KONEC ZELENINOVÝCH ODMÍTAČŮ. Jak do chlapů a dětí dostat zeleninu, aniž budou mít řeči nebo zvracet

12 komentáře

Zajímavé: hráškovou polévku miluje snad každý. Ale z cuketové polévky by se u vás doma všichni pozvraceli? Na tohle mám trik. Jmenuje se krémová polévka s bramborami. Když dodržíte postup, přítomnost nějaké té cukety, brokolice, řepy, květáku nebo kapusty se v polévce ztratí a vaši odmítači zeleniny ještě vylížou talíře. Zázrak? Ne, moje zkušenost.

Skoro se mi ani nechce věřit, že někdy byly časy, kdy se mi zvedal žaludek z rajčat nebo vařeného květáku. Ale moji rodiče by mohli vyprávět. Scény kolem zeleniny mi vydržely až hluboko do dospělosti. No ale jednoho dne, simsalabim, scénám byl konec. A od té doby jedla Veronika veškerou zeleninu šťastně až do smrti.

Tak přátelé, ne, takhle jednoduché to nebývá. Pokud máte doma kovaného zeleninového odmítače, tím, že mu budete do omrzení nabízet talíře s dušenou mrkví, jeho odpor nezlomíte. Což už jste koneckonců nejspíš zjistili. Já svůj odpor k zelenině překonávala roky a postupně. Ideální otužovací metodou jsou právě mixované polévky s bramborami. Vaši odmítači vůbec nepoznají, že do hrnce kromě brambor přišla i nepopulární brokolice s cuketou. Pravdu si samozřejmě musíte nechat pro sebe až do doby, kdy si na vašich polévkách rodina vytvoří závislost. A ta chvíle přijde, jako že se bývalá odmítačka zeleniny jmenuju.

Na závěr zdobím dýňovým olejem, čerstvými bylinkami a tamari sójovou omáčkou. Foto: Sláma v botách

Umělecké dílo na závěr ozdobte třeba dýňovým olejem, čerstvými bylinkami či tamari sójovou omáčkou. Foto: Sláma v botách

Fór je v tom, že většina zeleniny nechutná tak strašně, jak si představujeme – jenže vysvětlujte to naší hlavě, která už má nějaký názor a pozření tak odporné záležitosti, jako řepa nebo květák, nám už předem oškliví. Místo aby se člověku začaly sbíhat sliny na nádherně zeleňoučký špenátek, děje se pravý opak – ještě jste neochutnali a už se vám preventivně zvedá kufr. Jakmile se zakousnete, ten kufr se samozřejmě dozvedne.

Takže na to musíte jinak. Pokud máte doma odmítače, který už má zažité, že něco konkrétního nejí a basta, přesvědčovat ho: „nebuď hloupej a aspoň to zkus,“ nemá smysl. Jeho žaludek právě dostává pokyn, že se na něj chystá talíř páchnoucích chcíplých krys, a podle toho bude vypadat reakce. Odmítačův psychický blok se ještě posílí. I tohle píšu z vlastní zkušenosti. Jsem svým rodičům vážně vděčná, že mě do těch chcíplých krys (rozuměj, do banánů, mandarinek, třešní, meruněk, špenátu, květáku, cuket, okurek, paprik… a hlavně do RAJČAT!) proti mé vůli nenutili. Ovšem, co bejvali mohli zkusit – a já si ověřila u své tříleté dcery, že to fakt funguje – je nabízet mi zeleninu v takové formě, míře a hlavně úplně nenápadně, že by nějaké mentální obrazy chcíplých krys v mém mozku vůbec nevznikly. Moje dcera jí veškerou zeleninu, na kterou si vzpomenete. Jí vlastně asi úplně cokoliv, na co si můžete vzpomenout, a s gustem! Že by se něco takového hodilo i vám doma?

Tak znovu, začněte krémovými polévkami. Potřebuje dobrý mixér a brambory. Brambory proto, že v polévce chuť „nežádoucí“ zeleniny spolehlivě zamaskují. A rozmixovat to musíte, abyste zahladila stopy. No co, kuchaři přece mají nárok dělat kolem svých speciálních receptur tajnosti. 🙂

 

Téhle dala zelenou barvu rozmixovaná kapusta. Ale oficiálně to může být, co já vím, prostě trochu jiná hrášková, nebo ne? Foto: Sláma v botách

Téhle polévce dala zelenou barvu rozmixovaná kapusta. Ale oficiálně to může být, co já vím, třeba trochu jiná hrachovka, nebo ne? Ozdobeno opět tamari, dýňovým olejem a praženými semínky. Foto: Sláma v botách

Lahodné krémové polévky pro odmítače zeleniny

1. Chvála mixování. Vybranou zeleninu nakrájejte nebo nastrouhejte a dejte do horké vody vařit. Až vše změkne, zeleninu důkladně rozmixujete na hladký krém, aby nikdo nemohl zkoumat: „mami, co to v tý polívce plave? Není to náhodou…eeee?“ Ne. Hladké polévky, jako je už zažitá hráškovka, jsou hitem moderní gastronomie a spásou matek, které chtějí pro svou rodinu to nejlepší i přesto, že to rodina sabotuje. Proto mixujte, mixujte, mixujte. A pak mlžte.  Až se sabotéři budou ptát, co za polévku to lijete do talířů, proboha neříkejte „ale, takovou s květákem“, nebo dokonce „brokolicovou“,  ale buďte kreativní a vymýšlejte si, třeba „dneska máme krémovou polévku podle italského receptu“ nebo „krémová francouzská bramboračka, nech si chutnat“, „zahradní krémová polévka“ atd atd. Koho zajímá, že do té polévky přišel kromě brambor i květák nebo černá ředkev. Krysy by zaútočily, však víte.

2. Chce to brambory, hodně brambor. Neznám nikoho, kdo by brambory nejedl. Přitom mají fantastickou maskovací schopnost. Díky obsaženým škrobům dokážou dodat polévce hutnou konzistenci a sytou chuť. Ale hlavně, chuť ostatní zeleniny do velké míry přebijí. Pro ultra odmítače radím brambor víc a ostatní zeleniny méně, zkuste reakci, a když to projde, postupně poměr měňte ve prospěch ostatních druhů. Podobně jako brambory fungují i batáty a dýně, ale ty už mají specifičtější chuť a polévku oslazují. Brambory jsou jistota.

3. NEvařte toho kotel. Zeleninové polévky se mají jíst čerstvé, hned jak se dovaří, to pak i nejlíp chutnají. Jíst tři dny ohřívanou polévku bych nedala ani já, natož váš odmítač. Jak uvidíte dál, uvařit si kastrolek čerstvé polévky k snídani není žádná věda a rozhodně není nutné kvůli tomu vstávat o půl hodiny dřív ani pak likvidovat povstání kastrolů. Uvařte jen tolik, kolik hned sníte, a příště zase čerstvou várku.

Potřebné množství na polévku, kterou s dcerou ráno hned sníme. Foto: Sláma v botách

Potřebné množství na polévku, kterou s rodinkou ráno hned sníme. Půlka cukety, pažitka, kapusta (z tohoto množství jsem dala jenom půlku), zelené fazolky, kus brokolice a červené řepy (použila jsem jen třetinu z toho, co vidíte na fotce) a česnek. A přidala jsem navrch velký brambor. Foto: Sláma v botách

4. Krájejte různě velké kousky. Logicky čím menší kousky, tím dřív změknou a tím dřív hotovo. Ale vodnatá cuketa změkne dřív než tvrdá mrkev a vy potřebujete, aby byly uvařené ve stejnou chvíli. Proto na to myslete při krájení – mrkev nakrájejte na drobno, zatímco cuketu klidně i na velké kostky. Co ještě se hodí vědět? Batáty jsou dřív než brambory. Brambory dřív než mrkev. Kapusta trvá dýl než špenát, cibule déle než pórek atd atd. Dýně bez slupky je hned, ale se slupkou trvá asi jako brambor. Podobný čas si vezmou i fazolky. Vypadá to složitě? Fakt ne, tohle dostanete rychle do oka.

Cuketa na kostky, cibulka najemno, kousky fazolek a hrášek. Mňam, tahle polívka bude fakt dobrá. Foto: Sláma v botách

Cuketa na kostky, cibulka najemno, kousky fazolek a hrášek. Mňam, tahle polívka bude fakt dobrá. Foto: Sláma v botách

5. Nepřekombinujte to. Nejlepší je vařit ze sezónní zeleniny, co zrovna dům dal, a zbytečně nad složením polévky nepřemýšlet. Ale už jsem zjistila, že naházet do kastrolu úplně všechnu zeleninu, co doma mám, nemusí dát úplně dobrý výsledek. Některé druhy zeleniny spolu prostě ladí víc a jiné míň.

  • Pastinák, batáty, mrkev a dýně polévku oslazují, takže používat je dohromady ve větší míře není dobré. Bacha hlavně na ten pastinák! Musela byste pak zachraňovat situaci solí (blbý pro děti) nebo sladkou chuť přebíjet tamari či shoyu sojovou omáčkou.
  • Výraznou chuť i barvu dodá polévce špenát, pokud to není žádoucí, přidejte jen pár lístků těsně před dovařením polévky.
  • Totéž platí o řepě, pár kostiček pro začátek stačí!
  • Růžičková kapusta dává nahořklou chuť a taky všechno přebíjí. Do polévky pro tři lidi nepřidávám víc než tři růžičky.
  • V letních polévkách nešetřte cuketou, naopak kořenovou zeleninu si schovávejte spíš na podzimní a zimní vaření, kdy už nic moc jiného v lednici není.
  • Když vaření začnete tím, že osmažíte na oleji nebo přepuštěném másle cibulku, polévka bude o třídu chutnější. S tímhle krokem se ale většinou zdržuju jen o víkendu.
Zdobení čerstvými bylinkami a květy lichořeřišnice mám ráda, ale netvrdím že i zbytek mé rodiny. :) Foto: Sláma v botách

Zdobení čerstvými bylinkami a květy lichořeřišnice mám ráda, ale netvrdím, že  to miluje i zbytek mé rodiny. 🙂 Foto: Sláma v botách

6. Jakou chcete výslednou barvu? Přidáním červené řepy získáte polévku hnědou až svítivě rudou podle množství použité řepy. Špenát, brokolice a kapusta zase hází zelený výsledek. Po dýni bývá polévka oranžová, batáty a mrkev to pro změnu ladí do hvědočervena. Nejspíš budete čelit otázce, po čem má ta polévka tak svítivě červenou barvu. Připravte si odpověď, která strávníky nevyděsí – třeba, že je v ní paprikové koření? Že je červená, protože je v ní kečup? Rajčatový protlak? … Hnědou polévku můžete udat coby zeleninovou gulášovku. A zelenou barvu dodal polévce hrášek, no jasně, je to italská hráškovka. 🙂 Nenazývala bych to přímo lhaním. Prostě si jen trošku přibarvujete fakta.

 

Extrémní zelená barva vznikla přidáním hlávkového salátu. Ano, dokonce i tohle lze, salát se ale přidává až po dovaření. Nedoporučuju zeleninovým začátečníkům. Foto: Sláma v botách

Extrémní zelená barva vznikla přidáním hlávkového salátu. Ano, dokonce i tohle lze, salát se ale přidává až po dovaření. Nedoporučuju zeleninovým začátečníkům. Foto: Sláma v botách

7. Příklady kombinací

půlka cibule + 1 stroužek česneku + 1 velký brambor + půlka mrkve + osminka kapusty + třetina střední cukety + čerstvé bylinky dle chuti (oregano, pažitka, lichořeřišnice…)

Z tohohle množství zbyde polévka i k obědu. Cibule, cuketa, batáty, řepa, brambory, bílá ředkev. Foto: Sláma v botách

Z tohohle množství zbyde polévka i k obědu. Cibule, cuketa, kapusta, řepa, batáty, brambory, bílá ředkev. Foto: Sláma v botách

cibule + česnek +bílá ředkev + brambory + batáty + fazolky

Květák, brokolice, kapusta, cuketa, řepa, česnek, lichořetišnice, fazolky. Foto: Sláma v botách

Květák, brokolice, kapusta, cuketa, řepa, česnek, lichořeřišnice, fazolky. A samozřejmě ještě brambory, nesmíme zapomenout. Foto: Sláma v botách

8. Proč polévku k snídani? Co tělo potřebuje po ránu? Hlavně tekutiny a sůl, protože obojí v noci vypotilo. Zelenina neškodí v žádné denní době, ale právě po ránu je obzvlášť vítaná (tělo se ještě čistí) a trocha dobře stravitelné energie z brambor se před sprintováním na autobus taky může hodit. Prostě polívky na Hrad!

Teď vážně: Na snídaňové polévky jsme najeli před dvěma lety, když jsme začali omezovat lepek, tj. pečivo.  Kdo bezlepkový režim zkouší, narazí na klasický problém: co si mám dát k snídani? Instantní pohankové kaše a rýžové chlebíčky se rychle přejí a kdoví, jestli kus žitného kváskového chleba nakonec není zdravější. Všechny ty snídaňové cereálie, kupované kašičky a polystyrény vznikají pomocí extrudace. Což je průmyslový proces, o kterém si lze na wikipedii přečíst toto:

Extruze probíhá tak, že za pomocí teploty a tlaku je původní materiál (např. plastový granulát) roztaven, za pomocí šneku a matrice je vytlačen (extrudován) do výsledného tvaru a v chladící vaně je ochlazen, poté osušen a nařezán na požadovanou délku. V současnosti se extrudují: potraviny, např. kukuřičné lupínky, křehký chleba, psí granule, křupky, plasty (např. polystyren, plexisklo), guma EPDM, kovy, keramika a různé jiné materiály.

Takže ve chvíli, kdy už jsme nechtěli dál jíst něco, co se připravovalo stejně jako plexisklo a guma, mi přišly ranní polévky jako geniální řešení. Udělat porci pro nás tři zabere o deset minut víc času, než stojí namazat rohlíky s máslem, hodnota takové snídaně je ale nesrovnatelná.

9. Jak ale polévku ráno elegantně a rychle zvládnout?

Třeba takto: Vstaňte a jděte ještě v pyžamu postavit na kamna kastrolek s vodou. Než se stihne ohřát, naloupejte a nakrájejte trochu zeleniny. To je těch deset minut navíc proti mazání rohlíků s paštikou. Pak už se vše dělá samo. Zeleninu do vody naházejte, přidejte sůl a jděte se oblékat, česat, líčit, budit dítě, manžela… Za chvíli, až zas půjdete kolem kuchyně (za pět minut? za patnáct? fakt to moc neřešte), oheň vypněte a vezměte tyčový mixér, se kterým zeleninu rozmixujete. Ochutnejte, přidejte případně ještě sůl, pravou sojóvou omáčku  nebo trošku másla, čerstvé bylinky a už to sázejte na stůl. Kastrol i mixér hned opláchněte teplou vodou (netřeba složitě mýt), ať večer nemusíte drhnout zaschlé nádobí a nadávat. Než polévka zchladne na ideální teplotu, budete už perfektně oblečená a připravená vyrazit za povinnostmi. Zbývá poslední detail: v klidu se dobře a zdravě nasnídat.

Rozhodla jsem se dělat PR ranním polévkám. Foto: Sláma v botách

Rozhodla jsem se dělat PR ranním polévkám. Jedeme v nich už přes dva roky. Foto: Sláma v botách

Nechte si chutnat a pište mi, jak jste s polévkami úspěšní. Zdravé snídaně přeju!

Ať mi rostou!©

 

Nový projekt: biokamarádka (a mučení s medem)

4 komentáře

Mám jenom dvě nohy a dvě ruce, bědovala jsem celý loňský rok a letos na jaře znova. Ale při tom svém věčném remcání, jak furt nic nestíhám, jsem přece jen stihla to nejdůležitější: dostatečně silně si přát, aby se situace změnila.

Vesmír funguje poměrně spolehlivě. Co si hodně přejete, to se splní. A tak jsem se nedávno na baby-cvičení seznámila s podobou expertkou, jako jsem já. Zatímco naše děti trsaly na Míšu Růžičkovou, já mlela něco o pampeliškách, ona o třešňových marmeládách a pak jsme šokovaně zjistily, že bydlíme ve stejném paneláku. Oči se mi rozsvítily jako na Vánoce. Dyť od loňska akutně sháním biokamarádku!

Tuhle problematiku jsem totiž loni citelně podcenila. Duševní zdraví mé i mojí rodiny to taky pocítilo. Biokamarádka je základ. Bez ní svoje ekozahradničení můžete jít rovnou zabalit. Po roce samotářského obdělávání svého pozemku jsem v jedné slabé jarní chvilce plakala, že chci, chci, chci spřízněnou duši, se kterou budu svá zahradní dobrodružství sdílet, nebo že se na to celý taky můžu vys…

Co na to vesmír? Čáry máry fuk.

*****

Moje druhá zahradnická sezona začala v březnu objevem století: je zásadní rozdíl mít doma dítě, kterému je rok a půl, anebo dítěte, kterému je dva a půl.

Loni: Na zahradě se k motyce prakticky nedostanu. Zato dceři sloužím jako instantní podavač kyblíků, neúnavný stavitel báboviček a rozhoupávač trampolíny. To roztomilé monstrum se mě drží za nohavice, i když se chci jen vyčůrat, a zásadně hamtá, kam nemá. Taky věčně musíme lítat do baráku. Přebalovat, papat přesnídávky, míchat kašičky. V zoufalství jsme pořídili slepice, ale byl to výstřel naslepo. Pipinky hezký, ale krmit pampeliškami je musí maminka – pět minut, deset, třeba hodinu v kuse… Wrrr. K rytí se dostávám, jenom když si jde diktátor dát po obědě dvacet. A pak zase bábovičky, podávat kyblíky, pameplišky, slepice…

Krmím, krmíš, krmíme. A práce na pozemku stojí. Foto: Sláma v botách

Krmím, krmíš, krmíme. A práce na záhonech stojí. Foto: Sláma v botách

Ale zaplaťpánbu uplynul rok. Jdeme s malou po zimě poprvé checknout zahradu a já se pořád ošívám, co to. Nikdo mi neobjímá montérky. Vlastně vůbec nevím, kde dítě mám. Po krátkém shánění najdu Lidku u slepic, vlezla přímo do výběhu. Na botách i zadku má slepičince a patlá zrní do nějakých zbytků od jídla. Netváří se, že bych jí mohla jakkoliv pomoct. Taky že okamžitě zmizím. Popadnu kolečko a po loňských zkušenostech s ním fofruju pro hnůj, ať ve vzácné chvíli, kdy po mě dítě nic nevyžaduje, stihnu co nejvíc práce. Jenže ta chvíle se protáhne na celý den.

Najednou si můžu na zahradě dělat, co i kdy chci. Malou nezajímám, má sláva zbledla. Už je ze mě jen nudný, okoukaný objekt bez špetky přitažlivosti, zatímco kolem jsou jiné výzvy. Moje zahrada se letos stala i dceřinou zahradou. Obrovským teritoriem plným bláta, písku, šneků, mravenců, žížal, žebříků opřených o jabloně, barelů plných dešťovky a hald s hnojem. Jsem osvobozena z vymýšlení, jak ji na zahradě zabavit, svůj program v království rošťáren šéfuje sama a nejlíp ať si ji vůbec nevšímám. S tím nemám problém.

Kdykoliv teď s malou přijedeme do D. a já ji vypustím na zahradu, průzkumnice už má své oblíbené trasy. Letí zjistit, kolik napršelo vody do sudů a jestli liška rozsápala další slepici, pak zasedne na hromadu písku a staví. Občas mrkne co dělám a občas mi i pomůže. Využívám její specializaci na zastrkávání různých předmětů do země a nechám ji vysázet dva řádky cibule. Já mezitím stihnu zasít špenát. A pořád si zpíváme.

Společně to dokážeme. Foto: Sláma v botách

Společně to dokážeme, že jo. Foto: Sláma v botách

„Lído, mám plný košík,“ houknu směrem k pískovišti a pracant už letí. Košík s vypletým plevelem mi promptně vymění za prázdný a nevyžádanou sklizeň pampelišek a svlačce odvleče do slepičího výběhu. „Pipi budou papat pe-vel. Móc dobrý! Lída ódnese,“ brebentí důležitě. Když to pak na ni přijde, jde mi stejně důležitě počůrat kapustu. Moje chytrá holčička. Tak zacházím pořád dál. Když si na druhém konci zahrady zapomenu rukavice, jenom lusknu, ukážu směr a malá už aportuje. Splácí své dluhy z loňska. Ten vesmír… jo jo.

„Letos vysázím třikrát víc cibule. Budeme se v ní topit! Já vám vytřu zrak,“ blouzním dnem i nocí, ohromená svou i dceřinou letošní výkonností. A dítě zatím neúnavně háže hlínu do barelů s dešťovkou, míchá šlichtu klackem a oči mu svítěj. „Lída va-ží polívku. Pro slepičky. Móc dobrá!“

Uvnitř našeho společného světa teď žijeme své vlastní příběhy a já cítím, že k úplně spokojenosti mi už chybí jediné. Ležím právě natažená na trampolíně a protahuju si záda po půldenním plečkování. Je tak akorát teplo, aby se mi tu chtělo ležet do rána. Obrůst okolní trávou, inhalovat, existovat. Malá hopsá kolem a ani na mě nezkouší skákat. Jak říkám, k úplně spokojenosti chybí jediné. Úplně poslední bod a pak – přísahám – už nikdy v životě nebudu remcat.

Hledám společníka pro hezké chvilky v ráji, značka SPĚCHÁ! Foto: Sláma v botách

Hledám společníka pro hezké chvilky v ráji, značka SPĚCHÁ! Foto: Sláma v botách

****

Končí další hodina cvičení batolat, kam jsem dceru přihlásila, sotva se postavila na zadní, tedaaa, sotva začala chodit.  Ano, mám jednou s rodovými pozemky v D. velké plány, skromný život a tak. Ale zatím žijeme ve městě. Takže kavárna s klouzačkami a dětské centrum. Když na cvičeníčku tancujeme, jak šel zahradník po zahradě s motykou, s motykou, působíme s Liduš velmi sebevědomě.

„By mě zajímalo, jestli to baví víc mě, nebo jeho,“ prohodí jednou maminka chlapečka, který se jmenuje stejně, jako se měla jmenovat Lída, kdyby byla kluk. Vlastík. Cvičíme právě „natřásej se, malá fazolko“ a já i dotyčná do toho dáváme všechno, možná víc než naše děti. Po cvičení mě zve k sobě na kafe – do našeho paneláku! Cože cože?!

„Dva roky jsme sousedky a přitom se neznáme?!“ zastydíme se. Akční maminka se jmenuje Katka a pochází odněkud z hor. Abych se u nich mohla posadit, smete z gauče půlku hračkářství. Pak na stolek plnej pastelek někam vměstná dva hrnky. Rychle se proklepneme a máme jasno. Ona ujíždí na esoterice a snaží se držet Mačingovou. Já mám zase svůj lunární kalendář a odpor k supermarketům. Hned večer se na facebooku domlouváme, že dětem uděláme na naší zahradě v D. čarodějnice.

„Chápeš, že jsem měla takovouhle agentku jenom pár metrů od svýho botníku a nevěděla o tom? Kde už jsem loni mohla být?“ mentoruju večer před manželem. „To jsme my Češi, zavřít se na deset západů a za rohožku už si nevidět. To by se v Německu nestalo,“ pokračuju v národozpytu.

„Říkáš něco?“ zvedne manžel oči od iPadu. Má svou šťastnou chvilku na gauči, kdy po něm dcera neskáče ani já ho nekomanduju. „Ale nic prosimtě,“ mávnu rukou a jdu si taky pro „placku“. Kátě messengeruju,  že s akcí čarodějnice počítám. Bude to super. Rozděláme oheň a opečem si na něm… asi chleba.

****

Když sousedka se synem dorazili na náš pozemek v D., byla jsem v klidu. Vědí, že pravoúhlé záhony s gerberami je tu nečekají. Mé pampeliškové panství může leda překvapit.

„V létě bychom tady mohly s dětma stanovat,“ napadá Katku a podává mi plechovku s pivem. Já jí mezítím fasuju do igelitky kadeřavou kapustu, která mi přezimovala, takže už rok non-stop sklízím. Kolem poskakuje Lidka s opečeným chlebem a Vlastík zkouší uvést do pohybu její šlapací traktor. Oheň zhasne dřív, než jsme na něm pořádně stačily něco opéct, ale jsme neschopné s tím něco dělat. No a co, carpe večera.

„Co plánuješ s těma pampeliškama?“ ptá se mě Káťa, když s nohama nataženýma v trávě obhlížíme moje lány. Po pravdě přiznám, že nevím. Kdyby se chtěla přidat, můžeme navařit med, ale rovnou říkám, že sama do akce nejdu. Po loňských zkušenostech ne.

Na minulé zahradnické sezoně mi nevadil ani tak boj s plevelem a okolní trávou, ani to, že jsem po celodenním ohýbání k záhonům byla zkroucená jako bába s tomu úměrným sexuálním apetitem. Jiná věc mě štvala, ale fakt fest. Ty hodiny a hodiny samotářského zpracovávání vypěstované úrody. Protože tak to nemá být. Od dvou let jsem chodila do jestlí. Nemůžete teď po mně chtít, abych sama sele, sama vláčela i sklízela. Byla jsem nejukecanější holka ve třídě a i moje články jsou dvakrát delší, než by měly. Takže když jsem v létě večer co večer postávala samotinká u plotny a vyráběla svý kompoty, vopravdu mě to nebavilo. A manželovy návrhy, že zavařovací hrnec poletí oknem, taky nenabízely sexy řešení.

Takže mi zbylo jediné. Když jediný kandidát na pomocníka trvá na tom, že se do domácí výroby v žádném případě nezapojí, se slzou v oku jsem se rozhodla letos výrobní procesy zminimalizovat. Co vypěstuju, sníme. Co nesníme, šoupnu do sklepa nebo zamrazím. Ale žádné vláčení zavařovacího hrnce do čtvrtého patra a vaření marmelád ve třicítkových vedrech panelového bytu. Míchat tři hodiny pampeliskový med bez parťáka v dobrém a zlém? Díky, třeba v příštím životě.

Ale přesně v ten moment se na scéně objevil deus ex přízemí. Sousedka Kateřina.

***

„Chceš buřta?“ nabízí mi Katka trochu karcinogenů a že jsou ty čarodějnice, špekáček z Kauflandu sním. Nechci dělat scény, tak dobře se ještě neznáme. S hořčicí a na ohni pečenou paprikou, ananasem a topinkou se to dá. Dokonce i pivo opatrně lokám. Lepek. Ale co už by měl člověk ze života, kdyby se na svý zásady občas nevyto.

Kde máme děti a co dělají, není právě vůbec jasné, ale dokud se neozývá řev, není co řešit. Je teplo, slunce svítí a hřeje až do poslední chvíle. Na pozitivní vibrace posledního dubnového dne jsou i podřadné uzeniny z Polska krátké.

Foto: Kate Du

Teleobjektivem zjišťujeme, že potomci se stále pohybují v souřadnicích našeho území. Foto: Kate Du

„Takže uděláme med?“ hecuje mě zase Katka a má zdrženlivost stran obnovení výrobního home-made závodu rychle vyprchává.

„Ale jsi připravená, že si tím zasereš, pardon, celou kuchyň? Protože u sebe v bytě to patlat nehodlám,“ varuju, ať nedojde k nedorozumění.

„Klídek, sousedko, to dáme. V pondělí přijedu s košíky, celý to tady očešeme a až se děti odpoledne vyspí, vlítneme na to. Klidně u mně v kuchyni, no problema,“ povídá Katka nabuzeně. A to pila jen nealko pivo. Máme deal.

****

Foto: Sláma v botách

Spícímu Vlastíčkovi seberem z hlavy čepici a ještě do ní natrháme pár semikrásek, med získá další dimenzi. Nebo si to aspoň myslíme.Foto: Kate Du

Sběr pampelišek na med proběhl ještě idyličtěji než akce čarodějnice. A to byla laťka vysoko. S nahecovanou sousedkou během hodiny sesbíráme přes tisíc krásných pampelišek a ze zahrady jako by neubylo. Děti sbírají a domníváme se, že při tom probíhají i první milostné akce. Taktně jim ale ponecháme soukromí a zase si jich celé dopoledne ani nevšimneme.

Pampeliškové mimikry. Foto: Sláma v botách

Pampeliškové mimikry. Foto: Sláma v botách

Když je hotovo, přitáhnu z kůlny dřevěnej stůl a židle a nacpeme se špenátovým rizotem. Děti ho chroupou s pískem mezi zubama. Přece kvůli obědu neopustí pískoviště, jasné.

„Tak zítra odpoledne u mě,“ loučí se Katka u auta, dva koše pampelišek v kufru. Ještě rychle přitrhám meduňku a nějaké sedmikrásky, ať je med fakt špica, a jdu jim s Lidkou mávat k silnici. Pozdě. Vlastík už to zalomil v autosedačce.

Foto: Sláma v botách

Nezdá se to (nebo zdá?), ale víc než tisíc květů. Foto: Kate Du

****

„Tak kde jste?“ cinkne mi v iPadu nová zpráva, když druhý den – už zpátky ve městě – dřepím u kompu a čekám, až se mi po obědě probudí dítě. Katčin Vlastík už vyspáno má, akce med může vypuknout.

„My ale ještě spíme,“ ťukám sousedce odpověď. „Začni vařit beze mě, dorazíme pozdějc.“ „OK, žádnej stres.“

Kdyby s každým klientem byla takováhle spolupráce! Poté, co se Katka vrátila z mojí zahrady, pampelišky spočítala, narvala do kastrolů, nafotila, svařila s bylinkami, s citronem a s pomeranči, nechala přes noc louhovat, nafotila, přecedila, zasypala cukrem, nafotila, postavila na oheň, míchala, míchala, fotila…

Foto: Sláma v botách

Foto: Kate Du

Foto: Sláma v botách

Foto: Kate Du

 

Teprve pak se konečně dostavují i její veličenstva. Vyspaná a napapaná Ludmila buší na prosklené vchodové dveře u sousedů a domáhá se Vlastíčka. Já s sebou táhnu polníčkový salát a další úplatky, abych od pozdního příchodu na scénu odvedla pozornost.

Zbytečně. Všechno, co se pak odehrálo, se semlelo tak rychle, že jsme nestačily zavřít pusu. Patrně to plně koresponduje s výkony, které se sousedkou v našich dosavadních životech podáváme…

Stojím před vchodovými dveřmi do sousedčiny části paneláku a zubím se na ni srkz skleněné dveře. Vlastík chvátá po čtyřech v ústrety své vyspělejší vyvolené a podolkem vytírá podlahu. Liduš skáče a vyráží něco jako „jo jo jo!“ Je pouze tělesně vyspělejší. Sousedka mi vyběhne otevřít a vítáme se, jako bychom se neviděly rok a znaly deset…

A najednou prásk!

Dvě vteřiny nepozornosti a pampeliškový med se na kamnech vaří sám, za zabouchnutými dveřmi do bytu. Jediné slovo: průvan. Všichni členové medového mančaftu se ocitají na špatné straně dveří a sousedka jenom zakoulí očima: „Nemám klíče.“

Bezpečnostní zámek dveří pohřbívá všechny šance na snadné dobytí pevnosti. Katčin vykulený výraz je přesto spíš pobavený než vyděšený. Za to palec nahoru, já bych omdlévala panikou. Ale můj byt to konec konců není, tak proč bych taky nevyprskla smíchy. Jen o ten med se mi přijít nechce.

Následuje série různých posunků a holých vět. Telefon? Máš? Nemáš? Tvůj chlap? V práci. Dveře na balkon – otevřený! Dokořán! Žebřík. Dlouhej žebřík! Kde? Kam? Kdo tam vleze?

Během chvíle jsme zburcovaly celý panelák. Létáme od dveří ke dveřím, nosíme tam a sem štafle a žebříky různých velikostí a zase se s nimi vracíme zpátky. A do toho děti, které z nás akorát mají bžundu. Taky už se chlámu, zcela nekolegyálně a naplno. Med mi prostě není souzenej, kdy už to pochopím.

****

Po marných pokusech se štaflemi dovlekla Katka konečně pořádný žebřík z nedalého autobazaru. A s ním souseda z bytu nad ní. Působí, že by mohl mít za sebou aspoň sokolskou průpravu. Bude se mu hodit, čeká ho čistý spartakiádní výkon. Rozviklaný žebřík mu opřeme o balkon.

Náš dobrovolník se docela dlouho k ničemu nemá, překvapivě. Vlézt na to je výzva, to si přiznejme otevřeně. Mezitím se nabídne Liduš, ale hned ji sundavám dolů.

„Jděte si s Vlastíčkem radši trhat sedmikrásky. Strejda si tady zatím bude hrát na opičku,“ odháním nežádoucí minipozorovate. Kupodivu poslechnou a nadšeně vřískají:  „Pán opice! Papá banány. “

„Vy to dáte, je to jenom na vás,“ hecuje Katka souseda a ten se, chtě nechtě, teda dává do akce. Nohy v džínových kraťasech nejistě stoupají po špriclích, dole beton a my.

„Jste dobrej, jste fakt dobrej!“ zesiluje Katka tlak, když vidí, že pán se dostává do krize. Kraťasy se zasekly v čtyřmetrové výšce a noha šátralka se usilovně pokouší převalit přes hranu balkonu. Sokol asi neprobíhal, jak měl. Cukají mi koutky a pán najednou málem letí dolů – rozvibrovala jsem mu žebřík!

Radši jdu sehnat děti, poslední, co ještě schází, aby je přejelo auto.

Bohužel zpovzdálí působí sousedův boj o dobytí balkonu ještě toporněji. Džínová noha naráží jako zaseklá gramodeska furt do stejného místa balkonového zábradlí. Roznožku, jakou po pánovi chceme, by dal leda Harapes.

„Ale vy to dáte, já vám věřím, jste nejlepší!“ skanduje Katka a pak mi šeptá do ucha: „Co, nedáme mu za to skleničku medu?“

Možná to pán zaslechl, ale třeba to prostě jen chtěl mít za sebou a pochopil, že ho ze žebříku nenecháme slézt, i kdyby se mu džíny měly rozpadnout, noha vykloubit a srdce vyletělo z košile.

Pán nakonec hrdinný úkol dokončí. Poslední výstřel nohy do výšky bude vítězný. Pata oblízne zábradlí a skončí za hranou balkonu.

„Hrdina! Vy jste to dokázal!“ tleskáme a úplně zapomínáme držet žebřík. Poslední malé drama a pak už konečně velké finále. Pán žuchne na balkon a od davů dole si vyslouží standing ovation.

„Bravo! Med je váš!“

Tryskem se sousedkou obíháme panelák a to už pán stojí ve dveřích do jejího bytu, otevírá nám a my mu děkujeme, děkujeme moc, fak nejvíc.

„Byl jste úžasnej, zachránil jste nám život,“ nešetříme chválou a pán si svých pět minut slávy konečně začíná užívat.

Jenže přesně v tu chvíli vejde do baráku jiný chlap.

„Co tady blbneš?“ houkne na sousedku nařachaný příchozí a protáhne se kolem mě do paneláku. Pak si sundá tenisky a zapluje ke Katce do bytu!

„Jééé, Vlasta přišel. Miláčku, ty už ses vrátil z práce?“ zašvitoří Katka udiveně a z vnitra bytu zaslechneme jenom: „No né asi…“

Takže se s panem sousedem už trochu střízlivěji rozloučíme a jdeme vrátit žebřík zpátky do autoservisu.

V bytě jsem pak trapným svědkem toho, jak Katka vysvětluje svému partnerovi, proč viděl z jejich bytu vycházet cizího chlapa a co jsem já zač. „Hm,“ shrne její líčení a sjede mě pohledem. Pak mrkne do našich kastrolů na kamnech. „A nějaká večeře?“

****

Po intenzivním výslechu, odkud jsem, co jsem dělala za školy, jak dlouho žiju v L., čím se živím, čím se živí můj chlap a proč v jejich bytě vyrábím pampeliškový med, se mi prakticky splní mé přání, že bych potřebovala panáka.

„Vypij to, bez řečí,“ dostávám od pana Vlastimila do ruky dvojku červeného. Řekla bych, že i způsob, jak uskrávám, se mu zdá podezřelej.

No ale potom už je večer jenom krásnej a medovej. Pampelišky se zvesela vaří, děti se střídavě perou a pusinkují, se sousedkou se chechtáme každý krávovině a pan Vlastimil si maže k večeři chleba máslem.

Co do medu nepřišlo, přišlo do kompostu. Foto: Kate Du

Co do medu nepřišlo, přišlo do kompostu. Foto: Kate Du

„Bude to ale někdy hotový, že, dámy?“ ozývá se, když v televizi začíná fotbal.

„Ježišmarjá, vono už je vosum?!“ vyděsím se. Znělku Ligy mistrů bych poznala i se zavázanýma ušima, jak ji nenávidím. Dostala jsem ale od manžela, který uvízl v práci, za úkol ty čutálisty nahrát a fakt nechci zklamat. A i dítě by mělo jít spát. Stačí, že bylo bez večeře.

Nadzvednu pokličky našich kastrolů. Trochu jsme na to, že vaříme med, zapomněly.

Je to znát. V kastrolu víc pěny nez medu, hmota se táhne jako žvýkačka. „Takhle to má vypadat?“ ptá se mě sousedka, jako kdybych já to měla vědět. Nabereme lepidlo na lžíci a kápneme ho na připravený talířek. Žvýkačka zbetonovatí.

„Hm…,“ stojíme nad plotnou s vysterilizovanými skleničkami v ruce. „Jako můžeme to do nich zkusit nalít, ale abychom to z nich ještě někdy dostaly,“ snažím se o logickou úvahu. Po tom, co do mě pan Vlastimil ale všechno nalil, je to s jakoukoliv logikou horší než zlé.

Druhý kastrol naštěstí vypadá slibněji. Obsah také trochu pění, ale celková konzistence je mnohem přátelštější. Tohle i trochu připomíná med.

„Já bych to tam nalila všechno. Co se jako může stát?“ mávne nad kamny rukou sousedka. I její Vlastík už by měl jít spát.

Něco mezi medem, melasou, karamelem a žvýkačkou. Foto: Sláma v botách

Něco mezi medem, karamelem a žvýkačkou. Foto: Kate Du

Když je tedy všechna hmota ve skleničkách a víčka zašroubovaná, vytáhnu z kabelky překvapení večera. Stejně jako Katku baví fotit, já zase ujíždím na dekoracích. Pro naše home-made medy jsem pořídila stylové ubrousky s žabičkami, kterými si skleničky s naším slavným medem nazdobíme. Ještě nalepit originální etikety a ovázat víčka bílou stuhou. Myslela  jsem na všechno. Dokonalé. Potřeseme si s Katkou rukou a finálně se se svými výtvory vyfotíme. Navzdory všem protivenstvím, stálo to za to. Ženská síla! Amen.

Děláme to pro naše děti, nebo ne? Foto: Kate Du

Děláme to pro naše děti, nebo ne? Foto: Kate Du

Pak už vleču svíjející se Ludmilu ze sousedčina bytu a tiše se loučím s panem Vlastimilem, odsunutým do dětského pokoje. V obýváku sjíždí jeho syn na plazmě angličtinu pro kojence, večerka už někdy dávno.
V devět konečně padneme já i Ludmila do postele. Žádné kojení, sorry, dekadence.

***

S pampeliškovým medem to zase byla story. Článek s veselými příhodami z natáčení už brzy na blogu. Foto: Sláma v botách

Mistrovsky zabalené (nedobytné) poklady. Foto: Sláma v botách

Pakliže jsem si myslela, že pobyt u sousedů už byl zlatým hřebem medové story, samozřejmě jsem zase byla úplně vedle.
Je ráno. Prohlížím si nádherně nazdobené skleničky na lince a zkoumám, co jsme to se sousedkou vlastně včera vytvořily. Jedna várka medu – zdá se – dopadla i dobře. Ovšem ta druhá…

Když zkusím skleničku obrátit dnem vzhůru, obsah se ani nehne. Přivoním. Celkem příjemný karamelový odér, ale když do hmoty dloubu lžičkou, ohne se v půli. Vytahuju nůž.

…  …

„Ty vo.e, co s tím budeme dělat? To je nedobytná medová rezerva, můžem to rovnou odkázat pravnukům. Do těch skleniček by se nedostal ani Copperfield,“ esemeskuju sousedce.

„Já to hodila koše, to nemělo smysl,“ odepisuje.

Jak nemělo smysl, vyhodila? Moje milá biosousedka neví, že já nic nedokážu vyhodit. Ne, když jsem nad tím strávila tolik zatracenýho času! Přece nebudeme za úplný trubky. Máme snad vysokou – i když, jasně, to dneska může říct kde kdo.

Já to z těch skleniček vytřískám. Přišlo do nich kilo třtinovýho za padesát pět korun! A taky tu jde o princip, že?

Když Lidka po obědě zase realizuje svůj odpolední spánek, hážu na kamna kastrol s vodní lázní a do ní skleničky s medobetonem. Já vám ukážu, takhle si se mnou zahrávat. Mám dvě hodiny na to, dostat ten beton ven a proměnit ho na něco užitečnějšího. Poživatelnějšího. Něco, co vám ve vteřině neslepí všechny zuby v hubě.

Vodní lázeň připravena, voda vře. Obsah skleniček je ale furt stejně kamenný. Po pěti minutách i po patnácti. „JAK TO?!“ Nejradši bych to všechno vyhodila z okna. Zásah kamenomedem by ale venku někdo nemusel přežít.

Pak hmota konečně začne trochu tát. Ne moc, samozřejmě, abych to náhodou neměla jednoduchý. Když do toho ponořím lžičku, hladina se nad ní lepivě uzavře a chvíli to vypadá, že jsem přišla o další kus nádobí. Vyletí z okna i s tím, k čemu byla navždy přilepena.

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

 

„Tohle není možný. To prostě nejde,“ vyšiluju, když se do kuchyně přimotá i manžel. Moje výkřiky ho přiměly zkontrolovat, co vytvářím tentokrát.

Konečně vysvobodím lžičku ze sevření lepidla. „Hele, to je normálně lízátko!!“ obracím lžičku v ruce a pozoruju, jak se z ní umělecky táhnou nekonečné zkaramelizované nitky. Kdo se o nějaký pitomý umění prosil?!

Potřebuju pana Vlastimila a jeho červené víno. Potřebuju se ožrat. Inspiraci. Když mi to nemyslí, pomáhaj jenom sušenky nebo chlast. Cukry. Hlavně rychlý cukry. Bonbony.

Bonbony! werskfj jaf …. ajdljaůůjf … v mém mozku se právě něco děje. … asljkafj …. Rychlost výpočtů bilion na biliontou. Enter enter enter. A mám to!

Já z tý medový nádhery, z tý zkaramelizovaný táhnoucí se lepivý kejdy vyrobím karamelky. Domácí pampeliškové bonbony. Original aus Tschechien. Bez éček, bez barviv a všechny ty kecy.

Z šuplete vytáhnu pečicí papír a už to na něj sázím. Prosímvás, samozřejmě že to OPĚT jde hůř než blbě. Hmota se táhne, nitkuje, lepí k lžičce, s níž to nabírám, všechno je vopatlaný, já ulepená, uslazená, překaramelizovaná. Ale nakonec opravdu vzniká cosi jako bonbony. Nebo spíš karamelové placičky. Ale výhrady si laskavě schovejte na lepší dobu. Celá kuchyň včetně mě je zralá na velký úklid, ale konečně můžu hrdě zavolat do obýváku: „Hotovo, vyrobila jsem Lidušce karamelky. To koukáš, co?“ a řasy se mi přilepí k víčkům.

Škody budu likvidovat několik dní, ale co to je proti mému velkému vítězství. Na stole leží čtrnáct pampeliškovo-medových bonbonů z nejryzejších biosurovin. Lidka asi musela v minulém životě děsně trpět, když si teď vysloužila maminku jako já.

Čtrnáct bio pampeliškových bonbonů mě stálo dvě hodiny práce, sto  nadávek, ale samozřejmě to za to stálo. Foto: Sláma v botách

Čtrnáct bio pampeliškových bonbonů mě stálo dvě hodiny práce, sto nadávek, ale samozřejmě to za to stálo. Foto: Sláma v botách

Poté, co výsledek (nikoliv okolní spoušť) pečlivě nafotím na Facebook, hned volám sousedce, že udělala omyl roku, když svůj betonomed vyhodila. „Jsi taky mohla mít pro Vlastíčka domácí bonbony,“ prohodím ležérně, ale hned se nabídnu, že mu pár svých přenechám.

Nemohu si dovolit novou biokamrádku ztratit. Obzvlášť ne, když to první, co mi povídá, je:  „Tak fajn a kdy se, sousedko, dáme do bezového sirupu?“

Jaký život jsem v minulosti vedla já, že jsem si tentokrát vysloužila právě tenhlecten!

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Ať mi rostou! ©

 

 

Čaj pro maminku

4 komentáře

Milá maminko,

jako malá jsem ti k svátku matek nosila šeříky. Nádherně voní a jsou tak krásné. Mohla bych ti z nich něžnou kytici natrhat i teď, dva fialové mi právě kvetou před domem.

Ale jsme už obě velké holky. Šeřík si můžeš kdykoliv otrhat do vázy sama, dobře vím, že i tobě jeden – bílý – kvete a voní u domovní branky.

Jsou ale jiné věci, které pro tebe dnes můžu udělat. Které vím, že si sama neuděláš, nenajdeš si čas, nevzpomeneš si….

Čaj pro maminku ke Dni matek: květy hluchavky bílé, řebříček, šalvěj ananasová a pampeliškový med s meduňkou a pomerančem, všechno hand-made-with-love! Foto: Sláma v botách

Čaje ke Dni matek: nasušené květy hluchavky bílé, řebříček, šalvěj ananasová a pampeliškový med s meduňkou a pomerančem, všechno hand-made-with-love! Foto: Sláma v botách

Tyhle čaje ti, maminko, vydrží déle než šeříky ve váze. Slibuju, že taky voní.

Hluchavkový čaj s řebříčkem ti dávám, abys mi zůstala zdravou ženou. Šalvěj je také všelék, ale tahle ananasová je spíš o příjemné chuti – a i o tom by měl život být. Pampeliškovým medem si doslaď dny, které ti budou připadat zbytečně hořké. Je v něm i meduňka pro klidnou duši a pomeranč pro svěží vítr do plachet.

Ať si ty čaje budeš vařit v práci, nebo večer k televizi, pokaždé si vzpomeneš, která žába ti je věnovala. Z lásky nasušila, mašlí ozdobila. Jen taková maličkost. Stejně jako věnovat ti tenhle článek na blogu.

Krásný Den matek, maminko! ♥

Čaj pro maminku ke Dni matek: květy hluchavky bílé, řebříček, šalvěj ananasová a pampeliškový med s meduňkou a pomerančem, všechno hand-made-with-love! Foto: Sláma v botách

Čajová home collection pro zdravé maminky. Foto: Sláma v botách

S pampeliškovým medem to zase byla story. Článek s veselými příhodami z natáčení už brzy na blogu. Foto: Sláma v botách

S pampeliškovým medem to zase byla story. Článek s veselými příhodami z natáčení už brzy na blogu. Foto: Sláma v botách

 Hluchavka bílá

Nebudu ze sebe dělat chytrou, tohle nemám ze své hlavy, ale z webu dedekkorenar.cz, kde se o hluchavce píše tak krásně a něžně jako nikde jinde, s dovolením cituji:

Když si uděláte z hluchavky zlatistý čaj čtvrthodinovým spařením jedné lžíce sušených květů v 4 dcl vody, přivoňte, přivřete oči a představte si ten strašný objem vložené práce, úsilí a důvěry ve vás, usrkávajícího spotřebitele, že vám pomůže a způsobí zdraví, radost a uspokojení. To by vás mělo naplnit jako vzducholoďový balón a stejně tak i povznášet. Proto doporučuji pít hluchavku i jako obřadní či meditační čaj. Ta psychosomatická energie se prostě nemůže neprojevit, máte-li Řád věcí, přání, tužeb a skutků dostatečně tvořivý a podpořený určitou mírou sebekázně. …

Sbírání je pro hračičky, ale když mám na zahradě takovouhle nadílku, nešlo kolem jí nečinně chodit. Foto: Sláma v botách

Sbírání je pro hračičky, ale když mám na zahradě takovouhle nadílku, nešlo ji nečinně ignorovat. Foto: Sláma v botách

Květ hluchavky je vhodným doplňkem u směsí pro uklidnění mysli a při nespavosti nebo podrážděnosti, co nervového systému se týče. Zde lze kombinovat s meduňkou, dobromyslí, mařinkou, kozlíkem, chmelem, andělikou, srdečníkem, levandulí, třezalkou atd. …

Jiné uplatnění hluchavky je ve směsích určených k odkašlávání, protože obsah slizů, silic, saponinů i tříslovin nabízí zklidnění podrážděných sliznic dýchadel při různých zánětech a kašlech včetně astmatu. Typickými protikašlavými partnerskými bylinami jsou sléz, podběl, divizna, jitrocel, lípa, bez, máta, tymián, mateřídouška, petrklíč, třapatka.

Velmi účinné působení lze očekávat při nadměrném a bolestivém menzes, krvácení z dělohy a zánětlivých pochodech v této ženské lokalitě. Kombinovat doporučuji s malinou, kontryhelem, řebříčkem, přesličkou, měsíčkem, heřmánkem a případně chmelem při hormonálních potížích. …

(celý článek Dědka kořenáře o hluchavce bílé ZDE)

 

Řebříček obecný

Umí toho vážně hodně, ale jak se říká, s dobrým pomálu. Čaj z řebříčku se nepije dlouhodobě a nepřerušovaně, čas od času se ale hodí, třeba když:

– ženy trápí záněty vaječníků nebo svalové nádory dělohy (myomy), od bolesti uleví sedací koupele.

– v klimakteriu je jedním z čajů, které dokážou s nepříjemnými projevy hormonální bouře zacvičit.

– máte pálení žáhy, jste nadmutí jako balón, trápí vás žaludeční křeče nebo záněty trávicího traktu…. řebříček podpoří činnost žaludečních šťáv.

Pozor: Někdy se ale můžou dostavit i vedlejší účinky. Pobolívá vás po pití hlava nebo máte motolici? Tak to řebříček anebude zrovna tou vaší bylinou.

 

Pampeliškový med

Alergici mají smůlu, ale jinak je tenhle „falešný“ med bezva proti kašli, nachlazení a jiným nemocem horních cest dýchacích. Prý se po něm dobře odkašlává. Bylo by rozumné schovat si pár lahviček ve sklepě na zimu. Vydržíte-li ovšem jeho výborné chuti tak dlouho odolávat…

Ať mi rostou!©

 

Netradiční velikonoční perníčky se semínky, mandlemi a kokosem

2 komentáře
Beránci zdobení strouhaným kokosem, zajoši s ušima ze slunečnicových semínek a perníková vejce rámovaná dýňovými semínky jsou prostě nádhera. Zkusíte to taky?
Foto: Sláma v botách

Perníčky před upečením potřete rozšlehaným vejcem a zdobte semínky, mandlemi, kokosem nebo do těsta ozdobně rýpejte špejlí. Jednoduché, krásné. Foto: Sláma v botách

 

Mandle dojít můžou, ale nápady nikdy! Kvůli poloprázdné spíži jsem musela při zdobení velikonočních perníčků improvizovat a vida ten stylový výsledek!

Od té doby, co jsem na blogu U Věrušky v kuchyni natrefila na nápad zdobit perníčky bez použití cukrové polevy, se ze mě stal perníčkový maniak. Velikonoce byly další příležitost vymazlit svou originální techniku, která jednou jistě ponese mé jméno. 🙂

Minule se mi osvědčilo zdobení perníčků plátky mandlí. Jenže jsem zapomněla koupit nový sáček a teď jich neměla dost. Takže jsem musela improvizovat. Díky že ty mandle došly!

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

 

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

 

Tentokrát jsem zadělala dvě těsta. První je klasické pšeničné pro koledníky, kteří nenajdou odvahu zkoušet neznámé.Toto těsto je po upečení světlejší. Je stejné jako pohankové těsto, jen mouka je v něm pšeničná.

Jako druhé jsem připravila své oblíbené pohankové těsto na perníčky, které je bezlepkové, takže snad i zdravější, každopádně ale chutnější a díky tmavší barvě i pro oko hezčí. Pohanková mouka má lehce oříškovou chuť, do sladkého pečení je jako dělaná. Pro nerozhodné: Perníkové koření a voňavý med typickou pohankovou chuť dost srazí, takže perníčky považuju za ideální recept, ve kterém s pohankovou moukou poprvé zaexperimentovat a zkoušet jí přijít na chuť. Stojí to  za to.

Při zdobení perníčků se dají těsta vzájemně kombinovat, třeba na tmavší pohankové vajíčko vykrojit a žloutkem přilepit menší světlé pšeničné. Výsledkem bude dvoubarevné 3D vejce. Je to trochu pro hračičky, ale proč si nezablbnout…?

Do pohankových perníčků přijde: máslo, pohanková mouka (2 díly bílé, 1 díl celozrnné), med, co nejtmavší třtinový cukr (nejlépe muscovado nebo i sušená třtinová šťáva), jedlá soda, kukuřičný nebo bramborový škrob, vajíčka

Na zdobení: strouhaný kokos, plátky mandlí (kupuji např. v DM drogerii), slunečnicová semínka, dýňová semínka, vaječný žloutek rozmíchaný v misce s troškou vody na potření perníčků před zdobením

Ještě se hodí: špejle a děrované víčko od fixy na ozdobné rýpání do těsta

 

Podrobný recept a poměry jednotlivých ingrediencí na pohankové perníčky najdete v mém starším článku Pohankové perníčky pro děti bez moučkového cukru a hned měkké.

 

Zdobení před upečením chvíli zabere, ale poté, co ty krasavce vytáhnete z trouby, už máte s perníčky finíto! Foto: Sláma v botách

Zdobení před upečením chvíli zabere, ale poté, co ty krasavce vytáhnete z trouby, už máte s perníčky finíto! Foto: Sláma v botách

Bezlepkové pohankové perníčky pro děti. Foto: Sláma v botách

Bezlepkové pohankové perníčky pro děti. Foto: Sláma v botách

 

Foto inspiraci, jak perníčky zdobit, načerpáte v mém dalším starším článku Valentýnská výzdoba ve venkovském stylu aneb jak zrecyklovat adventní věnec a a další vánoční dekorace.

 

Recept na tyhle krasavce najdete v mém starším článku ZDE. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Mám doma dobré strávníky, kterým naštěstí nevadí pohanka, a tak si mohou taaakhle pochutnat. Foto: Sláma v botách

Mám doma dobré strávníky, kterým naštěstí nevadí pohanka, a tak si mohou taaakhle pochutnat. Foto: Sláma v botách

 

A ještě důležitý TIP:

Vykrájené, neupečené perníčky potřete rozšlehaným žloutkem a ještě než se žloutek stihne vpít do těsta, zdobte kokosem, semínky a spol. Nebojte se trochu přitlačit, jinak vám budou semínka z perníčků po upečení opadávat. (Jako se to stalo mně u první upečené várky). Vejce vám v tomto případě poslouží jako lepidlo. Teprve pak šup do trouby. Jasné? 🙂

 

Přeju hodně zdaru a pochlubte se fotkami třeba na mém Facebooku.

 

Ať mi rostou a nápady nedocházejí! ©

 

Teplý zimní zeleninový salát z černé a bílé ředkve – k bramborám, rýži, kachně…

2 komentáře
Šopák, řecký, okurkový… V létě není se saláty problém, ale co v zimě? Já to teď řeším touto teplou přílohou ze zimní zeleniny.

Základem je karamelizovaná cibulka a balsamikem zkropená černá a bílá ředkev. Aha, to jsou ty dvě zeleniny, co jsou jich v zimě plné obchody, ale vás nenapadá, co a jak z nich uvařit. Takže si pište recept na tento kyselosladkoštiplavý salátek, který vás báječně prohřeje. 

Skleníková zelenina z Holandska nebo Španělska nemá žádnou hodnotu. Výživoví specialisté dokonce tvrdí, že letní zelenina jako rajčata nebo okurky se v zimě ani jíst nemá. Ochlazuje a tím oslabuje tělo, které je pak náchylnější k nemoci. Chuť na zeleninu je lepší uspokojit z domácích zdrojů. Cibule, pórek, bílé a černé ředkve… zimní zeleniny taky není tak málo.

Co přijde do salátu

Bílá ředkev zvaná vodnice nebo daikon je zimní zeleninou, která se u  nás dobře pěstuje. Vyrostla dokonce i mně, zahradnickému elévovi. Dobře přežívá uskladnění ve vlhkých sklepích (kdo má suchý, zahrabte do pilin nebo písku podobně jako mrkve). Chuť má lehce štiplavou, trochu podobnou ředkvičkám, s nimiž je vodnice příbuzná. Cenná je hlavně proto dostatek vitaminu C, který je nám v zimě vzácný. A pro enzym mirosináza, i když ten obsahuje hlavně v syrovém stavu, var ho ničí.

Černá ředkev je její kulatou příbuznou. Chuť i obsažené vitamíny mají podobné – hodně céčka, hlavně v syrovém stavu, beta-karoten, některá béčka, vápník, železo, hořčík. Fytoncidy neboli přírodní antibiotika. A hlavně síra obsažená v hořčičných silicích (proto ta štiplavost), která stimuluje játra a pomáhá tělo zbavovat se těžkých kovů.

Salát obsahuje ještě cibuli, která je všelék, a pórek, aby se talíř barevně rozsvítil a dodali jsme tělu i nějaký chlorofyl (důležitý pro játra).
Balsamiko a tmavý cukr, který na pánvi zkaremelizuje, pro zajímavější chuť. Nepřežeňte to s nimi ale, mají salát dochutit, nikoliv chuť přebít.

A vaříme (pro 2 jedlíky)

1. 2 střední cibule oloupeme a nakrájíme na kolečka. Očistíme a „nakolečkujeme“ také bílou část z jednoho menšího pórku.

2. Na pánvi zpěníme sádlo (vegani: nebo olivový olej) a zeleninu na něm začneme restovat. Osolíme.

3. Když zesklovatí, přidáme oloupanou a nahrubo nakrájenou černou ředkev (1 kus) a bílou ředkev (obvykle se prodávají hodně velké, takže stačí třetina). Krátce zasmažíme.

4. Pokapame 1-3 lžicemi balsamikového octa, jak kdo rád kyselé, a posypeme cca 2-3 lžicemi tmavého cukru. Necháme minutku dvě karamelizovat. Ale mícháme, ať se nepálí. Kdo cukr nechce v jídle ani v malém množství, může použít melasu, med, agávový sirup…

5. Hotový salát na talíři dozdobíme jemně pokrájenou zelenou částí pórku a můžeme ještě zkropit trochou oliváče. Finíto, mňam!

 

Na pánvi je hotovo. pak už jen na talíři zasypat zelenou pórkovou  natí a šplíchnout ještě trochu panenského oleje. Foto: Sláma v botách

Na pánvi je hotovo. Teď už jen na talíři zasypat zelenou pórkovou natí a šplíchnout trochu panenského oleje. Foto: Sláma v botách

K čemu salát jíst
Teplý salát z ředkví jsme si poprvé (ještě bez pórku) udělali ke stakům z kachních prsou a rýži s quinolou. Foto: Sláma v botách

Teplý salát z ředkví jsme si poprvé (ještě bez pórku) udělali ke stakům z kachních prsou a rýži s quinolou. Foto: Sláma v botách

K bramborům u jídel, kde byste třeba sáhli po kečupu nebo hořčici.

Ke kachním prsům dělaným jako steak (sráží tupou tučnost kachny)

K žebírkům nebo jinému grilovanému masu.

Ke klobáse a obecně k uzeninám, pokud je jíte.

Jak recept vznikl

Nedávno jsem poslala manžela do D. nafasovat ze sklepa nějakou zeleninu. Už jí tam bohužel moc uskladněné nemáme. Mrkve a spol. je sice zatím dost, ale kdo to má furt dokola jíst? Za chvíli se z nás stanou králíci. Ještě máme ve sklepě nějakou řepu, ale tu si šetříme na chipsy, které z ní pečeme (recept na řepelky ZDE).  Pak už na zahradě zbývá jen zimní pórek a ve sklepě nějaká ta cibule a červená a bílá ředkev. A právě ty se staly základem pro tuto teplou zeleninovou přílohu. Pekli jsme totiž k obědu kachní prsa s basmati rýži a quinolou. Je to výborné, ale tupě tučné. Po nějaké zelenině oběď přímo volal. Že z náhodného experimentu vznikne zajímavý zimní salát, ke kterému se budeme vracet, mi došlo, až když jsem ochutnala. A zalitovala, že jsem salátu neudělala víc. 🙂

Ať chutná i vám!

 

Vaše Sláma v botách ©

Domácí sýrové krekry třeba na silvestra

Napište komentář

Po explozi vánočních sladkostí jsem hledala recept na jednoduché slané chroupání. Bez ztužených tuků, přepáleného oleje, prostě něco i pro děti. A našla jsem!

Vždycky jsem na silvestra a jiné oslavy pekla tyčinky z listového těsta. Z kupovaného. Bylo to rychle hotové, výsledek nadýchaný, hosté spokojení. Od té doby, co si ale čtu na jídle etikety, mě na listové těsto přešla chuť a ani na silvestra se nechci ztuženým tukem ládovat. Takže jsem hledala podobně snadnou náhradu. Tyhle krekry nemají s listovým těstem a jeho nadýchaností nic společného, jsou ale stejně rychle hotové, příjemně chroupou a moje svědomí při jejich mlsání čisté jako kokosový olej.

Krekry s kozím žervé a kokosovým olejem

Stránky výživového poradce Martina Škáby mi doporučila kamarádka. Díky, Lindo! Hned první vyzkoušený recept byl trefa do černého. Martinovy stránky si tímto zařazuji k oblíbeným. Jeho recept na pohankové tyčinky s kozím žervé jsem pouze lehce upravila, aby mojí rodině pasoval na míru. Lahůdka!

Kombinovat kozí sýr s kokosovým olejem mě ještě nenapadlo. Obojí má výraznou chuť. Pro účely tyčinek je to ale geniální. Čím chutnější těsto, tím míň stačí soli (mám malé dítě), tyčky  mají dobrý šmak i bez toho, že sůl chroupe mezi zubama.

Kokosový olej má navíc bohulibou vlastnost, že se neukládá ve formě tukových polštářů, ale tělo energii okamžitě zpracovává. Po Vánocích se to poslouchá jako rajská hudba, že? 🙂 Kupuju v DM drogerii od značky Alnatura, na kokosové oleje asi nejlepší poměr cena-výkon. Kdo by chtěl rolls royce, tak olej od Amanprana, objednat si třeba z Německa…

Kokosový olej takové chuti a vůně, že ho budete jíst lžící jen tak. Netloustne se po něm, prý. :)

Kokosový olej takové chuti a vůně, že ho budete jíst lžící jen tak. Netloustne se po něm, prý. 🙂

Pravé kozí žervé se neshání snadno. Pokud nemáte za humny kozí farmu nebo před domem farmářskou prodejnu, dá se něco na způsob kozího žervé sehnat v supermarketu. Jde hlavně o to, aby šlo o sýr tvarohového typu, který se nestrouhá, ale roztírá a s těstem se dobře spojí. V Albertu jsem například objevila francouzský kozí chavroux (přírodní kozí čerstvý sýr 49%), se kterým bude recept určitě fungovat. Kdo nerad kozí chuť, může jít i do kravského žervé, to mají všude, ale osobně radím se koziny v tomto receptu nebát. Ostatní ingredience její šmak utlumí. Krekry ochutnala moje mamka, která kozí sýry nejí. Nepoznala nic.

V receptu je zapotřebí sýr typu žervé.

V receptu je zapotřebí sýr typu žervé.

A pak už je zapotřebí jen pohanková mouka. Klasika, když chcete vyrobit bezlepkové chroupání. Já jí fandím kvůli pestrosti jídelníčku i z nostalgie, naši předci ji měli na talíři často. Na Valašsku je ale pohanka oblíbená dodnes a dá se koupit v každé vesnické samošce, takže nejde o žádný relikt minulosti, ale normální obilovinu, která u nás roste a dá se z ní vařit i péct. Třeba tyhle krekry. Dobrou pohankovou mouku vyrábí moravský mlýn Šmajstrla, koupit se dá už i v některých supermarketech, jinak farmářské prodejny, zdravé výživy atd. V DM drogerii mají pohankovou mouku taky, ale čínskou.

Šmajstrla prodává celozrnnou mouku levněji než bílou, protože výrobně je levnější. Férové jednání je další důvod, proč peču s jeho moukami. Foto. Sláma v botách

Šmajstrla prodává celozrnnou mouku levněji než bílou, protože výrobně je levnější. Férové jednání se zákazníkem! Foto: Sláma v botách

Takže si to shrneme:
Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

250 g pohankové mouky (lze přidat část celozrnné, max. třetinu)

150 g kokosového oleje

kelímek kozího žervé (cca 150 g)

1 vejce + 1 žloutek smíchaný s trochou vody na potření tyčinek

na dochucení: hrubozrnná sůl, kurkuma, kmín, oregano, saturejka, mák

 

Postup

Kurkuma, oregano, saturejka - zkusila jsem tyto příchutě. Nejvíc voní oregánové. Foto: Sláma v botách

Kurkuma, oregano, saturejka – zkusila jsem tyto příchutě. Nejvíc voní oregánové. Foto: Sláma v botách

1. Všechny ingredience (bez koření a druhého žloutku) nasypeme od mísy, vypracujeme hutné těsto (konzistence jako na vánoční cukroví), vytvarujeme do bochánku a přikryté utěrkou nebo folií necháme v lednici odpočívat. Alespoň hodinu.

2. Poté si na pomoučené pracovní desce válečkem rozválíme těsto. Doporučuji placku rovnou přenést na plech vyložený pečicím papírem, potřít rozšlehaným žloutkem a teprve pak rozkrájet placku ozdobným rádýlkem nebo nožem. Lze samozřejmě změnit pořadí, nejdřív rozkrájet, pak jednotlivě přenášet a natírat, ale zbytečně větší piplačka… Na rozkrájené tyčinky nakonec sypte podle chuti sůl a různá koření. Já pekla pár s kurkumou, jiné se saturejkou, s kmínem a s oreganem (ty byly nejvoňavější). Šla by i sladká paprika (trochu zhořkne), mák, sezam, prostě podle chuti.

3. Pečte dozlatova v troubě na 160- 170 °C. Kokosák snese i víc, ale je to zbytečné.

Hotové je to rychle, v chladu pár dní vydrží, ale vy je dřív stihnete zchroupat. Nejlíp chutnají k vínu a televizi. Hezkého silvestra přeju!

Tyčinky s kozím sýrem a kokosovým olejem. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Ať mi rostou!©

Pohankové perníčky pro děti: bez moučkového cukru, hned měkké

9 komentáře

Žádné ztužené tuky ani moučkový cukr. Jen pohanka, máslo a spousta medu. Že chutnají báječně, na to můžete vzít med, ehm, jed. 🙂

S receptem na bezlepkové perníčky z pohankové mouky mě inspiroval můj oblíbený foodblog  U Věrušky v kuchyni. Originál paní Věrušky jsem si ale ještě upravila, abych mohla dát perníčky s klidným svědomím i své náročné dvouleté mlsalce. I když se stále pohybujeme v žánru vánočního cukroví, o těchto perníčcích se nebojím napsat, že jsou vesměs zdravé. Pohanková mouka dá perníčkům přirozeně nahnědlý tón, takže není třeba přisypávat kakao. Jedna speciální ingredience se zase postará o karamelový chuťový nádech. A zbytek už je perníčková klasika, máslo, med, směs koření. Díky vtipnému zdobení, na které mě přivedla paní Věruška, se obejdete i bez cukrové polevy. Vždyť říkám, že tohle je ideální vánoční recept pro děti.

Perníčky jsem hodně vyválela, ať jich je co nejvíc a dcerka má pocit, že může tolik mlsat.  A přitom... Foto: Sláma v botách

Perníčky jsem hodně vyválela, ať jich je co nejvíc a dcerka má pocit, že může tolik mlsat. A přitom… Foto: Sláma v botách

Připravte si

400 g jemně mleté pohankové mouky, nejlépe od Šmajstrly (tj. pohanka z Moravy, mletá v tradičním mlýně, podle mě lepší než bio z Číny)

ještě trochu pohankové mouky na poprášení válu

50 g hodně změklého másla

150 g medu

50 gramů nejtmavšího třtinového cukru muscovado (kupuju v DM drogerii), lže i sušená třtinová šťáva rapadura, nebo když nesežente, tak světlejší třtinový cukr smíchaný s lžící melasy

2 celá vejce

1 žloutek smíchaný s trochou vodu, na potření perníčků před upečením

1 lžička jedlé sody

1 lžička perníkového koření, lze vyrobit doma (umelte v mlýnku na kávu nebo roztlučte v hmoždíři badyán, hřebíček, anýz, kardamom, přisypte skořici), ale přiznám se, že já normálně koupila

Proč zrovna tyhle suroviny

Nerafinovaný třtinový cukr muscovado je jediný cukr, který dokážu mlsat jen tak. Obsahuje ze všech třtinových cukrů nejvíc melasy, takže je celkem vlhký a má výbornou karamelovou chuť. Hodně se používá při výrobě likérů nebo míchaných drinků. A na pečení je geniální, odpadá totiž nutnost používat jiná dochucovadla.

Neobvyklí perníčkoví spojenci: pohanková mouka kvůli bezlepku i barvičce a cukr muscovado pro svou vlhkost, karamelovou chuť i nutriční hodnotu. Foto: Sláma v botách

Neobvyklí perníčkoví spojenci: pohanková mouka kvůli bezlepku i barvě a cukr muscovado pro svou vlhkost, karamelovou chuť a nutriční hodnotu. Foto: Sláma v botách

Tohle dochucovadlo je navíc zdravé, melase se někdy přezdívá černé zlato a užívá se jako lék u různých nemocí – chudokrevnost, nespavost, zácpa, revma… Je nejbohatším rostlinným zdrojem železa (v receptech pro děti vítáno!) a nálož dalších vitaminů a minerálů je stejně tak úctyhodná. V melase najdete i další pro děti prospěšné látky, totiž kyseliny listovou a linolovou, dále nějaká béčka, vápník, fosfor, draslík, zinek… Kompletní výčet by byl na dýl (víc třeba TADY).

Asi by se daly perníčky upéct čistě z medu a melasy, ale to zkusím až za rok. Muscovado coby pevný, ale vlhký cukr mi jako náhrada běžně používaného moučkového přišlo ideální.

Proč nepoužívejte moučkový cukr?

Bílý rafinovaný cukr není sám o sobě žádná výhra. Ale moučkový je navíc rozemletý na prach, a aby nehrudkovatěl, přidávají se do něj protispékavé látky fosforečnany (tj. éčka). Ty mimo jiné odvápňují kosti, tj. napomáhají třeba osteoporóze… Pro děti zcela nevhodné!

S moučkovým cukrem se v cukroví pracuje kvůli hladké struktuře – jenže klid, i bez něj budou perníčky pořád dost hladké. A pak taky, že prý napomáhá měknutí perníčků. Muscovado ale zafunguje úplně stejně.

Jde to i bez polevy z moučkového cukru. Foto: Sláma v botách

Jde to i bez polevy z moučkového cukru. Foto: Sláma v botách

A jde se péct

1. V míse důkladně našlehejte vajíčka s cukrem, přilijte med a zapracujte máslo.

2. Poté přisypte mouku s jedlou sodou a kořením a začněte důkladně hníst, můžete i v robotu. Výsledkem má být tužší, ale vláčné těsto, které se dá vytvarovat do pevného bochníčku. Klidně nechte v původní míse, ale důkladně ji zabalte fólií a dejte 24 hodin proležet do lednice.

3. Pečeme následující den. Těsto v lednici utuhne, půjde tudíž dobře válet. Nezapomínejte důkladně pomoučit vál i váleček, těsto má tendenci k lepení (i když je bezlepkové:-)). Vykrajujte oblíbené tvary a pár odřezků si nechte bokem na finální dozdobení.

Ale ještě než začnete péct, přichází na řadu…

Zdobení

Abyste ani tentokrát nemuseli sahat po moučkovém cukru a dělat z něj polevu, perníčky ozdobte, jako když vytváříte dekorace ze slaného těsta. Mým spojencem byla špejle, ozdobné víčko od fixy (docela blbě se v papírnictví shánělo, uznávám) a odřezky těsta, tvarované do různých ozdobiček.

Perníčky nasládejte na plech vyložený pečicím papírem, nazdobte a teprve pak potřete žloutkem smíchaným s vodou. Upečeným perníčkům dodá barvu a lesk, ale bacha, kdybyste potírali před zdobením, bude se vám špejle i víčko od fixy do mokrých perníčků chytat a nenazdobíte nic.

A pak už šup do trouby na 160 stupňů na pár minutek, pečlivě hlídat, záleží na síle těsta, rychle se připaluje, takže stát u trouby a kontrolovat. A hotovo!

Zdobení před upečením chvíli zabere, ale poté, co ty krasavce vytáhnete z trouby, už máte s perníčky finíto! Foto: Sláma v botách

Zdobení před upečením chvíli zabere, ale poté, co ty krasavce vytáhnete z trouby, už máte s perníčky finíto! Foto: Sláma v botách

 

A co když nezměknou?

Strčte v papírové krabici (třeba od bot) vystlané utěrkou nebo ubrousky na balkon či do sklepa, začnou hned natahovat vlhkost. Což ještě podpoříte, když do krabice přidáte rozkrojené jablko. I kdyby byly doteď betové, teď změknou.

Dobrou chuť, ať perníčky voní, děti se mlsně olizují a mně – když mi teď v zahradě nemá co růst –  ať nerostou! ©

 

POZOR POZOR POZOR POZOR

Na Valentýna jsme perníčky pekla znovu, samá srdíčka. Co se nesnědlo, posloužilo jako základ valentýnské výzdoby bytu. Více o geniální metodě, jak zrecyklovat vánoční výzdobu ještě o Valentýna, píšu ZDE.

 

Mám doma dobré strávníky, kterým naštěstí nevadí pohanka, a tak si mohou taaakhle pochutnat. Foto: Sláma v botách

Mám doma dobré strávníky, kterým naštěstí nevadí pohanka, a tak si mohou taaakhle pochutnat. Foto: Sláma v botách

 

Recept na tyhle krasavce najdete v mém starším článku ZDE. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

 

Sorry, ale takhle stylově čistý, decentní valentýnský věnec jsem u nás v L. v žádném květinářství neviděla. Foto: Sláma v botách

Tohle kdysi býval adventní věnec na stůl. Teď je z něj nejkrásnější valentýnský věnec v širém okolí. No fakt. Foto: Sláma v botách

 

Původně vánoční tůje se odstraněním hvězd a přidáním perníčkových srdcí rázem staly valentýnskými. Foto: Sláma v botách

Původně vánoční tůje se odstraněním hvězd a přidáním perníčkových srdcí rázem staly valentýnskými. Foto: Sláma v botách

© Sláma v botách

 

 

FILM TAJEMSTVÍ CHLEBA, aneb jak upéct domácí bochník, manuál pro začínající a můj NEJ RECEPT

6 komentáře

Obilí sice na zahradě nepěstuju, ale kmín ano. Kvásek se dá zdarma obstarat od lidí, kteří se sdružují na stránce pecempecen.cz. A nic dalšího než vodu a sůl už pro upečení domácího chleba nepotřebujete. Tedy kromě receptu a trpělivosti. S tím prvním můžu pomoct.

Chléb kynutý a upečený ve formě na moskevský chléb, vyložené pečicím papírem. Nahoře sypaný kmínem a mákem. Foto: Sláma v botách

Chléb kynutý a upečený ve formě na moskevský chléb, vyložené pečicím papírem. Nahoře sypaný kmínem a mákem. Foto: Sláma v botách

FILM O CHLEBU

Loni v létě jsme se s dcerou zúčastnily natáčení krátkého dokumentu TAJEMSTVÍ CHLEBA, ANEB JDE TO I BEZ CHEMIE (FB stránka ZDE). Natáčel kamarád na Valašsku a obsadil nás, protože se mu líbilo, jak moje malá futruje chlebík, který jsem jí právě upekla. Kváskový pšeničnožitný s kmínem. Klasika.

Foto z filmu TAJEMSTVÍ CHLEBA aneb Jde to i bez chemie

Foto z filmu TAJEMSTVÍ CHLEBA aneb Jde to i bez chemie

Foto z filmu TAJEMSTVÍ CHLEBA aneb Jde to i bez chemie

Foto z filmu TAJEMSTVÍ CHLEBA aneb Jde to i bez chemie

 

Po roce a půl je dokument dokončený a já smekám před všemi, kdo se na něm podíleli – ve svém volnu, bez nároku na odměnu, jen z nadšení pro věc. Z přesvědčení, že poctivý chléb je základ. Moje prosba, šiřte a sdílejte hlavně mezi lidmi, kteří mají malé děti. Film má jen jedenáct minut.

Foto z filmu TAJEMSTVÍ CHLEBA aneb Jde to i bez chemie. Závist, mít na pečení opravdovou pec!

Foto z filmu TAJEMSTVÍ CHLEBA aneb Jde to i bez chemie.

Dokument TAJEMSTVÍ CHLEBA k vidění na Youtube:

http://youtu.be/pY9WdcdH3ck

Foto z filmu TAJEMSTVÍ CHLEBA aneb Jde to i bez chemie. Paní Jitka dává podle starého valašského receptu do chleba i strouhané vařené brambory.

Foto z filmu TAJEMSTVÍ CHLEBA aneb Jde to i bez chemie. Paní Jitka dává podle starého valašského receptu do chleba i strouhané vařené brambory.

 

Foto z filmu TAJEMSTVÍ CHLEBA aneb Jde to i bez chemie. Závist, mít na pečení opravdovou pec!

Foto z filmu TAJEMSTVÍ CHLEBA aneb Jde to i bez chemie. Závist, mít na pečení opravdovou pec!

 

1. MOUKA

Nejlíp se peče z pšeničné mouky, i když je to současně ta nejmíň zdravá varianta. Když si ale osaháte zacházení s těstem, můžete část pšenice vyměnit za žito, chléb bude hutnější, možná mazlavější, rozhodně tužší a těžší. Nenakyne tolik, o to víc každý plátek zasytí. Určitě znáte moskevský chléb. Ten je žitný. Můj oblíbený poměr bývá cca 2-3 díly pšenice na 1 díl žita.

UPDATE (květen 2016): znovu jsem se vrátila k pečení chleba a po nových experimentech mohu říct, že krásně nakynulý, lehký a nedostižně výborný může být i chléb celožitný! Chce to dost kvásku, hodně teplo při kynutí (dávám přímo na topení nebo teď na jaře kynout do auta na sluníčku) a nedělat těsto moc hutné, větší poměr vody.

Mouku potřebujete speciální chlebovou, prodávají prodejny se zdravou výživou, ale už i řetězce, Tesco, Kaufland… Část chlebové mouky v receptu lze vyměnit za normální celozrnnou, ale méně je více, když se osvědčí, vždycky jí tam příště můžete přisypat víc.

 UPDATE (květen 2016): koupili jsme mlýnek na obilí, takže melu žito, pšenici-kamut, pšenici-jednozrnku, pohanku, ječmen, oves… a z toho pak peču. V různých poměrech, chléb je 100% celozrnný a kyne výborně. Je to ale dáno i tím, že mouka je čerstvě namletá – právě taková mouka má nejlepší kynoucí schopnosti. U kupované mouky by mělo platit, že čím delší má ještě dobu trvanlivosti, tím vám bude líp kynout.

2. VODA

Je lepší použít studánkovou, kojeneckou anebo kohoutkovku, ale odstátou. Chlór chlebu škodí. Voda na zadělávání těsta rozhodně vlažná až lehce teplá.

 UPDATE (květen 2016): chlor asi škodí (hlavně našemu zdraví), ale málokdy si vzpomenu dát vodu odstát, takže beru rovnou z kohoutku. A taky to funguje… 🙂

3. KVÁSEK

Jak jde vidět z kváskové mapy na stránce pecempecen.cz, domácích pekařů ochotných podělit se s vámi o svůj kvásek je už v Česku požehnaně. Takže výmluvy, že nemáte kvásek, neobstojí. 🙂 Já sama jsem už pár lidem kvásek rozdala, rozhoďte sítě, poptejte se, možná budete překvapení, kolik je kolem vás domácích pekařů.

kvaskova mapa

Jak se o kvásek starat?

Já jsem od slečny, která se se mnou o svůj kvásek podělila, dostala tuhle radu: Kvásek uchovávej ve sklenici a krm ho vodou a moukou ve stejném poměru, třeba 50 g mouky a 50 g vody, podle toho, kolik kvásku hodláš při příštím pečení spotřebovat. Nech alespoň 8 hodin prokvasit v teple a můžeš z něj péct, resp. odebrat si potřebné množství a zbytek zase nakrmit novou vodou a moukou. Když nechceš každý den péct, dej skleničku s kváskem do lednice, vydrží tam až 14 dní a počká, až zase dostaneš do pečení chuť. Kvásek po vyndání z lednice nech chvíli odstát v teple.

UPDATE (květen 2016): kvásek vydrží víc, než si myslíme. Momentálně funguju tak, že mám v lednici ve skleničce množství jedné vrchovaté lžíce kvásku. Když chci péct, vyndám ho a rovnou (bez čekání) zaleju 100 – 120 g teplé vody a přisypu stejné množství mouky. Nechávám 6 – 12 hodin kvasit (v zimě to v našem ledovém bytě chtělo těch 12 hodin, teď ve dnech, kdy je v bytě nad 23 stupňů, je prokvašený už klidně i za 6-7 hodin. Ale když na něj zapomenete a bude vám kvasit dýl, taky to zvládne. Z hotového kvásu zase vrchovatou lžíci odeberu do lednice a ze zbytku jdu péct.

Kvásky existují pšeničné nebo žitné. Do chleba se obvykle používá žitný, pšeničný spíš na vánočky, mazance, bábovky. I u sladkého pečení se tedy dá obejít bez kvasnic.

Víc k tomuto tématu na této stránce.

RECEPT
Domácí kváskový chléb Slámy v botách

Domácí kváskový chléb podle Slámy v botách. Tenhle chléb kynul a byl poté i upečen ve skleněné kulaté formě, důkladně vymazané a vymoučené. Foto: Sláma v botách

Existují jich desítky, stovky… Můj nejmilejší recept je tento:

Kváskový chléb žitno-pšeničný či celožitný podle Slámy v botách
Chléb kynutý a upečený ve formě na moskevský chléb, vyložené pečicím papírem. Nahoře sypaný kmínem a mákem. Foto: Sláma v botách

Chléb kynutý a upečený ve formě na moskevský chléb, vyložené pečicím papírem. Nahoře sypaný kmínem a mákem. Foto: Sláma v botách

A tenhle bochník kynul v ošatce. Pak jsem ho vyklepla na vymoučený plech a pekla. Zapomněla jsem shora orosit, takže prasknul. Ale mně se to snad i líbí. :) Foto: Sláma v botách

Tenhle bochník kynul v ošatce. Pak jsem ho vyklepla na vymoučený plech a pekla. Zapomněla jsem shora orosit, takže prasknul. Ale mně se to snad i líbí. 🙂 OBA tyto chleby jsou ze stejného těsta, jen každý kynul v jiné formě – toť celý rozdíl. Foto: Sláma v botách

 

Ingredience na 1 kg bochník: 1 lžíce žitného kvásku (věnují třeba domácí pekaři sdružující se na stránce pecempecen.cz), 120 g vlažné vody + 120 g žitné mouky  na rozmnožení kvásku, 14 – 16 g soli, 320 ml vlažné vody, 200 g pšeničné mouky celozrnné či chlebové, 250 – 300 g žitné mouky celozrnné či chlebové; kmín, různá semínka, mák, fenykl dle chuti

  Kvásek rozmnožíme tak, že v míse smícháme stejné množství vlažné vody s žitnou moukou, zakryjeme pokličkou a necháme při pokojové teplotě několik hodin kvasit. Může to trvat 6 – 12 hodin dle teploty v místnosti. Jakmile kvásek vzejde, vrchovatou lžíci odebereme do skleničky a schováme do lednice pro příští pečení.

Takto má vypadat kvásek po namnožení a rozkvašení. Foto: Sláma v botách

Takto má vypadat kvásek po namnožení a rozkvašení. Foto: Sláma v botách

Nezapomeňte si pak zase lžíci schovat na příště! Foto: Sláma v botách

Nezapomeňte si pak zase lžíci schovat na příště! Foto: Sláma v botách

 

Zbytek kvásku použijeme na zadělání těsta. Přidáme vlažnou vodu, rozmícháme, přisypeme sůl, dle chuti semínka, kmín a spol., zamícháme. Poté začneme přisypávat mouku, nejprve pšeničnou, důkladně rozmícháme. Poté i žitnou. Lze péct i chléb celožitný – v tom případě není třeba těsto důkladně míchat, nevadí, že hodně lepí. Připravíme si chlebíčkovou formu na pečení (vymažeme, vysypeme moukou – důkladně), do ní těsto pomocí lžíce či navlhčenýma rukama přesuneme a rovnoměrně uhladíme, aby vyplnilo plochu formy. Není třeba tvarovat bochánek, těsto při kynutí vyplní prostor formy a samo najde svůj tvar. Pokud ale máte ošatku a chcete péct klasický tvar bochníku, je třeba ji důkladně vymoučit, vytvarovat pomoučenýma rukama bochánek a přesunout ho do ní na kynutí (to nelze s celožitným chlebem – těsto příliš lepí). Dáme kynout na hodně teplé místo (v zimě na radiátor), cca za 2-3 hodiny už těsto přesahuje formu nebo vyplňuje celou ošatku.

Foto: Sláma v botách

Konzistence těsta je ok, jdeme přendavat do formy. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

A tady už máme nakynutý chléb v ošatce. Bude se překlápět na plech a dávat do trouby. Foto: Sláma v botách

 

    Rozpálíme troubu na 250 °C, přesuneme do ní formu nebo bochánek opatrně vyklepneme z ošatky na rozpálený, vymoučený plech. Těsto shora orosíme vodou a dáme okamžitě péct. Po 10 minutách snížíme teplotu na 220 °C a pečeme dalších cca 30 minut. Na závěr můžeme bochánek vyklepnout z formy a nechat ještě pár minut péct samotný, aby chytil barvu i po stranách. Kilový chléb se peče celkem 40 – 50 minut, ale pozor, s horkovzduchem stačí i nižší teplota a možná budete i přesto hotovi dřív. Kontrolujte!

Chléb musí mít hnědou barvu a při poklepání zdola znít dutě. Nechte ho pak na kovové mřížce vyvětrat a zakrojte do něj ostrým nožem, až bochník opravdu vychladne, jinak narušíte střídku. Ale chápu, odolat té vůni je těžké. 🙂

Dobrou chuť, milí domácí pekaři! Foto: Sláma v botách

Dobrou chuť, milí domácí pekaři! Foto: Sláma v botách

Péct lze i ve skleněné kulaté zapékací formě. Nevznikne pohledově dokonalý pecen, ale ulehčíte si manipulaci s těstem, ušetříte hnětení, podobně jako když dáváte kynout  do chlebíčkové formy. O téhle metodě píše podrobně pan Cuketka, jeho návod ZDE.

*****

Podrobný VIDEONÁVOD (v angličtině) domácí výroby chleba je k nastudování na Youtube ZDE.

*****

A moc dobře pečení prvního domácího chleba se všemi záludnostmi popisuje i specialistka na domácí chléb Maškrtnica ZDE.

***

RECEPT OD JITKY z dokumentu TAJEMSTVÍ CHLEBA

Valašský bramborový chléb určitě někdy zkusím. Jitka dala na své stránky podrobný návod, tak se inspirujte ZDE. A já jen s dovolením opisuju z jejího webu, psaného nefalšovanou valaštinou, zjednodušenou verzi receptu (podrobněji u ní)

K upečení Valašského  chleba je potřeba :

1.kg můky, 3.ks zemňáků, Sůl, Kmín – nedo dává aj ze štyri zrnéčka fenikla- zodrťiť v hmoždířu, kvásek a  vodu.

Do mísy prosejeme můku – do ní nastrůháme zemňáky přidáme  sůl, kmín – nebo nejaké seménka dla chuti promíšem s kváskem a přidáváme vodu až sa těsto nelepí.  Dobře propracované těsto rozdělíme na dva bochánky-nebo jeden velký položíme rovnou na podsipaný plech můků  a necháme vykynůt. Těsto sa jeví tuhší, ale bude dobré, necháme tak slabů hodinku kynůt. Nezapomenem si zapnůt trúbu – každému sa ináč rychlo nahřívá..:-) dáme tak na 200 stupňů. Vykynutý chlebík potřem mírně osolenů vodů a vložíme do trůby, pečem tak 50.minutek.

***

DOVĚTEK O LEPKU

Chleba miluju od dětství, nikdy jsem nebyla rohlíková, vždycky chlebová. Přesto si s pečením v poslední době dávám přestávku. Kvůli omezování lepku. Je to zdravotní experiment mojí rodinky, který doufejme nebude trvat věčně a k voňavým pecnům se zase vrátíme. Na časy, kdy to doma třikrát do týdne nádherně vonělo chlebem právě vytaženým z trouby, vzpomínám ráda. Pokud jste zdraví jak řípa, nemusíte si s bezlepkovou dietou, která přichází do módy, lámat hlavu.  To mi říká můj selský, na chlebu vyrostlý rozum.

UPDATE (květen 2016): ano, tak už zase pečeme. Už nějaký ten měsíc a jsem za to ráda. Domácí chléb nám prostě chyběl. Pečeme buď celožitný anebo ještě lépe z pšenice jednozrnky. Ta dle naší výživové poradkyně obsahuje až dvacetkrát méně lepku než klasická šlechtěná pšenice. Jednozrnka je totiž starý, prapůvodní druh pšenice, s odlišným charakterem lepku. Nedokážu to popsat odborně, ale tento „jiný“ lepek je prý mnohem lépe stravitelný, nedělá problémy lidem s intolerancí, dokonce ani některým celiakům. Jenže… sežeňte v Čechách jednozrnku. A za rozumné peníze. Farmářů, kteří ji mají v nabídce, je jako šafránu. A tak je v ČR letos už od dubna vyprodaná a čeká se na další sklizeň v září. Objednali jsme bio jednozrnku ze zahraničí, cena by ještě ušla, ale ty náklady navíc za dopravu, za mezinárodní platbu atd. Nezbývá doufat, že naši farmáři zareagují a jednozrnka se na našich polích zabydlí ve větším množství než dosud.

Chlebu zdar a mně ať rostou! ©

Domácí Tretter’s chipsy neboli řepelky neboli po čem se můžu utlouct

13 komentáře

Často se mě lidi ptají, co nejlepšího se dá uvařit z červené řepy. Když je prý tak zdravá. Ale aby to fakt chutnalo. Na to já říká: upečte si z řepy chipsy!

Nedávno mě nakrkla zpráva o tom, že výrobna na zeleninové chipsy Tretter’s byla prolezlá plísní tolik, že ji šokovaní hygienici museli zavřít (článek ZDE). Od luxusní, zdravě se tvářící alternativy brambůrků jsem čekala víc. Každopádně jsme je občas kupovali. A každopádně už nebudeme.

Tretter’s chipsy jsem poprvé jedla v roce 2008 přímo v Tretter’s baru. Když mi číšník prozradil, že ta netradiční mlska je vyrobená z řepy, byla jsem překvapená. Do té doby jsem si myslela, že mi řepa nechutná. O pár let později se „trettrsky“ začaly objevovat v DM drogerii, v Tescu a nedávno taky v Albertu. V různých (někdy dost chemických) variantách, občas trochu připálené a zbytečně moc slané. I přesto se uchytily. V prodejnách zdravé výživy se pak objevilo něco podobného, Řepelky od výrobce Vladěna Čísecká (o výrobcích ZDE) . Chuťově zeleninovější, mnohem méně slané, bez dochucovadel. Dceři je občas dám, miluje je. Jenže 50gramový pytlík  za 35 – 40 korun. Výborné, ale nic levného… Navíc dělané z konvenčně pěstované řepy a fritované na řepkovém oleji. Pochybuji, že za studena lisovaném.

Určitě lepší varianta než čipsy, ale počkejte, až ochutnáte svoje vlastní, domácí řepelky. Těm nesahá po kotníky nic. Foto: Sláma v botách

Určitě lepší varianta než bramborové čipsy, ale počkejte, až ochutnáte svoje vlastní, domácí řepelky. Těm tento sáček nesahá ani po kotníky (kdyby nějaké měly). Foto: Sláma v botách

A tak jsme v létě začala špekulovat, jestli by se řepelky daly upéct doma. Prosím vás nejsem žádnej Láďa Hruška. Fakt mi nejde o to, ušetřit tři padesát a zadělat si kvůli tomu celou kuchyň. Když se do něčeho pouštím doma, tak proto, že mě kupované výrobky kvalitou nepřesvědčily. Ani nálepka BIO na tom většinou nic nemění.

U domácích řepelek si můžete pohlídat vše rizikové: kvalitu použité řepy (žáddé plísně…), oleje (třeba panenský olivový?) i soli (nerafinovaná) a hlavně teplotu, na kterou pečete (žádné karcinogenní přepalování!) To už za trochu námahy stojí. Kdo má robota, bude s přípravou hotový do deseti minut. A upečeno bude za půl hodiny. Takže když začnete před večerními zprávami, ke svým seriálům, filmu nebo večerní směně u notebooku už budete mít dopečeno. A já myslím, že ani výčitky svědomí si kvůli takovému večernímu mlsání dělat nemusíte. 🙂

Pokud si podobně jako já před lety myslíte, že by vám něco takového nemohlo chutnat, dejte receptu přece jen šanci. Pečená řepa má mnohem lepší a rozhodně úplně jinou chuť než vařená (kterou já osobně taky nevyhledávám). Dokonce i můj táta, který řepu nezvládá v žádné podobě, si tohle mlsání oblíbil. Proč je řepa občas v jídelníčku fajn, se můžete dočíst třeba ve Wikipedii (tady to máte napsané). To by jako motivace mělo stačit. Takže konec keců, jde se péct!

Připravte si ingredience (na 1 velký plech)

3 středně velké syrové bulvy řepy

pečicí papír nebo olej na vymazání plechu

1-2 lžíce kvalitního oleje na pokropení řepelek, používám většinou olivový, ale možno i jiný panenský, který snese šetrné pečení (ne světlicový a lněný!)

sůl

varianty:

1. koření a bylinky dle preferencí: pepř, provensálské, oregáno, tymián, šalvěj…

2. jablečný či balzamikový ocet, trocha na pokapání

 

Jdeme na to:

1. Příprava řepy

Pokud máte kuchyňského robota, který umí vytvářet úzké plátky, je to nejvýš desetiminutovka. Kdo musí krájet ručně, ať počítí pět minut navíc, čili taky pohoda. Robot se vyplácí hlavně v tom, že vám vytvoří dokonale stejné plátky, což je při pečení výhoda. A samozřejmě při větším množství, když pečete víc plechů pro celou rodinnou tlupu. Řepu oloupejte a omyjte a potom bulvy buď prožeňte plátkovačem robota, nebo každou rozřízněte na půlku, položte širokou stranou dolů, ať se při krájení nevrtí, a zkuste krájet opravdu co nejtenčí plátky, jeden jako druhý. Stejná šířka je důležitá, jinak se vám menší kousky začnou připalovat, zatímco ty větší (širší) ještě nebudou dopečené.

2. Na plech

Plech vyložte pečicím papírem nebo ho vymažte panenským olejem. Plátky řepy vyrovnete na plech, jeden vedle druhého. Mohou se trochu překrývat, řepa se trochu speče, ale raději moc nejvrstvěte. Chcete křupavé řepelky, ne bláto. Vyskládanou řepu následně osolte, pokropte trochou oleje a můžete i opepřit či přidat podle chuti různá koření. Začátečníkům doporučuji okořenit výrazněji a teprve časem zkusit i „panenkou“ variantu jen se solí. Bylinky zemitou chuť řepy logicky trochu přebijí. Moc se mi osvědčilo pokapat řepelky i trochou octa, chuťově to skvěle ladí.

3. A do trouby!

Troubu si naštelujte na 160 – 170 stupňů, tuhle teplotu by měla většina panenských olejů bezpečně zvládnout. A stejně tak řepa. O trochu vitaminů a jiných cenných látek pečením samozřejmě přijde, ale fritování je horší. A vůbec řepu nejíst taky. Vrazte do rozhicované trouby plech a cca za půl hodiny bude hotovo. Přesný čas záleží na tom, jak silné plátky jste si vyrobili. Pokud krájel robot, doporučuji si čas změřit a příště budete přesně vědět, ve kterém momentu je řepa dokonale upečená. Ke konci se hraje o každou minutu, takže kontrolujte! Pokud nemáte každý kousek stejný (ruční krájení), nejspíš se stane, že některé kousky na krajích plechu už budou hotové, zatímco ty uprostřed by ještě potřebovaly. Nezbývá než hotové vyndat a pokračovat v pečení bez nich, jinak vám vzniknou uhlíky. Spálené řepelky nejezte (i když nejsou chutově úplně blbý:-))

Takhle to vypadá, když je u nás dopečeno. Začátečníkům ale možná budou víc chutnat o pár minut propečenější kousky. Mezi hnědými a spálenými je ale úzká hranice, tak poklad v troubě průběžně střežte! Foto: Sláma v botách

Takhle to vypadá, když je u nás dopečeno. Začátečníkům ale možná budou víc chutnat o pár minut propečenější kousky. Mezi hnědými a spálenými je ale úzká hranice, tak poklad v troubě průběžně střežte! Foto: Sláma v botách

Začátečníkům budou nespíš víc chutnat propečenější, křupavější kousky s hnědými kraji. Moje dcera ale třeba preferuje spíš měkčí, ještě šťavnaté exempláře. To si vyzkoušejte sami. Doporučuji u vašeho prvního plechu průběžně ochutnávat, příště už budete vědět, jak si míru propečení vyladit.

Pečené řepelky jsou výborné i jako příloha. Foto: Sláma v botách

Pečené řepelky jsou výborné i jako příloha. Foto: Sláma v botách

BONUS: Je to i super příloha

Nemusíte mlsat řepné chipsy jen tak, my je třeba děláme i jako zeleninovou přílohu k masu nebo luštěninám. Nebo jako předkrm před pečenými bramborami. Když je peču jako přílohu, přihodím na plech i pár koleček cibule a stroužků česneku. A to je pak teprv žrádlo!

Každopádně kdo tenhle recept zkusíte, dejte mi vědět, jak chutnalo. Inspirace k vylepšování se mi vždycky hodí.

Řepě zdar, vám dobrou chut a mně ať rostou! ©