Domácí Tretter’s chipsy neboli řepelky neboli po čem se můžu utlouct

12 komentářů

Často se mě lidi ptají, co nejlepšího se dá uvařit z červené řepy. Když je prý tak zdravá. Ale aby to fakt chutnalo. Na to já říká: upečte si z řepy chipsy!

Nedávno mě nakrkla zpráva o tom, že výrobna na zeleninové chipsy Tretter’s byla prolezlá plísní tolik, že ji šokovaní hygienici museli zavřít (článek ZDE). Od luxusní, zdravě se tvářící alternativy brambůrků jsem čekala víc. Každopádně jsme je občas kupovali. A každopádně už nebudeme.

Tretter’s chipsy jsem poprvé jedla v roce 2008 přímo v Tretter’s baru. Když mi číšník prozradil, že ta netradiční mlska je vyrobená z řepy, byla jsem překvapená. Do té doby jsem si myslela, že mi řepa nechutná. O pár let později se „trettrsky“ začaly objevovat v DM drogerii, v Tescu a nedávno taky v Albertu. V různých (někdy dost chemických) variantách, občas trochu připálené a zbytečně moc slané. I přesto se uchytily. V prodejnách zdravé výživy se pak objevilo něco podobného, Řepelky od výrobce Vladěna Čísecká (o výrobcích ZDE) . Chuťově zeleninovější, mnohem méně slané, bez dochucovadel. Dceři je občas dám, miluje je. Jenže 50gramový pytlík  za 35 – 40 korun. Výborné, ale nic levného… Navíc dělané z konvenčně pěstované řepy a fritované na řepkovém oleji. Pochybuji, že za studena lisovaném.

Určitě lepší varianta než čipsy, ale počkejte, až ochutnáte svoje vlastní, domácí řepelky. Těm nesahá po kotníky nic. Foto: Sláma v botách

Určitě lepší varianta než bramborové čipsy, ale počkejte, až ochutnáte svoje vlastní, domácí řepelky. Těm tento sáček nesahá ani po kotníky (kdyby nějaké měly). Foto: Sláma v botách

A tak jsme v létě začala špekulovat, jestli by se řepelky daly upéct doma. Prosím vás nejsem žádnej Láďa Hruška. Fakt mi nejde o to, ušetřit tři padesát a zadělat si kvůli tomu celou kuchyň. Když se do něčeho pouštím doma, tak proto, že mě kupované výrobky kvalitou nepřesvědčily. Ani nálepka BIO na tom většinou nic nemění.

U domácích řepelek si můžete pohlídat vše rizikové: kvalitu použité řepy (žáddé plísně…), oleje (třeba panenský olivový?) i soli (nerafinovaná) a hlavně teplotu, na kterou pečete (žádné karcinogenní přepalování!) To už za trochu námahy stojí. Kdo má robota, bude s přípravou hotový do deseti minut. A upečeno bude za půl hodiny. Takže když začnete před večerními zprávami, ke svým seriálům, filmu nebo večerní směně u notebooku už budete mít dopečeno. A já myslím, že ani výčitky svědomí si kvůli takovému večernímu mlsání dělat nemusíte. 🙂

Pokud si podobně jako já před lety myslíte, že by vám něco takového nemohlo chutnat, dejte receptu přece jen šanci. Pečená řepa má mnohem lepší a rozhodně úplně jinou chuť než vařená (kterou já osobně taky nevyhledávám). Dokonce i můj táta, který řepu nezvládá v žádné podobě, si tohle mlsání oblíbil. Proč je řepa občas v jídelníčku fajn, se můžete dočíst třeba ve Wikipedii (tady to máte napsané). To by jako motivace mělo stačit. Takže konec keců, jde se péct!

Připravte si ingredience (na 1 velký plech)

3 středně velké syrové bulvy řepy

pečicí papír nebo olej na vymazání plechu

1-2 lžíce kvalitního oleje na pokropení řepelek, používám většinou olivový, ale možno i jiný panenský, který snese šetrné pečení (ne světlicový a lněný!)

sůl

varianty:

1. koření a bylinky dle preferencí: pepř, provensálské, oregáno, tymián, šalvěj…

2. jablečný či balzamikový ocet, trocha na pokapání

 

Jdeme na to:

1. Příprava řepy

Pokud máte kuchyňského robota, který umí vytvářet úzké plátky, je to nejvýš desetiminutovka. Kdo musí krájet ručně, ať počítí pět minut navíc, čili taky pohoda. Robot se vyplácí hlavně v tom, že vám vytvoří dokonale stejné plátky, což je při pečení výhoda. A samozřejmě při větším množství, když pečete víc plechů pro celou rodinnou tlupu. Řepu oloupejte a omyjte a potom bulvy buď prožeňte plátkovačem robota, nebo každou rozřízněte na půlku, položte širokou stranou dolů, ať se při krájení nevrtí, a zkuste krájet opravdu co nejtenčí plátky, jeden jako druhý. Stejná šířka je důležitá, jinak se vám menší kousky začnou připalovat, zatímco ty větší (širší) ještě nebudou dopečené.

2. Na plech

Plech vyložte pečicím papírem nebo ho vymažte panenským olejem. Plátky řepy vyrovnete na plech, jeden vedle druhého. Mohou se trochu překrývat, řepa se trochu speče, ale raději moc nejvrstvěte. Chcete křupavé řepelky, ne bláto. Vyskládanou řepu následně osolte, pokropte trochou oleje a můžete i opepřit či přidat podle chuti různá koření. Začátečníkům doporučuji okořenit výrazněji a teprve časem zkusit i „panenkou“ variantu jen se solí. Bylinky zemitou chuť řepy logicky trochu přebijí. Moc se mi osvědčilo pokapat řepelky i trochou octa, chuťově to skvěle ladí.

3. A do trouby!

Troubu si naštelujte na 160 – 170 stupňů, tuhle teplotu by měla většina panenských olejů bezpečně zvládnout. A stejně tak řepa. O trochu vitaminů a jiných cenných látek pečením samozřejmě přijde, ale fritování je horší. A vůbec řepu nejíst taky. Vrazte do rozhicované trouby plech a cca za půl hodiny bude hotovo. Přesný čas záleží na tom, jak silné plátky jste si vyrobili. Pokud krájel robot, doporučuji si čas změřit a příště budete přesně vědět, ve kterém momentu je řepa dokonale upečená. Ke konci se hraje o každou minutu, takže kontrolujte! Pokud nemáte každý kousek stejný (ruční krájení), nejspíš se stane, že některé kousky na krajích plechu už budou hotové, zatímco ty uprostřed by ještě potřebovaly. Nezbývá než hotové vyndat a pokračovat v pečení bez nich, jinak vám vzniknou uhlíky. Spálené řepelky nejezte (i když nejsou chutově úplně blbý:-))

Takhle to vypadá, když je u nás dopečeno. Začátečníkům ale možná budou víc chutnat o pár minut propečenější kousky. Mezi hnědými a spálenými je ale úzká hranice, tak poklad v troubě průběžně střežte! Foto: Sláma v botách

Takhle to vypadá, když je u nás dopečeno. Začátečníkům ale možná budou víc chutnat o pár minut propečenější kousky. Mezi hnědými a spálenými je ale úzká hranice, tak poklad v troubě průběžně střežte! Foto: Sláma v botách

Začátečníkům budou nespíš víc chutnat propečenější, křupavější kousky s hnědými kraji. Moje dcera ale třeba preferuje spíš měkčí, ještě šťavnaté exempláře. To si vyzkoušejte sami. Doporučuji u vašeho prvního plechu průběžně ochutnávat, příště už budete vědět, jak si míru propečení vyladit.

Pečené řepelky jsou výborné i jako příloha. Foto: Sláma v botách

Pečené řepelky jsou výborné i jako příloha. Foto: Sláma v botách

BONUS: Je to i super příloha

Nemusíte mlsat řepné chipsy jen tak, my je třeba děláme i jako zeleninovou přílohu k masu nebo luštěninám. Nebo jako předkrm před pečenými bramborami. Když je peču jako přílohu, přihodím na plech i pár koleček cibule a stroužků česneku. A to je pak teprv žrádlo!

Každopádně kdo tenhle recept zkusíte, dejte mi vědět, jak chutnalo. Inspirace k vylepšování se mi vždycky hodí.

Řepě zdar, vám dobrou chut a mně ať rostou! ©

 

 

 

 

12 thoughts on “Domácí Tretter’s chipsy neboli řepelky neboli po čem se můžu utlouct

  1. Pingback: Co se dá pěstovat na podzim a já to nevěděla | Sláma v botách

  2. Pingback: Teplý zimní zeleninový salát z černé a bílé ředkve – k bramborám, rýži, kachně… | Sláma v botách

  3. Dobrý večer mela bych zájem o vaše produkty provozují zdravou vyzivu a mela bych zájem o vaše produkty děkuji tel 605822598

  4. Pingback: Jak jsem se přihlásila do KURZU PŘEŽITÍ aneb Bršlice kozí noha po tisící prvé | Sláma v botách

  5. Dobrý den, řepkové chipsy jsem ještě neochutnala, ale taky se k jejich výrobě chystám, díky za připomenutí 🙂 Jen bych měla připomínku k tomu olivovému oleji – ty látky, pro které je tak ceněný, se ničí už při překročení nějakých 50 stupňů (proto je nejkvalitnější ten za studena lisovaný), takže když ho použijete na tepelnou úpravu, tak z něj vlastně uděláte předražený obyčejný olej.

    • Doufam, Moniko, ze si pochutnate. My letos opet zvesela repelkujeme a uz ted je mi jasne, ze jsem repy zase zasela malo.

      S tim olejem… Informace od ruznych zdroju se lisi, tak se drzim sve uvahy, ze tepelnou upravou oleje trpi, nektere se dokonce zahrivat vubec nesmeji, ale porad tu zustava a do meho zaludku putuje olej vyrobeny setrnou a prirozenou cestou. Nevim, jestli se totez da rict i o stolnich olejich.

      Spickovy olivac, ktery jsme si letos jako svatost privezli z kretske Sitie, ale na repelky do trouby samozrejme neliju. Tim si je pocakame az finalne na taliry. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *