Jak zabalit vánoční dárky bez balicího papíru, mašlí a izolepy

2 komentáře

TENHLE ČLÁNEK VYŠEL UŽ V PROSINCI 2018. Ale aktuální je furt, a tak vám ho tu zase připomínám. Protože možná právě balíte dárky. A možná to chcete zkusit letos jinak. 

Já to „jinak“ zkoušela poprvé loni a takhle to dopadlo:

prosinec, 2018

Letos pojímáme Vánoce trochu jinak, a tak jsem si řekla, že to zkusím i bez tuny balicích papírů, izolepy a mašlí, které po jednorázovém použití skončí u popelnice.

A ejhle, šlo to zabalit!

Sešlo se několik okolností. Za prvé inspirace z knížky Domácnost bez odpadu (tahle) a velké prozření, že máme ještě velké rezervy, pokud jde o množství odpadků produkovaných naší „ekodomácností“. V knížce byla řada nápadů, jak zabalit vánoční dárky bez potištěných papírů na jedno použití, třeba pomocí metody furoshiki (balení do kusů látky – na youtube je k tomu spousta videí).

Workshop o ekologickém balení dárků navíc uspořádalo i naše městské muzeum, a tak jsem si řekla, že do toho teda letos jdu. Dárků stejně nebalím moc.

Prošmejdila jsem dům a z toho, co jsem našla, jsem použila:

Na zabalení

  • liché ponožky (konečně se nějak uplatnily)
  • roztrhané prostěradlo
  • látkové plínky (ještě jich mám pár po Vendovi)
  • obrázky, které děti malují doma, ve škole, na kroužcích
  • staré igelitky, krabice, obálky nebo poštovní papíry, ve kterých nám chodily během roku různé balíčky (schraňujeme je ve sklepě, že se budou hodit, až se budeme za rok stěhovat)
  • dárkové taštičky z minulých let (nikdy nevyhazuju)

Na převázání

  • provázek

Na ozdobení

  • větvičky ze smrku nebo buxusu (věnovala kamarádka)
  • plátky sušených jablíček a pomerančů (pár mi zbylo z tvoření vánočních věnců – dala jsem jen na ty nejvýznamnější dárky)
  • keramické výtvory, které nosí Lidka z kroužku

Na jmenovky

  • karton ze staré krabice (rozstříhaný na kartičky)

Do balení jsem se dala i s dětmi. Dvouletý Venda totiž ještě o Ježíškovi moc neví, zatímco Lidka, ta už pro změnu ví. 🙂 Vytáhli jsme dárky pro tatínka, dědečky, babičky, tety a rozjeli balicí manufakturu. Já balila, Lidka vyráběla jmenovky a vázala mašle na dárcích. Venda dárky počmárával. Bavilo nás to až do pozdního večera.

Výsledek?

Do látky a plínek se balilo líp než do tvrdého poštovního papíru, v obou případech ale provázek stačil k tomu, aby dáreček „držel pohromadě“. Jen asi u tří rozměrnějších dárků jsem musela použít i izolepu.

Objektivní zhodnocení vám dá moje rodina až po Vánocích. Můj subjektivní pocit je však takový, že dárky vypadají velice vkusně, někdy až vtipně. Lída se mě sice ptala, proč jsme použili takový „ošklivý papír“ (ten hnědý poštovní), ale do Vánoc má s Vendou ještě spoustu příležitostí balíčky pokreslit, počmárat, potisknout nebo jinak podle svého vkusu vylepšit. 🙂

Foto: Sláma v botách

Dárky pro naši rodinu. Tohle jsou všechny dárky, co mám pro děti a muže (v garáži čeká ještě kolo). Něco se na rodinu chystá taky u babiček a tet, tak si myslím, že dárků je až kampak! Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Lída chodí na keramiku. Její výrobky konečně našly uplatnění. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

K některým dárkům jsme přidali i sušený plátek pomeranče nebo jablíčka.  Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Děti se při zdobení dárků výtvarně vyřádily. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Tady řádil hlavně Venoušek (tužkou). Liduška si zase procvičila psaní. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Už jste někdy balili dárky do lichých ponožek? Pro mě to taky byla premiéra. 🙂 Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Když může Santa Claus nadělovat do punčochy, proč bych já nemohla taky? Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Vendovo ex-punčocháčky vel. 68 už byly několikrát poděděné a samá díra v rozkroku. Tak jsem je nahoře ustřihla a nacpala do nohavic láhve s naším moštem. Originální obal nevyhazovat, zrecyklovat zase za rok! Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Při psaní popisek jsem popustila uzdu básnickému střevu i já. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

No jo, mohla jsem to trochu přežehlit, no ale u stromečku stejně bývá přítmí, ne? Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

V téhle krabičce jednou něco přišlo, tak jsem ji i s papírovou vycpávkou použila na zabalení svojí domácí čokolády a sušené meduňky. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Miska na chipsy a obraz „Jak jsme v září houbařili na Šumavě“. To jsou Lidky dárky pro tátu, které jsme ještě nestihli zabalit. Ale o té mističce táta ví, tak ji možná ani balit nebudem. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Nakonec ani ta igelitka nevypadá špatně. Foto: Sláma v botách

Aby takové balení dárků bylo opravdu eko, podmínkou je papíry i látky od obdarovaných zase vybrat zpátky a použít znovu za rok. To ale není žádná módní hipsteřina. Šetřivé babičky a dědové to takhle přece dělají odnepaměti. 🙂

Vánoce bohaté na příjemné chvíle strávené s rodinou a blízkými Vám přeje  

Verča, Sláma v botách

Foto: Sláma v botáchFoto: Sláma v botách

PF 2019! 🙂 Foto: Sláma v botách

Další tipy na ekoVánoce najdete v článku: Milý Ježíšku, letos mi k Vánocům nic nedávej. (UPDATE prosinec 2019: Tenhle článek měl loni takový úspěch, že ho letos v upraveném a aktualizovaném znění otiskl i můj oblíbený Pravý domácí časopis!)

*******

Dárky jsem s dětmi balila ještě několik následujících večerů. Pro kamarády, babičky, tety… Prostoru pro vylepšení techniky je ještě spousta, furoshiki metody jsem se nakonec vůbec nedopracovala. Ale balím do ponožek poprvé. A věřím, že s každými Vánoci se budeme zlepšovat. 

Ať mi rostou!©

PS, psané v prosinci 2019: Brouzdám po internetu a co na mě nevyskočí…. moje nápady, jak balit dárky i bez papíru a izolepy, si povšimla textilka Lindström a sdílí moje nápady na firemním blogu. No vida, jaký má Sláma v botách dopad. 🙂 A mimochodem, ty tipy v článku „Jak neudělat z Vánoc ekologickou katastrofu“ nemá  Lindström taky vůbec špatný.

Milý Ježíšku, letos mi k Vánocům NIC NEDÁVEJ!

13 komentáře

Kéž by takový dopis napsaly moje děti. Nebo manžel, rodina, přátelé. JÁ! 🙂 Svátky by byly časem klidu, pohody a rozjímání. Ne sjíždění e-shopů, aby člověk z povinnosti něco koupil. Cokoliv.

Jenže když on zatím nikdo takový dopis Ježíškovi nenapsal…

Tak s tím teda začnu já.

Vánoce bez dárků

Už pár týdnů mám Vánoc plnou hlavu. V příjemném smyslu. Mám Vánoce ráda a těším se na ně. Přijede brácha z ciziny, manžel nepůjde do práce ani (SNAD!) na stavbu a celkově prožijeme pár dní jako rodina. Ve vyzdobeném bytě a rozjímavé náladě, kterou už pár dní mám a kterou si doufejme vypiju do dna.

Foto: Lidka Kučerová / archiv Sláma v botách

Vypadám vyloženě rozjímavě, že? Ale nenechte se zmást, opravdu si po ránu čtu básně od Skácela. Foto: Lidka Kučerová / archiv Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Muž zase rozjímá o tom, jestli nám nateče na stavbě do nových oken, když se střecha ani letos nestihla dodělat, jestli rozpraskají funglové omítky, kolik sežere vytápění nezaizolované stavby… Prostě samé vánoční motivy. Foto: Sláma v botách

Ale pak je tu ta druhá stránka Vánoc.

Vymyslet co, komu, jak, kde, za kolik. Pak to zabalit a vymyslet, co od koho, kde a za kolik chtít na oplátku, abychom si hlavně byli kvit. Nějak v tom postrádám logiku, ale přesto se mi zatím nepodařilo ze systému vánoční výměny věcí vystoupit. Je v nás zakořeněná, ačkoliv je dávání dárků vlastně celkem nová tradice, tak sto let stará. Původně se obdarovávali jen koledníci. Něčím lepším k jídlu. Pak se začalo myslet i na děti, co jsou v domě, ale žádné rozmazlování – dostaly to, co by se jim stejně muselo pořídit, třeba nový kabátek nebo boty. Postupně se ale začalo nadělovat i to, co by se koupit nutně nemuselo (hračky), a nějakou tu drobnost dostali i ostatní členové domácnosti. No, a uplynulo pár desítek let a jsme tam, kde jsme. U přeplněných hračkáren, supermarketů zavalených dárkovými baleními kosmetiky a salámů, u ukřičených, blikajících reklam, před nimiž není úniku.

Hezká myšlenka se zvrtla v něco, co už možná ani sami nechceme. Po krámech lítáme celý rok; božínku, jak by bylo krásný mít od toho aspoň na Vánoce klid! 🙂

Vánoce bez dárků, zase jako kdysi. Přichystat jen něco dobrého pro návštěvy a hlavně se sejít s rodinou, přáteli, navštívit kostel, koncert, přečíst knihu, na kterou nebyl přes rok čas, zaposlouchat se do pěkné muziky, pohrát si s dětmi, vyjet na výlet, věnovat se tomu, co člověka baví…

Foto: Sláma v botách

Já se ráda věnuji výrobě vánočních serepetiček a jejich rozvěšování po všech patrech tchánova domu, který dočasně (už třetí Vánoce!) obýváme Foto: Sláma v botách

Zpomalit ten cirkus

Původně jsem chtěla psát úplně jiný článek. Sdílet tipy, co dát k Vánocům bytosti jako já, milující přírodu, zahrádku a poctivé jídlo… Měly tu být tipy na mou oblíbenou růžovou vodu, zahradnické knížky, vychytávky na zahradu, biosemínka, biospoďáry, filtr na vodu, difuzér, vonné oleje a tak dále.

Foto: Sláma v botách

Vzorky vonných olejů, které mi přivezla kamarádka. I o nich jsem původně chtěla psát.  Foto: Sláma v botách

Ale jak jsem ten článek vymýšlela, furt jsem na jeho sepsání neměla čas. Až jsem si povzdychla dceři, že nejvíc bych si k Vánocům přála, aby mi někdo občas pohlídal Venouška a já se mohla víc věnovat tomu, co mě baví (S Vendou je taky zábava, ale rozumíme si doufám.). A když jsem o pár dní později sestavovala prezentaci na téma „plastový odpad a jak to tahle planeta už fakt nezvládá“, došlo mi, že tohle by byl vůbec nejkrásnější dárek – být obklopená čistším a zdravějším světem.

Foto: Sláma v botách

Prezentace, kterou jsem dělala na jednu akci naší semínkovny. Tři noci jsem z toho nemohla spát, jednu jsem i brečela. Foto: Sláma v botách

Najednou už se mi nechtělo sepisovat jakékoliv tipy. Osoba milující přírodu, zahrádku a poctivé jídlo si musela přiznat, že sice dárky dostává ráda, ale aktuálně baží hlavně po tichu, bezpečí, pěknější přírodě vůkol, hodnějších dětech a náruči muže, který se taky někdy zjeví doma. Dá se tohle koupit a zabalit do papíru? Nebo objednat ve slevě?

Proto jsou jakékoliv dárky pro mě letos vyhozené peníze. A plýtvání, to přímo nesnáším. Takže jsem své blízké nedávno poprosila, aby si peníze za dárky pro mě ušetřili nebo je kdyžtak věnovali Greenpeace, Hnutí DUHA, Arnice či jiné organizaci zaměřené na ochranu přírody. 

Vším, co se dá koupit,  se cítím být momentálně přesycená. A i když pár konzumních tužbiček v srdci samozřejmě mám (třeba ty kámoščiny oleje), žádná není tak naléhavá, aby nepočkala na jindy. Nebo na nikdy. Vánoce bez dárků jsou naopak přesně ten typ speciálního zážitku, který mi chybí do sbírky. Nebo řekněme k ucelenější životní zkušenosti. 

Pokud se navíc k téhle myšlence přidá i okolí a osvobodí mě od nutnosti vymýšlet, shánět a balit dárky (a doufat, že jsem trefím do vkusu), bude to ještě báječnější… Na oplátku si můžeme najít čas na společnou procházku, výlet do lesa nebo návštěvu u horkého moštu z našich jablek. (Ano, letos se urodilo!)

A kdoví, buď se nám bezdárkové Vánoce zalíbí, nebo si naopak řekneme, že to bez výměny balíčků nebylo ono a za rok do systému zase naskočíme. Ale budeme bohatší o zkušenost, že ono nelogické přemisťování taštiček a dárečků z domácnosti do domácnosti pro nás přece jen nějaký hlubší význam má.

Sama jsem zvědavá, jak vánoční experiment dopadne. 🙂

Komu se ten nápad líbí, šiřte myšlenku #vanocebezdarku i ve svém okolí a podělte se o své zkušenosti.

Foto: Sláma v botách

Veselé Vánoce. Bez dárků. 🙂 Foto: Sláma v botách

Ale co na to děti?

Abych nezapomněla… pokusila jsem se pro bezdárkové Vánoc nadchnout i naši céru. Moc jsem s tím u ní ale nepochodila. Má na Ježíška nějaké požadavky, z nichž nehodlá ustupovat.:-) Tak aspoň dostala na výběr: buď u nás uspořádáme o Vánoce velkou party pro její kamarády, ale dárků bude mít pod stromečkem míň, anebo jich dostane stejně jako loni, ale party s kamarády nebude. Co myslíte, že si ta šestiletá holčička bez váhání vybrala? Jdu shánět recepty na dětské pohoštění. 🙂

Foto: Sláma v botách

#vanocebezdarku. Kdo už mi dárek koupil, může ho sám zbaštit, věnovat někomu jinému nebo mi ho v nejhorším schovat k narozeninám. Přátelé, já to myslím smrtelně vážně! Foto: Sláma v botách

 

A nějaký konkrétní tip, že by přece nebyl?

Dobře, chápu, že třeba nemáte na bezdárkový experiment tento rok náladu. Stačilo by vám jen bezduchý vánoční cirkus trochu omezit. V tom případě se přece jen dočkáte pár tipů! Akorát trochu jiných, než jsem původně myslela.

Nákupní manuál pro ekoVánoce 2018

Sestavila a dodržuje Sláma v botách (v plném rozsahu)

1. Dárky nakoupíš v bazaru, na bleším trhu, v sekáči, ve facebookových skupinách, internetových bazarech apod. Na světě bylo vyrobeno až příliš věcí, které ještě můžou posloužit – a MĚLY by sloužit. Obzvlášť menším dětem je naprosto zbytečné kupovat nové věci, jejich hodnotu ještě nevnímají, tak je to jen o nás, jestli si chceme skrze své děti něco dokazovat. Čím své děti zahrnujeme, vypovídá něco hlavně o nás samých.

Atmoféra na našem blešáku. Taky jsem pár věcí prodala, ale hlavně nakoupila něco mamince, dětem, kamarádce. Dokonce i sobě novej klobouk na zahradu. A manželovi... no ten bude čubrnět! :-) Foto: Sláma v botách

Atmosféra na Lounském blešáku, kterého jsem se letos zase zúčastnila. Pár věcí jsem prodala, víc nakoupila – mamince, dětem, kamarádce. Dokonce i sobě nový klobouk na zahradu. A manželovi… no ten bude čubrnět, co ode mě letos dostane k Vánocům! Foto po svátcích. 🙂 Foto: archiv Lounský blešák

2. Rozdáš se. Doslova. Dárek by měl být hlavně osobním vyjádřením, proto se nejvíc počítají dárky, které jste sami vyrobili, nasušili, zavařili, upekli, odsemenařili, nasbírali, svařili, naložili… Nebo napsali! (objednat mou knížku) 🙂 Jsme národ houbařů, včelařů, kutilů, švadlenek, zahrádkářů, domácích cukrářek, pekařů, paličů, chovatelů králíků, pěstitelů trávy a co já vím co ještě. Nestyďte se rozdat se druhým skrze to, co umíte nebo co vás baví. Home made je nálepka, která teď frčí a drobné nedokonalosti jen svědčí o tom, že jste to fakt dělali těma svejma poctivejma rukama. 🙂

Moje tragikomické příběhy z prvních let zahradničení vyšly loni jako knížka. A tomu taky říkám pěkný dárek k Vánocům. 🙂 Foto: Sláma v botách

3. Zrecykluješ. I dárky si zaslouží dostat druhou šanci. Ne, fakt na tom není nic špatného. Pokud jste v minulosti dostali něco, co se vám líbilo, pošlete to dál, další vám podobné duši. Třeba knížku, kterou už máte přečtenou, nebo oblečení, které vám nesedí (nebo se nehodí k vašemu aktuálnímu stylu)… Že jde o recyklo-dárek, není ostuda, ale přidaná hodnota. Věci s příběhem frčí čím dál víc.

Foto: Sláma v botách

Dostala jsem a co jsem už přečetla, půjde „o dům dál“. Foto: Sláma v botách

4. Nakoupíš lokálně. Nebo aspoň v bio-eshopu! Za všech okolností platí pravidlo, že staré věci mají přednost před novými. Nové kupujte teprve, když možnost sehnat danou věc z druhé ruky selhala. A rozhodně ji kupte u místního živnostníka (fakt to dneska nemají snadné) nebo v některém ze spousty eko bio fair e-shopů. Možná že tu věc, co ji tak nutně sháníte, prodávají o něco dráž než supermarket s letákovou nabídkou, jenže jakmile do chrámu konzumu vstoupíte, tutově přikoupíte i něco, pro co jste sem původně vůbec nešli. Slevu vám přece nikdo nedá zadarmo, zato vám doma přibudou další zbytečné krámy.

(POZN. Letos mi na dárky pro děti stačil sbazar s blešákem, ale třeba loni jsem kupovala biospoďárky a dřevěné hračky v duhovykramek.cz. Mají tam i biosemínka nebo kalendář výsevních dnů podle M. Thunové. A podobných milých obchůdků už je dnes tolik, podpořte je.)

5. Žádné blbiny, jasný?! Fakt nekupujte blbinky a výplňové dárky (kolekce čajů, další vonná svíčka, těžítko se znamením zvěrokruhu, hrnek se jménem…), jen abyste měli za každou cenu nějaký dárek v ruce. To už je snad lepší dát dotyčnému peníze do prasátka, ať si za ně koupí něco užitečného sám.

6. Jednoduše to zabalíš. Je to sice jenom papír, ale pořád kvůli němu padl strom a stálo dost energie z něj udělat tu lesklou potištěnou záležitost, co se pod stromečkem roztrhá a po svátcích se válím kolem kontejnerů. To už jsou lepší taštičky, které se používají furt dokola. Ale zjistila jsem, že dárky se dají zabalit i třeba do obrázků, které děti nosí ze školy (větší formát vznikne slepením několika uměleckých děl k sobě), do lichých ponožek, do utěrek, látkových plen či nenošených triček atd. (obdarovaný pak vrátí). A převázat se to dá obyčejným špagátem. V létě se nastříhané provázky zrecyklují na zahradě při uvazování rajčat a keřů. Když za provázek zastrčíte smrkovou větvičku, nikdo neřekne ani slovo, že jste si nedali s balením záležet.

7. Věnuješ svůj čas. Nabídněte své služby nebo třeba pohlídání dětí. Každý věcný dárek sebere obdarovanému kus životního prostoru, zabere místo na poličce, ve skříni, v kuchyni, v garáži, v šatně… a vynucuje si pozornost a péči. Na zážitkový dárek si obdarovaný zase musí vyhradit volný čas a to je taky čím dál vzácnější komodita. Když ale poskytnete jako dárek zdarma svoje služby, kdo by to nebral? Tou službou může být cokoliv – nabídka, že pohlídáte děti (ano, moje oblíbené téma:-)), umyjete okna, přijdete zahrát na klavír, pomůžete s barvením vlasů, malováním bytu nebo co já vím, přes co jste zrovna machr. Dá se to pojmout seriózně i jakkoliv vtipně.  A když nad tím tak přemýšlím, tohle je tip dárku, nad kterým bych ani letos, v bezdárkovém režimu, nos neohrnula.

Já totiž toho Vendu – chápete, ne? – prostě potřebuju někam upíchnout! 🙂

Ten nejklidnější advent všem vyklidněným lidem, přátelům přírody, zahrady a poctivého jídla, všem, které znám i neznám!

Verča, Sláma v botách ♥

Ať jste zdraví, silní, moudří a radostní!

A ať vám rostou! 

Foto: Sláma v botách

D.-cké jablíčko se s vámi loučí šťastnou hvězdou. Myslete na přírodu i o Vánocích. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: gloria.tv

Jan Skácel: Modlitba. Zhudebnili Hana a Petr Ulrychovi – nádherná, nejnádhernější píseň nejen pro adventní čas. Foto: gloria.tv

©

 

O knize SLÁMA V BOTÁCH

Pesto nebo dresink z bazalky citronové i klasické bazalky. Svěží a návykové!

Napište komentář

Miluju tu vůni, chuť, svěží barvu, prostě všechno! Citronovou bazalku pěstuju už třetím rokem, a protože pomalu začíná kvést, byl nejvyšší čas začít z ní něco vyrábět. Proč ne třeba pesto? Přišla do něj i klasická bazalka, to pro případ, že zrovna tu citronovou nemáte.

Foto: Sláma v botách

Nic víc nebudete potřebovat. A postup zabere max pět minut. Foto: Sláma v botách

Nejznámější pesta jsou dvě italské klasiky, bazalkové pesto alla genovese a rajčatové pesto alla siciliana. Kdo ale jednou přijde drceným bylinkám v oleji na chuť, ten prostě musí dřív či později začít experimentovat i s dalšími. A jelikož na zahradě je právě bylinková sezona, mám tady nejnovější recept, včera otestovaný.

Foto: Sláma v botách

Profesionální blogerka nejdřív fotí, až pak žere. Ale já holt nejsem profesionální blogerka. 🙂 Foto: Sláma v botách

Nejen omáčka, ale i dresink k masu a zelenině

Pesto neboli studená omáčka/pomazánka z bylinek má v kuchyni široké uplatnění. Já si pesto většinou mažu na svůj kváskový chleba, protože těstoviny, pro které bylo původně vymyšleno, moc často nevaříme. Taky mě baví používat pesto místo dresinku ke grilovanému masu a zelenině, nebo ke steakům, do hamburgerů… Tak jsem to udělala zrovna dneska.

Foto: Sláma v botách

Dnešní večeře. Bio hovězí burgery s grilovanou cuketou a bazalkovým pestem. Zajímal by někoho recept? Foto: Sláma v botách

Potřebujete

miska citronové bazalky, nebo použijte klasickou a přijdete lžičku citronové šťávy

hrst loupaných konopných semínek

1 – 1,5 dl olivového oleje

2 stroužky utřeného česneku

1 – 2 lžičky himalájské soli, nebojte se klidně té černé (chutná trochu po síře nebo vařených vejcích, pestu to dodá další chuťový rozměr)

případně: další bylinky, třeba naťová cibulka, lichořeřišnice, řeřicha

 

Postup:

  1. Bazalku omyjte. Máte-li vlastní z čisté zahrádky, mýt nemusíte. Nacpěte do mixéru.
  2. Přisypte sůl, konopná semínka a přidejte česnek, případně další bylinky.
  3. Zalijte olivovým olejem.
  4. Mixujte. Důkladně.
  5. A to je všechno. Vážně. Takhle jednoduché to je. 🙂

Pesto skladujte v uzavíratelné nádobě v lednici, povrch zalijte trochou oliváče navíc, aby byl obsah ponořený a pesto se nekazilo. Z nádobky odebírejte vždy čistou lžičkou a s konzumací neotálejte. Chcete-li si pesto schovat na delší čas, osvědčilo se mi zamrazit si ho v tvořítkách na led nebo malých skleničkách.

A ještě fotostory, ať vás na tu dobrotu nalákám. 🙂

Foto: Sláma v botách

Vlevo klasická bazalka, vpravo citronová. Je světlejší a listy se nelesknou, zato úžasně citronově voní. Foto: Sláma v botách

 

Foto: Sláma v botách

Škoda, že tu vůni nelze přenést k vám. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Bazalku nacpeme do mixéru, přidáme utřený česnek. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

A himálajskou sůl, klidně černou kala namak. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Přidat můžete ještě další bylinky, třeba naťovou cibulku. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Zalít panenským olejem a celé to rozmixovat. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

A pak už konzumace. Já okamžitě na čerstvě dopečeném chlebu. Foto: Sláma v botách

 

Dětem jsem večer udělala mega burgery. 🙂 Odspodu: můj chléb s pestem, grilovaná cuketa, bio hovězí burger, ovčí sýr, cuketa, pesto a cibulové kroužky. Pokusný objekt měl co dělat to sníst. Mladší bratr jí od toho naštěstí významně odpomohl. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

A verze pro mě, bez chleba, sýru a cibulových kroužků, trošku dietka, no. 🙂 Foto: Sláma v botách

Ať vám chutná, ať mně rostou! 🙂 ©

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Očistné jarní pesto z kopřiv, bršlice kozí nohy a semínek

Pesto z naklíčené pražené slunečnice se sušenými rajčaty

Nebo oblíbený recept na POLNÍČKOVÉ PESTO, který najdete v mojí KNÍŽCE SLÁMA V BOTÁCH:

KDYŽ BLONDÝNA ZAČNE BIOFARMAŘIT. Vychází román Sláma v botách o hledání štěstí mezi řádkami mrkve!

 

 

JARO V OKNĚ! Přípravy na Velikonoce a ptáčci z kolíčků na prádlo

2 komentáře

Vůbec jsem to neplánovala, ale jarní slunce je holt mocný doping. A tak jsem i já, královna špinavých oken, pro letos udělala výjimku a vydrbala v baráku hned celá 2 okna. Z patnácti. Když mi elán vydrží, zbylá vezmu za pět let. 🙂

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Nicméně… něco na těch umytých oknech přece jen je. Rozdíl v množství světla v místnosti je nepřehlédnutelný, což je po zimních dnech moc fajn.

A tak mi to nedalo a ještě než okna stihla uschnout, začala jsem blbnout s jarní výzdobou. Nic velkolepého, není čas ani ta správná nálada, bohužel. Ale v týdnu jsme s dcerou byly u nás ve městě v knihovně, kde to vždycky mají tematicky vyzdobené, a přinesly jsme si domů inspiraci na jednoduché ptáčky z kolíčků. Byla to otázka pár pomůcek a minut, výsledek je něžný, až dojemný, dcera nadšená, já taky spokojená. Vyšperkovat by se ptáčkové samozřejmě dali mnohem víc, ale když já prostě letos ten čas, tu náladu…

Cestou od řeky jsme si přitáhly domů ještě napučené větve zlatého deště, vrby a dalších a nakonec jsem do jarní výzdoby oken zakomponovala i chňapky, které mi manžel před časem přivezl z cest. Věřte, nebo ne, ale srdíčka s nápisem „Verunce z lásky“ a „Sláma v Botách“ jsou ručně vyráběným dárkem z Francie. 🙂 

Foto: Sláma v botách

Potřeby: Barevné papíry, kancelářská děrovačka, kolíčky na prádlo, lepidlo, fixka, nůžky. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Ptáčkové z kolíčků. Neserou na chodníky a neoždibujou sazenice, doporučuji do každé rodiny.  Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Pochlubte se mi taky svou jarní výzdobou, ať mám inspiraci a třeba konečně vydoluju tu správnou náladu.

Fotky mi můžete sdílet třeba na Facebooku

 

Ať mi (nám) rostou!©

Jak jsme si spletli POROD S BROKOLICÍ!!

32 komentáře

Jak souvisí bosobotá túra, vaření bezové šťávy, brokolice a porod? Můj muž má pravdu. Musím  furt dělat deset věcí najednou!

I když jsem vyhrožovala, že na blog nějaký čas nenapíšu, ještě to poruším. A tenhle post stejně nebude dlouhý. Bude o jednom pátečním dni, který probíhal jako všechny jiné, akorát netypicky skončil. Jo, tušíte správně, dnes na téma: krev, slzy, MIMINO!

****************

Jak se mé těhotenství chýlí ke konci, nic zásadního už po mně doma nikdo nechce.

„Že bych ti, mami, ještě pomohla vyjednotit mrkev?“ (letos jsme vyseli u rodičů zeleninu společně) „Ale prosimtě, přece se nebudeš ohýbat!“ „No, a co ty naše brambory ve V.?“ „To taky zvládneme s tátou okopat sami, ty už si koukej dochystat výbavu!“

Výbavu, výbavu…. Rozdávejte rady stran chystání výbavičky někomu, kdo se vůbec necítí na nějaké hekání do schodů, rozvážnou pomalou houpavou chůzi či opírání o židli po pěti krocích. Jo, papírově se porod blíží, jenže já to tak nevidím. Zato vidím svou zahradu v D.:

Česnek – urgentně zaštípat hlavičky

Cibule – okopat, nebo ji pozře okolní tráva!

Hrášek – zalít

Pórek – sklidit, než definitivně zdřevnatí (nebo už se stalo?!)

Bylinky – natrhat, dát sušit, zamrazit

Mák – ještě trochu projednotit, rozhodně zalít.

A podobně bych mohla pokračovat i na pozemku ve V., kde máme brambory, hrách, dýně, rajčata. Všude práce jako na kostele a ještě ke všemu kvetou bezy.

„Já prostě nestíhám,“ konstatuju, když ve čtvrtek večer nakládám do auta svou modrou bednu s pracovními rukavicemi. „Ne, ty za týden rodíš!“

Možná si manžel myslel, že mě utře, jenže to by nesměl jet v pátek do práce a Lída mazat do školky. Budu mít den pro sebe. A kvetou ty bezy.

A tak si ráno přivstanu, abych rodině navařila polívku k snídani, a už cpu dítě do auta a manželovi pusu, čau, šťastně dojeď. Pak si namažu svačinu a taky čau. No, pravda, nejdřív musím ještě sednout na pár hodin k počítači, protože i my, sluníčkový lid, se nějak živíme a kamarádka už čeká na korektury, které jsem slíbila poslat. Ale to je doufejme poslední zdržení, než si budu moct natáhnout na nohy svůj nejnovější lesaní objev a vyrazit do terénu.

Koupila jsem si totiž bosé boty. Jo, takové ty ponožky s podrážkou, co v nich noha vypadá jako kachní pařát a vy nechápete, proč kus látky s gumou musí spolknout všechno, co horko těžko těmi korekturami vyděláte. Jenže když máte na chůzi po jehličí, jau, citlivá chodidla a nechcete řešit chlad odspodu, jste bohužel ideální cílovka.

„Ty si taky musíš koupit všechno…“ rezignoval můj muž a to nevěděl, že jsem ponožky na gumě objednala i pro dceru.

„Ale já mám teď práci, no fakt, placenou!“

Foto: Sláma v botách

Nejdražší ponožky s podrážkou na světě. Nechápu, proč je můj muž taky nechce. Foto: Sláma v botách

****

Tak, korektury jsou hotové, a dokonce i poobědový šlofík proběhl.  Je půl třetí, konečně volná. Ten bez!

Loni zaznamenala moje bezová šťáva velký úspěch. Trhala jsem na ni z keřů na naší zahradě v D. Jenže letos si tam bezy dávají na čas, což sice nechápu, ale už nemůžu čekat. Papírový termín se blíží.

Možná si říkáte, co řeším, černý bez je v naší krajině snad nejčastější jev. No jo, jenže když se na jeho výskyt podíváte z bio-hlediska, zjistíte, že roste – alespoň tedy u nás – hlavně kolem silnic a polí. Nevděčně ohrnuju pysk. Já chci bez aspoň od louky nebo od lesa. No, naštěstí dostávám tip. A tak v pátek něco po třetí vyrážím na svou poslední lesní túru v provedení 2v1…

Foto: Sláma v botách

Kocháníčko. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Kocháníčko, vol II. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Něco pro dcéru do koupele. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Bezy, akáty, růže. A vlčí mák – jen tak pro náladu. Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Koš hojnosti naplněn.  Domů. Foto: Sláma v botách

***********

Ležím na posteli a zpytuju svědomí. Co minutu mě berou křeče.

„Už byste se měla šetřit,“ doporučuje mi zhruba od 8. týdne manželův děda Ópa. „A přestat s těmi vycházkami po lese. Co je to za nápad? Co když si zlomíš nohu nebo tě uštkne had,“ hýří fantazií tchán, taky už od prvního trimestru. A můj muž, ten mi opakuje každičký večer, ať už zhasnu a nes*eru ho!

Jenže já si zatím pokaždý pomyslela „kecy v kleci“ a pokaždý mi to taky vyšlo. Jenže dnes mě berou křeče po minutě. Jako že hnusný.

Když jsem se večer vrátila domů, dcera mi hned skočila do náruče, a tak jsem do domu táhla kromě koše bezu ještě i ji. A vypukl tradiční blázinec. Vaření, krmení, vítání, koupání, čtení pohádek, pusinkování, mytí nádobí, chystání bezů, hledání receptu. Navíc jsem natrhala i růžové květy (na růžovou vodu) a akátové květy (na med).

Foto: Sláma v botách

Už chápu, proč jsou růže květinou lásky. Foto: Sláma v botách

A tak se dcera dočkala své vůbec první koupele v okvětních plátcích růží. „Růžový rituál krásy, víš?“ mrkla jsem na vyvalený čtyřletý obličej ve vaničce plné okvětních plátků. „Budeš pak krásná jako já,“ dovolila jsem si ještě. „Ne, jako taťulík,“ dovolila si ona! Asi si taky všimla, že jsem dnes spíš otahaná jako vemeno než líbezná jako růže damašská.

****

„Je ti něco?!“ probouzí se ve dvě hodiny ráno manžel. Rozsvěcuje si na mě nedůvěřivě lampičku.

„Nevím, bere mě břicho… aaaahhh.“

„To bude z té brokolice k večeři,“ převalí se muž nejprve bez zájmu na druhý bok. Když ale potřetí během půl hodiny letím na záchod, ozve se v něm přece jen lítost.

„To je furt samá zelenina k večeři a tady to máme,“ pohladí mě soucitně. Pak se zarazí. „Víš, že mně taky začíná bejt blbě? Co jsme to prosím tě snědli?“

„To nevim, ….uuuuaaaa….. ale fakt to dost bolí.“

„Žaludeční kolika, to znám. Chodí to na tebe ve vlnách, že se ani nemůžeš nadechnout?“ vyptává se zkušený gastroenterolog.

„Joooo.“

„Tak to bude brokolice. Nebo otrava. Neládovala ses náhodou i nějakými žluklými ořechy?!“ pokračuje diagnostik, ale já už se zase plazím po čtyřech do koupelny. Jenom za ním v pauze mezi bolestí zafuním:  „No dovol… uuuueeee.“

****

4:00 hod

„Dulu, okamžitě. A zabal mi tašku, kartáček, občanku…“

„Jako že rodíš?!“

Vim já, co se děje?! Ale když máte jen týden do termínu, začnou vás napadat i takové smělé myšlenky. A upřímně, vy míváte po brokolici hodinové stahy v břiše, které chodí po minutě?

„Ale to je přece moc rychlý, ne?!“ nevzdává můj osobní lékař původní diagnózu. „Vždyť dula říkala, že máme jet do porodnice, až přijdou kontrakce po pěti minutách!“

„Tak to už jsme tam pětkrát měli být!“

4:30 hod

„Auto je u vrat, jedeme.“

„Do žádnýho posranýho auta mě nedostaneš! A rodim doma… UUUÁÁÁ!“

*****

Ta mlha nad řepkovými poli. Ty páry stoupající od řeky. „To je doják, viď?“ pohladí mě muž po stehně, přilepeném na řadicí páku, a pokusí se v obci přeřadit na pět.

„Jo jo…,“ nemám zrovna deset vteřin kontrakci. Ticho kolem, jenom naše auto se řítí směr nejbližší porodnice. Já to jednou cvičně zajela za třicet minut. Ale já vůbec neřadila na pět.

„A je to tady zaseee!“ vymrštím druhé stehno z okýnka a ukončím panující noční klid. Můj muž se po mně jenom šťastně ohlédne: „Já si připadám jako v nějakém hollywoodském filmu.“

Jo, to já taky. Ale nejsem si jistá, jestli o to stojím! Chtěla jsem rodit úplně jinde. Kultivovaně, vědomě, s aromalampičkou a za doprovodu Mozarta. Mám na to sepsaný třístránkový porodní plán a platím si dulu. Která tady není a nestihne přijet! A svým slavným plánem si můžu leda tak otírat pot z půlek. A upřímně řečeno, čípak je tohle celé chyba? Kdo nás dvě hodiny zdržoval řečmi o brokolici a žaludečních kolikách? Odmítám připustit, že částečnou vinu nesou i moje terénní aktivity. Viníka vidím jinde. Drží volant a drze se kochá nadcházejícím ránem. Uuuááá!

Jenom to, Verun, prosím zkus dovézt. Nechci mít v autě žádnou krev.“

ÚÚÚÚÚÚÁÁÁÁÁAÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!

5. 13

Kluk. Byl to KLUK. Ten novej člověk, co se tak strašně rychle a bez okolků dral na tenhle svět, byl kluk. No, nevěděli jsme to předem. Ale spousta lidí tvrdila, že na to vypadám. Myslím, že při minulém těhotenství jsem taky nebyla obluda, teď mi ale všichni svorně tvrdili, že vyloženě zářím. A kluci, ti prý přidávají na kráse.

Foto: Sláma v botách

 

Když se dívám na naši první společnou fotku s VAŠKEM, opravdu vidím šťastnou bytost, která vůbec nevypadá na to, že právě přežila svůj konec. Asi to teda nebyl špatný porod. Ještě před pěti hodinami jsem stála u plotny a před čtvrt hodinou teprve lezla po čtyřech z auta rovnou na sál.

„Paní, vy rodíte!“ zděsila se sestra na příjmu. NO A? To tady snad všichni, ne? Nebo jsme měli jet na tu gastroenterologii?!

Nejen nás, i lékaře (a chudáka mou dulu) zaskočila překotná rychlost událostí zakončených porodem mé nové životní lásky. Když si ale teď to líbené stvoření prohlížím, musím se konečně smát i já.

Protože jsem přece jen rodila vědomě. Ale tak, jak to opravdu sedí k mojí nátuře, zmatečně, divoce, dramaticky… směšně. Mozart a hodinové inhalace vonných olejů by nebyly pro mě Místo toho jsem do poslední kontrakce komandovala doktora, co mi smí a nesmí udělat, abych aspoň trochu zužitkovala svůj slavnej plán. A moje úpění o sepsání poslední vůle málem zbořilo porodnici.

No, chtěl to mít manžel jako z hollywoodskýho filmu? Tak prosím. Ale s plnou parádou!

Foto: Sláma v botách

Budoucí farmář?! Prozatím nadšený konzument nepasterovaného biomléka. 🙂 Foto: Sláma v botách

EPILOG

Chleba, na který jsem v pátek v noci zadělala, dopekla v sobotu ráno mamka. Na mé výslovné přání a podle pokynů diktovaných z oddělení šestinedělek.

„Ale ty bezy vyhodím, jo?“ klepala se mamka v telefonu rozčilením, nevyspáním a dojetím dohromady. „No to nesmíš!“ zděsila jsem se nad takovým nápadem.  Jako že by kvůli mému porodu letos nebyla bezová šťáva?!

„Teď už to stačí jenom zahřát na osmdesát a nalít do sklenic. No, mami, prosím! Víš, jakou práci mi dalo ty biobezy sehnat? Vždyť sem u toho málem porodila…“

 

Jak jsem si začala MÝT VLASY ŽITNOU MOUKOU!

86 komentáře

Nezbývá už moc věcí, které bych ve svém ekoživotě ještě nezkusila.

Je skoro půlnoc, když se otevřou dveře do koupelny a manžel si mě otráveně změří: „Mohla bys už laskavě jít taky spát?!“ Ohlédnu se po něm jako zraněná laň. Vprostřed noci sedím ve vaně a z mokrých vlasů mi na záda stékala mazlavá moučná břečka.

„Já si tady jenom meju vlasy… žitnou moukou…“

****

Nedávno jsem si přinesla z knihovny pár čísel Pravého domácího časopisu a hned první jsem zhltla do posledního článku. To mi není podobné. Časopisy si obvykle nedokážu vychutnávat jako relax, když do nich sama píšu. Tentokrát jsem ale s hrůzou zjistila, že tenhle časák mě opravdu zajímá.

Proč s hrůzou? Protože je to PRAVÝ DOMÁCÍ ČASOPIS. Recepty s pohankou, celostní medicína, bylinky, výchova dětí v osobnosti…chápete. Celý večer jsem musela přemýšlet, jestli je dobře, že jsem se za poslední čtyři roky až TOLIK změnila. Nestřídám jenom jeden extrém druhým? Vedla jsem v časopise sexporadnu a po práci chodila relaxovat do obchodů s oblečením, teď mi největší radost dělá výroba kefíru a že mám zásobu vlastního česneku. Je to normální?! Kdy, proč a jak se tohle stalo!?!

Někdy nad ránem jsem došla k závěru, že má osobnost sice prošla dramatickými změnami, ale radikál se ze mě snad nestal. Ještě jsem nezkusila veganství ani stavět dům ze slámy, mám auto i myčku na nádobí a dosud jsem se neuvázala k žádnému stromu. Prostě mám – no bóže – ráda přírodu a nechci jí zbytečně ubližovat.

A tak jsem si v Pravém domácím časopise znovu přečetla článek o mytí vlasů žitnou moukou a vypravila se do špajzu. Uplácat lžíci žitné mouky s troškou teplé vody je přece otázka minuty. A zase té naší planetě i svému chemií bombardovanému tělu o něco odlehčím.

Foto: Sláma v botách

Netvrdím, že to musí být zrovna žitná mouka na chleba. Já jenom jinou neměla. Foto: Sláma v botách

*****

Úterý aneb aplikace první

S moučnou kašičkou odcházím do koupelny a natěšeně napouštím vanu. Poslední dobou jsem přišla na chuť lázni s mořskou solí z Mrtvého moře (DM drogerie), lžící kokosového oleje a pár kapkami růžovo-čajovníkové esence (dezinfekce a omamná vůně v jednom, devaterokviti.com). Rochním se třeba hodinu a vylézám  s pocitem, že ani jako mimino jsem nemohla být hebčejší. „Lepíš“, shrnuje ten pocit manžel. Samozřejmě vůbec ničemu nerozumí.

Svou dnešní rochnící lázeň hodlám zakončit novým rituálem, aplikací žitného „šamponu“.

Návod na mytí vlasů bez šamponu (No Poo Method) jen pomocí žitné mouky je blbuvzdorný: lžíci bílé žitné mouky smíchané s 3 až 5 lžícemi teplé vody naneste do mokrých vlasů, nechte minutku dvě působit a důkladně opláchněte.

Foto: Sláma v botách

Žmolkovitá konzistence je znakem ledabylého rozmíchání, typického pro lidi, co moc spěchaj, že, Veroniko? Foto: Sláma v botách

Jsem statečná holka, která už hodně zkusila. Prádlo si peru v mýdlovém slizu a umím upéct chleba. Kompostuju, hnojím vlastními prostředky. Nebojím se patlat v čemkoliv. Takže když si na hlavu nanáším žitnou pastu, vlastně mi to dělá dobře. Břečka nepění jako šampon, zato se při kontaktu s mokrou hlavou stává zajímavě mazlavou a kluzkou. Jako by mi v salonu aplikovali drahou výživnou masku tajné receptury. Až na to že tahle stojí nula nula prd. Cítím vůni chlebového těsta, má oblíbená! Vizualizuju si, jak se výživné látky z žita právě vpíjejí do mých polodlouhých přírodních špinavě blond vlasů a lituju, že jsem si pasty neumíchala ještě víc. Ten pocit, jak mi matlavá konzistence protéká skrz prsty a pramínky vlasů… až zvrhle orgastické. (Mám za sebou tu hodinovou lázeň v éterických olejích…).

Foto: Sláma v botách

Vidíte to blaho? Foto: Sláma v botách

*****

Tímto momentem bohužel to příjemné skončilo. Následuje pasáž, při níž mě v koupelně přistihl muž. Jedna věc totiž je, mouku do vlasů nanést. Druhá věc ale je, jak to ZATRACENÉ TĚSTO DOSTAT Z VLASŮ PRYČ!! Sprchuju si hlavu a zděšeně zjišťuji, že žitná pasta na vlasech nějak drží. Chci si vlasy pročesat prsty, ale drhnou, jsou těžké a plné žitného bláta. Najednou mi naskočí obrázek, jak mi po zadělávání těsta na chleba nejdou umýt ruce a musím je od zbytků drhnout kartáčkem. PROBOHA. Mám na hlavě žitné těsto a možná vůbec nepůjde smejt!!!

„Kubo, já nevím, jak to mám umejt…“ špitnu před manželem, který se tváří, že se asi přeslechl. „Proč sis dávala na hlavu mouku?“ „Protože to psali v časopise.“

*****

Voda ve vaně se barví do béžova, jak vlasy dál urputně oplachuju. Na hladině se usazují žitná zrníčka. Mám toho dost. Ušetřené peníze za šampon přece nevěnuju vodárnám! V určitý moment prostě s omýváním hlavy naštvaně seknu. Jestli se ráno probudím s těstem na hlavě, Pravý domácí časopis (nesmyslů) zase pěkně odnesu zpátky do knihovny.

Nakvašeně lezu z vany a v hlavě už si sepisuju naštvaný mail do redakce, když si najednou všímám, jak v zrcadle vypadá moje hlava. Vypadá úplně normálně umytě. Tak beru do ruky hřeben. Hle, vlasy se dají rozčesat a na dotyk se také jeví jako po běžném mytí. To mě poměrně uklidní! Sice hřebenem vyčesávám i trochu mouky, ale možná je to jenom pocit, kdoví.

O chvíli později už lezu s mokrou hlavou k manželovi pod peřinu. „Asi jsem to smyla,“ cítím potřebu ho uklidnit. „V nejhorším budeš ptákům připomínat krmítko,“ zívne on a usne.

Foto: Sláma v botách

Snad je ta břečka konečně dole aneb vlasy po domytí. Foto: Sláma v botách

*****

Ráno.

Sotva rozlepím oči, letím do koupelny. Před zrcadlo.

Nemám na hlavě žádné afro ani slepence. Úleva. Vlasy vypadají dobře. Ty vlasy vlastně vypadají naprosto dobře! Jsou umyté a hladce se rozčesávají. A nepadá z nich žádná mouka…

Prohlížím se a najednou cítím příliv dobře známého pocitu vítězství. Jako když vytahuju z trouby chleba nebo si ze zahrady vezu bednu plnou dýní. Tohle je, přátelé, jednoznačně triumf. Vlasy jsou hebké, nepoletují ani nejsou mastně těžké. Nevoní chlebem ani žádnou šamponovou chemií. Jsou to prostě vlasy. „To jsem kočka, viď?“ skáču zase zpátky do postele. “ Právě se zrodil nový člověk. Nová, ještě přírodnější manželka.

Foto: Sláma v botách

Zde výsledek přírodního procesu. Foto: Sláma v botách

*****

Neděle aneb hlava zase pomazaná

Dny od úterního mytí se nesou ve svátečním duchu. Jako bych vyhrála olympiádu, jako bych něco opravdu významného dokázala. Nabízí se i srovnání se spokojenou zákaznicí, která se vrací od kadeřníka s novou barvou nebo sestřihem. Až na to, že já si to zařídila sama, ekologicky a zadarmo. Furt se vlasů dotýkám, zkoumám se v zrcadle a kochám proměnou. Nebrala jsem sliby, jaké zázraky No Poo metoda umí, úplně vážně, teď ale začínám na žitné pomazání taky přísahat. Nemůžu se dočkat dalšího mytí, vlasy ale vypadají i po čtyřech dnech dobře. Nemastí se. V pátek ráno si je trochu nakulmuju a vlny mi vydrží až do sobotního večera, aniž použiju lak. No není to… k naštvání? 😉

Obvykle si hlavu musím čtvrtý den mýt a stejně už je poslední den háro vhodné leda do culíku. Tentokrát ale běhám ještě v sobotu s rozpuštěnou hlavou. V neděli ráno si ji jdu umýt jen proto, že chci o žitném zázraku napsat tenhle článek a potřebuju fotky.

Pohledem zase zavadím o Pravý domácí časopis. Redaktorka, která na svých vlasech testuje No Poo metodu dlouhodobě, nešetřila chválou. Věřím jí každé slovo.

Jen jedno bych v jejím článku doplnila: Až začnete z vlasů žito smývat, buďte OPRAVDU TRPĚLIVÍ. A raději k tomu nevolejte partnera.

Foto: Sláma v botách

O mytí vlasů žitem jsem poprvé slyšela v létě, ale měla jsem nakoupené zásoby šamponu, tak informace zapadla. Teď mi šampon konečně došel a já na žito zase narazila. Foto: Sláma v botách, reprint z Pravého domácího časopisu, č. 1/2015

Foto: Sláma v botách

Redaktorka jako první zkoušela mytí vlasů pomocí jedlé sody a octa, později přešla na žito, což jí vyhovovalo víc. I mně se žitná metoda zdá jednodušší. Foto: Sláma v botách, reprint z Pravého domácího časopisu, č. 1/2015

Foto: Sláma v botách

A kdo by chtěl jít v experimentech ještě dál, tady jsou další No Poo nápady. Foto: Sláma v botách, reprint Pravý domácí časopis, č. 1/2015

****

DOVĚTEK O VLASECH  a čiště osobní úvaha, co můžete od No Poo čekat VY

Nemůžu vám nijak zaručit, jak na mytí žitem zareagují vaše vlasy. Ty moje už dlouho neznají jiný přípravek než šampon, ony ani já tak nejsme zhýčkané šamponovými vůněmi a kdovíjakými výživnými látkami. Ale naštěstí ani vyčerpávané agresivními složkami, které vlasová kosmetika taky hojně využívá (například ty vůně). Vlasy na jednu stranu ničí a na druhou se to pak snaží dohánět speciálními pečující složkami. Začarovaný kruh, který ještě zhoršuje smog ve vzduchu, kulmování, fénování, žehlení, barvení. Vlasy pak přímo prosí o speciální péči. Jsou vysušené, přitom se mastí jako o život. Další začarovaný kruh.

Můžete z ně vystoupit díky No Poo metodě? Dle mého: ano i ne. Moje osobní kratičká zkušenost (a dlouhodobé zkušenosti jiných fanynek mytí vlasů bez šamponu) je velmi pozitivní, jenže můj přístup k vlasům a péči o ně se změnil už dřív. Nedávám jim moc zabrat a už dlouhou dobu pozoruju, jak se jejich kvalita zlepšuje. Pro mě je No Poo metoda tou poslední třešničkou na dortu. Nevím ale, jak na čistě přírodní mytí hlavy zareagují vlasy barvené, foukané, lakované atd. Něco mi říká, že i jim se musí ulevit. Bude ale pouze tahle změna stačit k tomu, aby se začarovaný kruh vašich lámavých / mastících se / pomalu rostoucích / poletujících / mdlých vlasů konečně porušil ? Nebude to náhodou vyžadovat změn víc…? A máte odvahu do nich jít?

Tři roky používám na hlavu už jenom přírodní šampon. Žádné kondicionéry, masky ani tužidla. Když výjimečně použiju lak na vlasy, mám večer nepříjemný pocit, že si ty akryláty a isobutany otírám do polštáře, na kterém pak ležím obličejem a dýchám.

Nejsem na své vlasy moc náročná, nemám žádné superháro ani jemné chmýří, vlasy se mi mastí tak po čtyřech dnech. Mockrát mi lidé pochválili barvu a ptali se, jaký odstín od jakého výrobce používám. Žádný, vlasy nebarvím. Svůj přirozený odstín jsem ale docenila až poté, co jsem si prošla barvením na černo, zrzavo, melíry i platinovou blond a musela pomocí kondicionérů a dalších pomůcek řešit, co s těmi lámavými suchými vlasy dělat. Občas ještě sáhnu po kulmě, ale je to už spíš výjimka. Objevila jsem kouzlo nošení klobouků a naučila se jednoduchý účes s pinetkami, když hlava nevypadá dost repre na prezentaci v rozpuštěném stavu. Vlasy nikdy nefénuju, na chození spát s mokrými jsem zvyklá od dětství a otužuju takhle i svou malou dceru. Neprotestuje, nemarodí.

Nedávám svým vlasům prostě nijak zabrat, a tak jim ani nedopřávám žádnou spešl péči. Možná by vypadaly líp, kdyby ji měly, byly by bohatší a zářivé jako z reklam na šampony. Jenže vy snad věříte, že modelky takové vlasy v reálu opravdu mají?

Jestli mým vlasům a mému dobrému pocitu z nich někdy něco skutečně pomohlo, tak víc je šetřit. Chtít od nich to, co mi mohou dát. Netrvat každý den na vlnách, když mám vlasy rovné. Míň stresu, míň chemie na hlavě i v jídle. A nošení klobouků má fakt něco do sebe.:)

Na šamponu, který jsem doteď používala, stojí nápis No silicone, no parabens. Ale výčet složení je pořád dost dlouhý a já si nikdy nenašla čas jednotlivé položky zkontrolovat. Záleží na tom, když jde jenom o blbý šampon, kterým si čas od času spláchnu vlasy?

Mně záleží. Kdo jednou vidí, jaké výsledky má prorážení začarovaných kruhů, prostě musí jít pořád dál a dál.

© Ať nám rostou!

 

Foto: Sláma v botách

Žitem vymydlená. No styling, no make-up, jen přírodní složky.  Foto: Sláma v botách

 

Když je byt po Vánocích holý, beru i Valentýna (a moje rychlá DIY výzdoba)

Napište komentář

Koncem ledna jsem odstrojila stromek, sundala věnec, chvojí a najednou mi byt připadal zoufale holý. Smutný, prázdný, prostě o ničem. Do Velikonoc daleko a na jarní výzdobu je taky brzo, i když si o tom počasí myslí svoje. Takže jsem si vzpomněla, že bude Valentýn. Už podruhé beru tenhle svátek na milost ne proto, abychom si s manželem vyměnili čokoládová srdíčka a zašli po roce do kina, ale abych vzala do ruky nůžky a lepidlo a zase si to udělalala doma útulné.

Základem letošní výzdoby se opět staly adventní věnce, které jsem jenom převlékla do zamilovaného kabátu. Trik se osvědčil už loni, nejenže to šetří peníze, ale hlavně nemám blbý pocit, že sotva mi vánoční výzdoba jen pár týdnů sloužila, já ji za odměnu hodím do popelnice. (I vánoční strom zase sežraly kozy.)

1. Věnec na stůl
Valentýnský věnec na stůl. Jako základ byl použit vysloužilý adventní věnec z buxusu. Foto: Sláma v botách

Valentýnský věnec na stůl. Jako základ byl použit vysloužilý adventní věnec z buxusu. Foto: Sláma v botách

Nechávám si už záměrně dělat na Vánoce věnec z buxusu – neopadává, takže se dá používat klidně celý rok (barva samozřejmě trochu vybledne). Sundala jsem z něj andělíčky, perníčkové ozdoby a spol., místo nich navěsila srdíčka a pár univerzálních perníčků schovaných od loňska, převázala jsem mašle a hotovo. Látková srdce jsem koupila v květinářství, najdu pro ně určitě ještě další uplatnění (třeba o Vánocích na stromku?).

2. Zápichy do kytek
Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Tady mě inpirovala dceřina školka. Malý kreativec se tam konečně naučil stříhat nůžkami. Takže jsme pořídily čtvrtku (3 Kč), v galanterii metr červené mašle (4 Kč), lepidlo (spotřeba za 1 Kč), špejle a červený papír (součást sady… max. 1 Kč) a jedno odpoledne jsme se spolu daly do díla. Posouzení výsledku nechám na vás, já si každopádně mnu ruce, jak jsme tu jemnou motoriku zase jednou užitečně použily.

Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Prostřední červené srdce je koupené a jediné stálo víc než celá námi vyrobená sada… Foto: Sláma v botách

Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Aspoň ty sušinky na parapetu trošku barevně ožily… Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Náklady na tyto valentýnské zápichy do kytek? Maximálně 10 korun. Foto: Sláma v botách

 

3. Korpus z adventního věnce a vánoční pyramida – v novém hávu
Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Zelené kolo je ta věc, co zbyde, když z adventího věnce sundáte chvojí. Vyplatí se nevyhazovat. Perníčky jsem si taky v komoře „zaarchivovala“ z loňského roku. K jídlu už samozřejmě nejsou, ale pěkně se na ně dívá stále. Foto: Sláma v botách

Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Pyramida se dá použít i obrácená – jako závěsný květináč. Foto: Sláma v botách

Je to jednoduchý trik, jak znovu použít korpus z věnce, který byl na Vánoce obalený jehličím. Když uschlé chvojí po svátcích sundáte, nejspíš pod ním objevíte takový slaměný věneček obalený zeleným krepákem (nebo čistě slaměný). Proč ho vyhazovat, že jo? Jednak si na něj můžete příští rok zase nechat přidělat čerstvé chvojí, čímž se dá na vánoční výzdobě dost ušetřit, ale hlavně může sloužit i při dalších příležitostech. Stačilo věnec omotat mašlí a vznikl základ jednoduchého „zátiší“ na okenní parapet.

Totéž jsem udělala s pyramidou, na které byly o Vánocích připevněna LED světýlka. Kus mašle a pár srdíček (dřevěná – 2 Kč za kus, perníková moje, schovaná z loňského roku) to vyřešily. Horní srdce je z květinářství (20 Kč). Po Valentýnu pyramidu zase přezdobím, viděla jsem třeba, že se dá otočit vzhůru nohama jako roh, dovnitř naaranžovat květiny a zavěsit na dveře. Krásně jarní!

 A co s vánočními svíčkami, které celé nedohořely?

Z předchozích let mám už slušnou sbírku nedovypálených svíček z adventního věnce. Žádnou valentýnskou pointu v tom nehledejte, ale napadlo mě alespoň tohle využití do ložnice.

Foto: Sláma v botách

****

Moje loňské tipy na valentýnskou výzdobu a jak zrecyklovat pozůstatky z Vánoc, najdete i ve starším článku ZDE.

Možná za to může idol mé dcery, Ferda Mravenec, že mě tohle napadlo! Foto: Sláma v botách

Valentýn nemusí být jen o červené barvě. Foto: Sláma v botách

Recept na tyhle krasavce najdete v mém starším článku ZDE. Foto: Sláma v botách

Sláminy nesmrtelné perníčky bez cukrové polevy. Foto: Sláma v botách

 

Útulné bydlení nejen o svatého Valentýna a hřejivý únor přeje

Sláma v botách

Ať mi rostou!©