však takový, že dárky vypadají velice vkusně, někdy až vtipně. Lída se mě sice ptala, proč jsme použili takový „ošklivý papír“ (ten hnědý poštovní), ale do Vánoc má s Vendou ještě spoustu příležitostí balíčky pokreslit, počmárat, potisknout nebo jinak podle svého vkusu vylepšit. 🙂

Foto: Sláma v botách

Dárky pro naši rodinu. Tohle jsou všechny dárky, co mám pro děti a muže (v garáži čeká ještě kolo). Něco se na rodinu chystá taky u babiček a tet, tak si myslím, že dárků je až kampak! Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Lída chodí na keramiku. Její výrobky konečně našly uplatnění. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

K některým dárkům jsme přidali i sušený plátek pomeranče nebo jablíčka.  Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Děti se při zdobení dárků výtvarně vyřádily. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Tady řádil hlavně Venoušek (tužkou). Liduška si zase procvičila psaní. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Už jste někdy balili dárky do lichých ponožek? Pro mě to taky byla premiéra. 🙂 Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Když může Santa Claus nadělovat do punčochy, proč bych já nemohla taky? Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Vendovo ex-punčocháčky vel. 68 už byly několikrát poděděné a samá díra v rozkroku. Tak jsem je nahoře ustřihla a nacpala do nohavic láhve s naším moštem. Originální obal nevyhazovat, zrecyklovat zase za rok! Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Při psaní popisek jsem popustila uzdu básnickému střevu i já. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

No jo, mohla jsem to trochu přežehlit, no ale u stromečku stejně bývá přítmí, ne? Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

V téhle krabičce jednou něco přišlo, tak jsem ji i s papírovou vycpávkou použila na zabalení svojí domácí čokolády a sušené meduňky. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Miska na chipsy a obraz „Jak jsme v září houbařili na Šumavě“. To jsou Lidky dárky pro tátu, které jsme ještě nestihli zabalit. Ale o té mističce táta ví, tak ji možná ani balit nebudem. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Nakonec ani ta igelitka nevypadá špatně. Foto: Sláma v botách

Aby takové balení dárků bylo opravdu eko, podmínkou je papíry i látky od obdarovaných zase vybrat zpátky a použít znovu za rok. To ale není žádná módní hipsteřina. Šetřivé babičky a dědové to takhle přece dělají odnepaměti. 🙂

Vánoce bohaté na příjemné chvíle strávené s rodinou a blízkými Vám přeje  

Verča, Sláma v botách

Foto: Sláma v botáchFoto: Sláma v botách

PF 2019! 🙂 Foto: Sláma v botách

Další tipy na ekoVánoce najdete v článku: Milý Ježíšku, letos mi k Vánocům nic nedávej. (UPDATE prosinec 2019: Tenhle článek měl loni takový úspěch, že ho letos v upraveném a aktualizovaném znění otiskl i můj oblíbený Pravý domácí časopis!)

*******

Dárky jsem s dětmi balila ještě několik následujících večerů. Pro kamarády, babičky, tety… Prostoru pro vylepšení techniky je ještě spousta, furoshiki metody jsem se nakonec vůbec nedopracovala. Ale balím do ponožek poprvé. A věřím, že s každými Vánoci se budeme zlepšovat. 

Ať mi rostou!©

PS, psané v prosinci 2019: Brouzdám po internetu a co na mě nevyskočí…. moje nápady, jak balit dárky i bez papíru a izolepy, si povšimla textilka Lindström a sdílí moje nápady na firemním blogu. No vida, jaký má Sláma v botách dopad. 🙂 A mimochodem, ty tipy v článku „Jak neudělat z Vánoc ekologickou katastrofu“ nemá  Lindström taky vůbec špatný.