Sbohem, Facebooku i Instagrame! Poslední článek o tom, jak mi NEROSTLY.

6 komentářů

Říkává se: „Nechval dne před večerem.“ No, já bych měla spíš říkat: „Nevytahuj se na Instagramu…. před večerem“. A každopádně musím updovat svoje chytré desatero, ke kterému jsem nedávno dokonce natočila video!


Před pár dny jsem se vychloubala na jisté sociální síti, kterou jsem nikdy neměla v úmyslu používat (jenže pak jsem, ehm, dostala moudrý telefon, kterej umí krásně fotit a má všechny ty filtry a aplikace … 😭😇), jak na zahradě úplně bez problémů zvládám invazi mšic. Chlubila jsem se také, jaké mám nádherné brokolice, jak mi červenají jahody, jak roste hrášek… Ale pak vždycky ještě ten samý den odpoledne nebo večer přišla ledová sprcha a já si mohla leda povzdechnout: „Že ty jsi na tom instagramu radši nemlčela!“

Případ první: mšice

Tak třeba ty mšice…. Přestávám pomalu věřit tomu, že všechny berušky světa mají šanci užrat onu armádu mšic, co se teď vylíhla na mých černých bezech. Ale BOHUŽEL i na našich mladých jabloňkách. O řepě a slunečnicích už ani nemluvím. O berušky sice zakopávám na každém stéble, člověk se pomalu bojí někam šlápnout nebo hodit do trávy lopatku a proutěný košík, aby nějakou nepomačkal, ale buďto jsou líné, nebo už přežrané…. protože ty mšice se očividně množí. Každý den na ně liju kýbl s kopřivovým výluhem. Na řepu to, zdá se, zabralo. Bez už neřeším, šťávy jsem naštěstí stihla vyrobit a nasušíno mám. Ale jak to prosím vás naliju na ty jabloně? A kolik toho výluhu jako budu muset udělat? TY VADO!

To jsem ale byla na instagramu chytrá. Pak se ukázalo, že mšice postupně obsazují celou zahradu a kam nenaliju kopřivy, z tama je nejspíš nedostanu já ani ty berušky. Foto: Sláma v botách
Případ druhý: brokolice a květák

Pak jsou tu moje brokolice. Ty já mám tedy (i) letos pěkný, jak z reklamy na zeleninu, né že né. Jenomže jedno odpoledne se u nás stavil můj tatík a lapidárně poznamenal: „No a co květák, ten už ti taky roste?

Květák?! Na chvíli jsem se zarazila. No jo, květák! V samém opojení svými brokolice jsem si vůbec neuvědomila, že už i květák by přece mohl být celkem narostlý. Tak proč jsem si ksakru dosud žádného na záhonech nevšimla!?!

„Tvůj už roste?“ ptám se taťky a hlas mi přeskočí nervozitou.

Dozvím se, že neroste. Tak ještě aby ROSTL, když máme oba stejnou sadbu. Polknu na sucho a jdu ještě jednou prohledat ty sazenice. Listy jsou narostlé jako blázen, ale uprostřed – tam, kde už mohl být krásný bílý květáček – je leda prd.

„To je nějaká planá sadba nebo co?“ optám se táty vyděšeně. A tatík opět tak lapidárně, že se to může stát. Že už se mu to jednou stalo.

NO TY VADO!

Všeho je dost, co bych se na sociálních sítích nepochlubila. Jenom o květáku radši ani slovíčko. Foto: Sláma v botách
Případ třetí: Bushman a spol.

A do třetice k nám přijížděj fotografové z Bushmanu. Nevím, jestli jsem tu už psala, že se ze mě letos stala chodící reklama na tuhle českou značku. Je to na samostatný příběh, ale protože ho nemám čas psát, zkrátím tu story zhruba tak:

Jedna moje stará známá začala pro značku Bushman navrhovat bavlněné a lněné oblečení do přírody, vzpomněla si na mě a poprosila mě, jestli bych se stala jejich letošní ambasadorkou. Co chuděra ovšem nevěděla, je, že od doby, co jsme se viděly naposled, jsem poněkud změnila image, váhovou kategorii a že mi na obličeji, hlavně takhle kolem očí, přibylo pár životních zkušeností. 🙂 To mi však Kamča po telefonu nevěřila a já na osobní schůzku do Prahy přijela asi zrovna nějak líp vyspalá nebo co, takže na tu kampaň jsme si fakt plácli. Bushmani mi naslibovali hory doly, jak mi za to pomůžou propagovat moje knížky, ale já to upřímně ani moc nevnímala. Protože jediné, co mi v souvislosti s mou účastí v kampani běželo hlavou, bylo: máš měsíc na to objevit nějakou zázračnou dietu a kosmetiku. Focení se bude účastnit i několik profi modelek a modelů, takže v zájmu vlastní sebeúcty opraš večerní sedy lehy, napatlej na sebe nějakou masku a odpusť si nájezdy na ledničku!!!

Bohužel se tohle všechno událo v zimě. A zima, to je kritické období. V zimě se mi všechna předsevzetí ohledně ledničky a sedlehů nějak hůř drží nebo co. A tak se mi podařilo objevit pouze tu zázračnou kosmetiku (viz článek Jak jsem zase začala používat kosmetiku a proč zrovna veganskou Ringanu, nebo si pusťte video na konci článku), ale pokud jde o polštáře na břiše, ke kterým se po narození dětí nehlásím (ale jsou tam), tak z těch jsem byla tak vystreslá, že žádné sed lehy nezabraly a naopak jsem večer žrala ještě víc. Naštěstí jsem to ihned PO nafocení kampaně zase hned zhubla, ty vado!

Možná by mi bývalo k silnější vůli pomohlo, kdyby mě někdo předem varoval, že se mnou bude fotit i vítěz světové soutěže mužské krásy Tomáš Martinka – jenomže to jsem se dozvěděla až na place a byla z Mistra Global 2016 tak vykolejená, že jsem mu při focení omylem vlezla do bot a celý mu je propotila ledovým potem. (Hůř už mohlo dopadnout, snad leda kdybych mu omylem vlezla do trenek. Ale tam se mi nepodařilo dostat omylem ani záměrně. :-D)

Alespoň že fotky nakonec dopadly dobře, půjčené boty se dokonce dostaly do jednoho záběru a skvěle doladily outfit. 🙂 Takže jsem si oddechla a na otázku, jestli jsem tuhle životní zkušenost měla zapotřebí, už dnes odpovídám: Ale jo! Kdoví jestli ještě zažiju takovéhle povyražení, rodičovská mi právě skončila. A Kamču jsem taky po letech ráda viděla a rovnou zabila jednou ranou i všechny ty další mouchy jako:

  • pomoc české módní značce, která na tom teď i kvůli konoronaviru není úplně nejlíp.
  • Dostala jsem nový, prodyšný klobouk na zahradu a konečně nahradila svoje letité, z petlahví vyrobené běžecké hadry za něco pohodlnějšího a přírodnějšího, v čem se v lese necítím jako pěst na voko.
  • moje knížky se dostaly k novým čtenářům.
  • a mám fotku s Mistrem Global. 🙂

Jenomže s Bushmany to touhle kampaní neskončilo.

A tohle je zase můj mistr roku 2016. 🙂 Foto: BUSHMAN ČESKO

Tu letní kampaň jsme fotili v únoru na zámku Lednice, což je na Bushmanech taky takový sympatický. Mají smysl pro humor. Půlka štábu po focení v mrazu onemocněla, mě asi udržely na nohou jenom olejíčky brané třikrát denně vnitřně do kapslí a moje tinktury, který jsem do sebe pro jistotu lila všechny najednou. Rty jsem měla fialové ještě týden po návratu z Lednice (doslova!). V dubnu si ale Bushmani vzpomněli, že by se jim vlastně hodily ještě nějaké další fotky. Trochu letnější a ideálně nafocené přímo na mojí zahradě a třeba i v baráku, protože se přece „dočetli u mě na INSTAGRAMU, že už se budeme každou chvíli stěhovat“.

A manažerka Lenka rovnou dodává, že z toho pak můžou být velké články v Glancu a Blesku Hobby. A že stačí slovíčko a domluví to.

„Hmmm,“ odkejvala jsem tu lákavou nabídku. Reklama na knížky se samozřejmě vždycky hodí. Hlavou mi ale taky okamžitě problesklo, jakej bude pro změnu z tohohle průser. Předpokládám, že totiž chtějí fotit na nějaké pěstěné zahradě s tulipány, narciskami a kosatci, které aktuálně kvetou, nebo aspoň se šeříky a zlatým deštěm, když nic jinýho – aby bylo na fotkách hezké „křoví“.

Jenže pravda je, že i když svou zahradu miluju, připadá mi půvabná, a proto si ji taky fotím NA TEN DEBILNÍ INSTAGRAM, tak mi na ní aktuálně široko daleko kvete akorát pár hluchavek, vlaštovičníků a přezimovavší růžičková kapusta. A jo, teda, ať nekřivdím, jeden tulipán vzadu u špenátu!

Chvíli se ve mě pere, jestli nemám okamžitě vyrazit do zahradnictví koupit aspoň pár petůnií a krásenek, ať alespoň u domu něco civilizovaně kvete Mám sice vysazené levandule, lichořeřišnici, slunečnice, růže, měsíček…, ale jejich čas a krása teprve přijdou. Pak se ale hrdě vzepřu. Vždyť jsou to doprčic Bushmani. Křováci! Žádné růžové záhony jsem nikdy neavizovala; jsem zelinářka a ne šlechtitelka nových okrasných odrůd. Nedávno jsem ale naštěstí na zahradě založila květnatou louku, kde už roste tráva po kolena, tak nelze říct, že by snaha nebyla.

A takto hrdě jsem šla vítat Bushmany u dveří.

Jakmile ale zaparkovali to svoje bílé autíčko před náš barák s nedodělanou fasádou, nedodělanými schody, nedodělanými dveřmi a chybějícími klikami u těch nedodělaných dveří, jsem si uvědomila, že oni si VLASTNĚ nejedou fotit POUZE zahradu, ale TAKY dům. A z jejich rozpačitých výrazů mi bylo okamžitě jasné, že si naše „už skoro dokončené sídlo, do kterého se budeme do měsíce stěhovat“, představovali kapánek dodělanější a víc k vyfocení.

„No tak jako úplně to ještě nemáme,“ dívala jsem se z jednoho na druhého a rychle se snažila odšoupnout podrážkou sandálů pár kartonů z podlahy, aby bylo vidět, že aspoň podlaha už JE dodělaná. (Proto jsou na ní taky ty kartony, že jo. Nesmí se zničit.) Fotograf se rozhlížel, já propadala hanbou a manažerka Jana se sháněla po kýblu, že teda aspoň umyje okna. Už opravdu nemohlo být hůř.

Nakonec mě vyfotili u kamen – překvapivě (po podlaze jsou kamna jediná další dokončená věc v baráku) – , potom na loučce, zabořenou do vysoké trávy – překvapivě – a nakonec s kvetoucí růžičkovou kapustou (překvapivě).

„Něco z toho bude,“ zadoufal fotograf při odjezdu a já všem aspoň nafasovala na zpáteční cestu bylinky a ředkvičky, abych fiasko trochu zmírnila. Když odsvištěli domů, zapřisáhla jsem samu sebe, že TOHLE bylo POSLEDNÍ interview! Nebo minimálně poslední do doby, než bude barák vážně hotovej! A KAŽDOPÁDNĚ poslední focení na Instagram!

Tahle kamna a zeď už jsou takovej tradiční fotopoint našeho baráku. 🙂 Foto: BUSHMAN ČESKO
Reálně to však skoro všude vypadá takhle! Na zemi kartony a nářadí a všude nedodělaná práce. Foto: Sláma v botách
Prostě dům, do kterého se máte už za měsíc stěhovat. :))) Foto: Sláma v botách
Ach ta předsevzetí

No, co k tomu říct víc... Ještě ten den, kdy jsem se vrátila z (ne)slavného focení, mi do mailu přišla zpráva pro změnu od redaktorky webu Svět bydlení, dále nabídka na rozhovor pro Literární noviny a pár otázek taky od redaktorky Blesku pro ženy (větší rozptyl už si těžko představit). Dívala jsem se na ty zprávy a fakt docela dlouho přemýšlela, jestli mám být zásadovaná, nebo po příležitosti skočit a propagovat své knížky třeba do sebezničení, dokud je vo ně takový zájem. Za rok už možná budou barák i zahrada hotové, ale po nějaké Slámě v botách nikdo ani neštěkne.

Cca po hodině přemýšlení jsem začala sondovat. Blesku pro ženy by stačila klidně nějaká starší fotka z loňského léta a Literárky by byly v pohodě dokonce s mou portrétní fotkou ještě z bývalé zahrady v D., když jsem čekala Vendu. Takže bych musela akorát nějak nakamuflovat ty fotky pro Svět bydlení….

* * * * * *

S předsevzetími jsem na tom očividně špatně nejen přes zimu. Ale jak jsem mohla odolat takovému pokušení, když ta okna už mám přece omytá! 🙂

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Rozhovor pro Svět bydlení k přečtení zde.

Pár fotek „zařízeného interiéru“ na naší stavbě.

Zkušené oko vidí, že chybí klika. A rám kolem dveří taky ještě není dodělaný. 🙂 Foto: Sláma v botách
Ale květináče už mám, to zase jo. Foto: Sláma v botách

Rozhovory v Literárních novinách a Blesku pro ženy:

Foto: Sláma v botách

A nakonec já a Mistr Global (ve výloze) 🙂

Z nějakého důvodu si manžel tuhle fotku neoblíbil tolik co já. 🙂 Foto: Sláma v botách
A přece rostou!

Tak sotva jsem přestala řešit rozhovory, focení a sociální média, mšice se z bezů někam odstěhovaly! Neznámo kam. Ani na těch jabloních už nejsou!!! Slunečnice mám od nich sice trochu pomordované, ale začínají kvést a to mi stačí.

No a ty květáky, tak ty mi nakonec TAKY NAROSTLY! Sotva jsme si s tátou poplakali na ramenou, že bez smaženého květáku to nebude pořádné léto (brokolicová polévka to bohužel nezachrání), objevila jsem na dvou sazenicích první narostlé růžice. A o týden později byl najednou záhonech samý květák. U táty taky.

A mě vám to najednou přišlo takový nespravedlivý. Že mi moje nakrucování na sítích zase beztrestně prošlo. O své zahradě jsem v jednu chvíli víc pindala do médií, než abych na ní pracovala, a s mediální vlnou, která mě – přiznávám – samotnou zaskočila, jsem úplně podlehla iluzi vlastní důležitosti. Ale moje drahá zahrádka mi to odpustila. Pořád mi něco odpouští…

Mšice jsou fuč a květáky rostou. Mám štěstí pokoušet dál? Dál chválit den před večerem? NEBO SE RADŠI ODPOJIT (nejen!) Z INSTAGRAMU a dopřát sobě i zahrádce trochu soukromí?

Je to zvláštní, ale sotva mi tahle myšlenka bleskla hlavou, najednou jsem pocítila OBROVSKOU potřebu PŘESNĚ TOHLE UDĚLAT! Po všech postech s košíky plnými úrody zaklapnout mobil i počítač a další zběsilé postování nechat na jiných. Ne z musu, ne proto, že už toho bylo moc a že bych to asi měla udělat (neboli jen další předem prohrané předsevzetí), ale protože CHCI. Aspoň na léto dát všechny ty instagramy a facebooky a blogy k ledu.

A když já něco chci, jakože fakt chci, tak se to prostě stane.

Mým dětem právě začínají prázdniny, ale mně ty moje končí. V září začnu učit ve škole a školce svých dětí. Po osmi letech rodičovské jsem si prostě neuměla představit, že nám to spolu skončí – a tak nám to neskončí. 😉 Dětský svět mě vtáhl a já chci být pořád jeho součástí. A tak oprašuji diplomy z výšky i svoje znalosti (protože leccos už se z hlavy vykouřilo…), chystám tematické plány a samu sebe do kurzu montessori pedagogiky. Abych se v září mohla vrhnout zase do něčeho nového, co jsem zatím nedělala, ale v čem vidím podobný smysl jako v setí semínek do země. :-).

NO A PAK SE TAKY BUDEME V ČERVENCI KONEČNĚ STĚHOVAT! 😉

Je to tak. Je to hotová věc! Už žádné další roky, měsíce ani týdny nejsou před námi. Už jenom dny. Poslední, úplně poslední dny, než se odstěhujeme do domu, který můj muž 5 let vlastníma rukama stavěl.

A tak asi chápete, že to volno od sítí opravdu potřebuju. Abych si mohla soustředěně prožít to, k čemu jsme s mužem pět let směřovali, co nás stmelovalo i rozdělovalo, prožít si svůj splněný sen. Nechci však k tomu tentokrát zvát celý svět. Když u toho štěstí budeme my čtyři, bude to přesně akorát.

Snad vás tedy tímhle článkem nezklamu, ale já už zkrátka nebudu nic víc psát. Snad třeba další knížku (knížky), na tom už ostatně dělám.

Ale k té právě končící etapě mého života už bylo řečeno vše.

Během mého „mediálního tažení“ vzniklo i pár videí. Byla jsem v Praze na natáčení pořadu Zpátky k jídlu, s Tomem Hajzlerem, mým nakladatelem, jsme natočili další krátký rozhovor a do videa jsem zhmotnila taky svoje desatero šťastného života, které znáte z mé druhé knížky.

Všechno, co mělo být řečeno, prostě řečeno bylo. Řečeno, natočeno, nafoceno. Každý den od vás dostávám milé zprávy a cítím, že moje knížky už žijí svým (vaším) životem. Neleží nikde nepovšimnuty ve skladu, ale listujete jimi, směje se u nich a pomáhají vám s pěstováním i co já vím, s vašimi osobními starostmi. Mám z toho velkou radost. Tahle mise byla splněna. 🙂

A tak mě teď prosím nechte v klidu obrátit list. Přeladit na novou vlnu, přivřít ty doširoka otevřené dveře do mé domácnosti a života a nechat mě zvyknout si na nový dům, novou práci a nový život trochu v soukromí. Slibuju, že pokud se stane něco zajímavého, tak si to zapíšu do autorského deníčku, který mám u postele a čerpám z něj při psaní, a třeba – když to bude fakt JÓÓÓ zajímavé -, tak to móóóóžná napíšu i sem na blog.

Ale ty sítě – ten fejsbuk a INSTAGRAM – já prostě musím minimálně přes léto nechat spát.

Takže co nejkrásnější prázdniny vám přeju… a nesmutněte kvůli Slámě v botách. Věřte, že já jsem teď ta nejšťastnější žena. Vám přeju totéž.

A hlavně úspěšné pěstování!

Nashledanou v novém životě! 🙂

Vaše úplně k slzám dojatá Verča, Sláma v botách

AŤ VÁM ROSTOU! ©

* * * * * * * * * * *

No tak dobře, tak ještě malý přídaveček na prázdniny pro ty, kterým je to prostě líto. 🙂

Video s mým milým nakladatelem Tomem Hajzlerem. Točené v bytě u jeho sousedů, v pauze natáčení pořadu Zpátky k jídlu! To prostě můžete zažít jenom s Tomášem. Zdroj: youtube kanál Tomáš Hajzler

Videokomentář k desateru šťastného života, jak to znáte z mé druhé knížky. Zdroj: youtube kanál Sláma v botách

Video o tý zázračný kosmetice. A všimněte si, že u slova zázračný ani nemám uvozovky. 😀 Zdroj: youtube kanál Sláma v botách
S květáky se najednou roztrhl pytel. Nebo spíš zahrada? Foto: Sláma v botách
První rozkvetlá slunečnice, která zvládla invazi mšic. Foto: Sláma v botách
A ty další, které se rozrostly tak, že už utlačují chuděry papriky, pro které jsem tenhle záhon původně zakládala! Foto: Sláma v botách
Celé léto budu dál testovat půdní probiotika Weiki. Mého finálního verdiktu se určitě dočkáte, ale bude to až na podzim. Až zhodnotím celou sezonu. (Zatím jsem ale spokojená, viz všechny ty insta a fb posty. :-D)
No a to je už vážně vše. Loučí se s vámi Sláma v botách se slámou na zadku… Foto: Kateřina Roflíková
…moje zahrádka…
… a Lidka a Venoušek. Takhle jsme spolu v květnu poprvé přespali v domečku. Na zemi, v budoucím dětském pokojíčku. V jednom společném spacáku. ❤ Foto. Sláma v botách

A poslední velká myšlenka, kterou si přece jen ještě neodpustím… jestli teda můžu:

THE END. ❤

Jak jsem zase začala používat kosmetiku a proč zrovna veganskou Ringanu

2 komentáře

Aby to tu nebyla jen samá mrkev a brokolice, rozhodla jsem natočit svoje první kosmetické video v životě. Co mě k tomu probůh přimělo a co mě VŮBEC přimělo zase po letech používat nějakou kosmetiku?

Kdo jste četli mou druhou knížku Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty! víte, že jsem si teď dlouhé roky vystačila jenom s žitným „šamponem“ na vlasy (článek ZDE) a maximálně růžovou vodou na obličej, aby se neřeklo. Ke spokojenosti mi stačil fakt, že jsem se zbavila akné, které mě trápilo celých deset let života v Praze, a tak jsem si užívala pocit, že na sebe už konečně nemusím vůbec nic mazat. A přece jsem ještě mladice, že? 😉

Ano, před focením jsem použila rozjasňující krém, není to vidět? 🙂 Foto: Bushman Česko

Bohužel od svého muže slýchám čím dál častěji něco jiného (bídák jeden drzej!)… a v jednom má teda pravdu: roky běží. I já to vidím – i když před bídákem drzým bych si nikdy nahlas nepostěžovala! -, že se mi kůže mění, achichich. :-/

A tak jsem zhruba před rokem zintenzivnila pátrání po nějaké co nejpřírodnější kosmetice.

Na každé značce mi zatím vždycky něco vadilo. Jednou složení, jindy ekologie. Nebo jsem prostě neviděla žádný účinek, takže škoda času, peněz… Ale hledat jsem musela dál nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli manželovi a částečně i dceři, protože ti se kvůli atopické kůži bez občasného namazání neobejdou.

No, a tohle pátrání po kosmetice co nejpřírodnější, udržitelné, ale přitom účinné mě nakonec zavedlo až k rakouské udržitelné veganské kosmetice Ringana. Vzhledem k ceně (která mi přišla docela velká, chápejte, kilovka žita stojí 35 korun a mám vyřešené mytí vlasů na půl roku – laťka byla tedy proklatě nízko :-)), jsem objednala jenom to nejnutnější pro manžela a Lidku. Jenomže když jsem viděla, jak si kůže mých atopiků mlaská (a začala jsem jim regulérně závidět), řekla jsem si, že už fakt nejsem žádná dvacítka, jak mi manžel rád omílá, a že si teda něco objednám i pro sebe, ať se i moje kůže rozšoupne. Za roky kosmetického půstu mám přednaspořeno. A „být stále mlád“ uměl fakt jenom Kája Gott. 😀 

Takže se seznamte s mým kosmetickým objevem, kterému jsem od prvního namazání podlehla a jenom vás varuju: hrozí tu závislost!

VIDEO ZDE:

Od brokolic tentokrát uhýbám ke kosmetice. Zdravá kůže je ale stejný poklad jako zdravá úroda, což si bohužel v naší rodině dost palčivě uvědomujeme. A možná i vy patříte k lidem, pro které není zdravá kůže samozřejmost. Foto: Sláma v botách

Proč se mi Ringana tolik, že jsem o ní dokonce natočila video, pochopíte, až si to video pustíte. Krom toho, že se mi líbí celý koncept – jak kosmetiku udržitelně vyrábějí, jak ji zero waste balí, atd., tak ale hlavně musím potvrdit, že moje kůže byla úplně jiná už po TÝDNU používání! Stalo se vám někdy něco takového s jinou kosmetikou?! Nejsem teda žádný kosmetický harcovník, ale opravdu jsem nikdy nic takového nezažila. (Když jsem nedávno testovala pár výrobků od jiné značky přírodní kosmetiky, žádné valné změny k lepšímu jsem nepozorovala ani po pár měsících užívání!)

Proto mám teď plnou hlavu Ringany a postupně testuju i výrobky, které jsem původně vůbec neměla v úmyslu používat. 🙂 Jenže kdoví co umějí? Třeba na to „být stále mlád“ nakonec vyzraju jako Kája Gott. (A manžel mi zase začne říkat „mladice“‚!:))

Ty nenápadný lahvičky, tak to je ono. Zkoušela jsem si, jak mi budou ladit s novou koupelnou. A vypadá to, že docela jo! 🙂 Foto: Sláma v botách

Ještě technicky:

Ringana se u nás prodává jenom napřímo přes prodejce nebo se musíte zaregistrovat a objednávat si ji na svůj účet. Je to fresh kosmetika s krátkou dobou trvanlivosti, takže do klasických obchodů nemůže. K vám se dostane úplně čerstvá do pár dní od výroby, což je její největší přednost a určitě jeden z důvodů, proč tak dobře (a rychle) funguje.

Jestli jste z okolí, můžu vám ji objednat nebo dát vyzkoušet, co jsem zatím otestovala. Zklamaní vyloučeno. 🙂

Začínali jsme s těmito dvěma na promazávání atopické kůže: tělové mléko a lipidy. Foto: Sláma v botách
Pak se ovšem nějak samo od sebe přidalo ještě tohle pro mě. 😀 Naštěstí jsem měla narozky, takže se to dalo obhájit. 1. Cleanser neboli odličovák, čistidlo ksichtu či dokonce sprcháč v jednom. 2. Tonikum neboli typ přípravku, který jsem v životě nepoužívala a ani přesně nevím, k čemu je dobrý, ale prej tyhle kroky péče na sebe navazujou, tak je teda dodržuju. (Pak má navazovat ještě jeden krok, ale na ten už jsem neměla finance, takže TEN tak důležitej nesmí být…!:-)) 3. Krém, který používám večer, a tónovaný krém (tinted moisturiser), který mažu ráno. Večer si do krému přikapávám ještě éterické oleje, ale to je zase na jinej článek. 🙂 Foto: Sláma v botách
A desinfekce na ruce, se kterou pojede Lidka na tábor. Na cestě je ještě olejová zubní „pasta“ (spíše zubní olej podle ajurvédské receptury) a opalovák. Foto: Sláma v botách

Tak ať jsme s počínajícím létem šťavnaté a k nakousnutí jako moje brokolice (abych se k nim obloukem vrátila). A pro naše drsné, drzé, milující muže to platí zrovna tak. 😉

Namažté! :-DDD

Nohy mi narostly, kedlubny, jahody a brokolice taky; zbytek „so so“. Ale já na to ještě vyzraju, když jsem teď taková mazaná.:) Foto: Sláma v botách
Ať nám rostou! 🙂 Foto: Sláma v botách

A vyrobili jste si už ten krém na ruce podle mého receptu, který jsem vám tu nedávno dávala?

A moje knížky už jste četli? 🙂

KNÍŽKU MŮŽETE KOUPIT ZA 390 Kč ZDE.

A mou starší knížku pořídíte jako e-book za 99 Kč ZDE. Knížka je bohužel vyprodaná, další vydání už neplánujeme.

Špaldový jahodový dort s bezovou šťávou (plus recept na jahodovou marmeládu)

2 komentáře
První pořádná garden party ve V., to si zasloužilo dort. A navíc má Vašík narozeniny! Foto: Sláma v botách

Každoročně vymýšlím pro prďoly nějaký nový narozeninový dort. A pokaždé – když to nějak spatlám – si říkám, co proboha vymyslím za rok? Ale inspirace se nakonec vždy dostaví, přičemž letos se dostavil nápad na kombinaci jahod a bezu (a perníku, ale ten tam nezbytně být nemusí, to jenom že jsme zrovna perníčky pekli, tak jsme je využili k nazdobení). Do dortu pak přišla ještě jedna speciální ingredience, která krému dodala na ještě větší žravosti… no co bych si to nepochválila… , ale tuhle ingredienci vám prozradím až za chvíli, žádnej kvalt :-).

Čtvrté narozeniny má člověk jenom jednou, že ano. Tak jsem si – tedaaa Vašíkovi – nadělila novou zábavu do kuchyně, embosovaný váleček. Milerádi půjčíme, kdo máte zájem, je to s ním docela zábava. 🙂 Foto: Sláma v botách

VAŠÍČEK měl narozeniny a já mám přání jediný, ať je pořád tak veselej a usměvavej (a míň vzteklej, občas) jako je teď. A ať je zdráv a furt mi dělá radost, to zase přeju sobě 🙂 A jdu si utřít slzičku, jsem úplně naměkko, jak ten čas s dětmi letí.

Ale že s tím válcem válí, co? 😀 Foto: Sláma v botách

Vašíkovo narozeniny nicméně jinými slovy znamenají, že už 4 roky a 9 měsíců budujeme a opravujeme dům ve V. Dům jsme koupili, když jsem otěhotněla. A věřte, nebo ne, já si fakt myslela, že tak do tří let budeme ve V. bydlet. No jsem holt z rodiny optimistů. Muž je naopak z rodiny pesimistů, proto mlčel. A je asi dobře, že mlčel, aspoň jsem během těch 4 let a 9 měsíců zbytečně nepanikařila. 😀

Jednoho dne se snad dočkám, my se nastěhujeme, a o co dýl budování trvalo, o to dýl pak budu slavit. A upeču nám zase nějaký dort. 😀

A teď tedy ten Vašíkův jahodový dort se speciální ingrediencí, bezem a jahodami. Připraveni? Tak si pište, nebo rovnou začněte házet vejce do mísy….

Prďolové tuší, že jim bude chutnat. Reklamace! Na mě zbyde jenom pidikousek! Foto: Sláma v botách
JAHODOVÝ DORT ZE ŠPALDOVÉ MOUKY S BEZOVOU ŠŤÁVOU A JEDNOU NEOBVYKLOU, ALE DŮLEŽITOU INGREDIENCÍ 😉
Potřebujete na menší kulatý nebo srdíčkový dort:

Na dortový piškot:

  • 6 vajíček
  • 6 vrchovatých lžic cukru
  • 6 vrchovatých lžic špaldové mouky (namlela jsem si celozrnnou, ale klidně použijte špaldovou hladkou)
  • 2 lžíce oleje
  • 1 lžička kypřícího prášku
  • půl lžičky soli

Na krém:

  • vanička tučného měkkého tvarohu
  • vanička smetany ke šlehání (co nejvíc procent)
  • vanička zakysané smetany (taky co nejtučnější)
  • lžíce změklého másla
  • tři lžíce bezové šťávy (můj recept najdete v knížce Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty)
  • volitelná, ale vřele doporučovaná TA SPECIÁLNÍ INGREDIENCE: 3 kapky éterického oleje limeta v jedlé kvalitě (např. značka doTerra), nebo případně nastrouhaná kůra z půlky BIO limetky (ale to se blbě shání. Pro mě je jednodušší použít éterický olej, který využívám celoročně dětem do pití místo sladkých šťáv.)
Moje „gastro řada“ olejů, které používám do limonád, dortů, sušenek i do „obyčejných“ jídel. Mám ještě další, ale tyhle používám úplně nejvíc. Kdyby vás to zajímalo víc, napište mi. Jsem velmi nadšená uživatelka a oleje vám můžu objednat. Foto: Sláma v botách

Na dozdobení: domácí jahodová marmeláda (děkuju, babičko, já letos opět nedělala :-)), čerstvé jahody, květy bezu, použít můžete i žitné medové perníčky podle mého receptu, který máte tady.

Jak na to:
  1. Oddělte žloutky a bílky. Žloutky našlehejte se solí a cukrem. Poté jemně zapracujte lžící mouku, olej a kypřící prášek.
  2. V druhé míse našlehejte bílky na tuhý sníh. Pozor, šlehací metličky i misku musíte mít čisté, hlavně žádná mastnota, jinak sníh neztuhne. (Třeba je tu někdo, kdo to neví.)
  3. Sníh opatrně lžící vmíchejte do zbytku těsta.
  4. Vymažte si menší dortovou formu olejem a dobře vysypejte hrubou moukou. Poté dovnitř nalijte těsto. Shora uhlaďte do roviny.
  5. Dejte péct do předehřáté trouby na 180 stupňů cca na 15 – 20 min (podle toho, jak výkonnou máte troubu – rozhodně to sledujte. Hotový dort má zlatohnědou barvu a po obvodu se odtahuje od stěn formy. Vyzkoušet můžete i klasické píchání špejlí doprostřed dortu, ale čím méně zkoušek, tím lépe pro dort. Píchejte, jen pokud si fakt nejste jistí. (šmarjá, odpusťte pubertální vtip, uznávám, že jsem na to stará. ;-))
  6. Po vyndání z trouby nechte důkladně vychladnout, poté vyndejte z formy a vroubkovaným nožem nebo cukrářskou strunou dort rozkrojte.
  7. Spodní polovinu vydatně namažte jahodovou marmeládou. Nešetřete! A pak krémem.
  8. Krém si připravíte tak, že elektrickým šlehačem ušleháte tvaroh, smetanu na šlehání, lžíci másla a zakysanku. Když máte ušlehaný tuhý krém, vmíchejte jemně bezovou šťávu a buďto kůru z limetky, nebo limetkový éterický olej. Pozor, krém by měl být dost tuhý na to, aby neztékal z boků dortu. Pokud je příliš tekutý, zahustěte ho přidáním měkkého tvarohu navíc.
  9. Část krému namažte přes jahodovou vrstvu na dolní část piškotu. Poté zaklopte horní částí. A vydatně namažte zbytkem krému shora a zboku.
  10. Zdobte jahodami a květy bezu (ty lze samozřejmě taky jíst) a když si stejně jako my upečete dopředu i žitné medové perníčky, tak můžete zdobit i jimi. Chuťově to jde všechno krásně k sobě.
Tak, Vašíku, a co upečeme k pátým narozeninám? Foto: Sláma v botách

A to už je na mou duši všechno. Tak si nechte chutnat. A oslavte tímhle výborný dortem třeba zasloužený konec školního roku. Nebo konec koronaéry. Něčí narozeniny. Svátek. Novou práci. Nebo stěhování… 😉

A já abych šla rovnou rozklepnout ta vejce do mísy, když už je to naše stěhování (SNAD!!!) za dveřmi. 🙂

Ať se vám dort vydaří a ať vám (jahody, co jiného!) rostou!

Verča „slámová“

A tady vám nemůžu neukázat, jak mi letos narostla. Foto: Sláma v botách

PS. Kdo chcete dělat domácí jahodovou marmeládu, s dovolením sdílím recept od majitelky bezobalového krámku Makovička u nás v Lounech. Já svůj vyzkoušený recept na jahodovou nemám, protože nikdy tolik jahod na zahradě nemívám, abych mohla zavařovat. Ale tenhle recept se mi zdá dobrej, takže ho můžete prubnout.

Z mých stáleplodících (rozuměj: stále-, ale málo-plodících) jahod jen tak marmeládu neudělám. Leda jít za humna na samosběr. Ale vy jste na tom třeba s jahodami líp, takže se vám recept může hodit. Foto: FB Bezobalový obchůdek Makovička

1 kg jahod
0,5 kg cukru
1 lžíce kyseliny citronové (ne úplně vrchovatá)
1 lžíce pektinu (ne úplně vrchovatá)
Cukr rozdělíme na dva díly. Do jednoho dílu důkladně vmícháme pektin, aby po vsypání do horkých jahod neudělal hrudky. Smícháme jahody s cukrem bez pektinu (jahody mohou být na kousky či rozmixované), povaříme cca deset minut, přidáme zbytek cukru s pektinem a kyselinu citronovou a vaříme ještě 5 minut. Co nejteplejší naléváme do skleniček.
Než začneme vařit jahody, je dobré mít připravené skleničky, aby marmeláda nalitá do skleniček byla co nejteplejší.
Skleničky je dobré předem vypláchnout horkou vodou. To poslouží nejen ke sterilizaci, ale také k otestování víček. Pokud do sklenice nalijete horkou vodu, pořádně utáhnete a skleničkou zatřepete, horká voda skleničku natlakuje a pokud voda neutíká někudy přes zavřené víčko, máme jistotu, že víčko těsní dobře.

Všechny ingredience na šťávy, marmelády a všelijaké pečení a kuchtění kupuju bez obalu právě v tomhle obchůdku. I ceny má Lucka fajn. Foto: FB Bezobalový obchůdek Makovička

PPS.

Ještě si chcete něco přečíst? Tak co třeba článek o našem blížícím se stěhování. Můžete mrknout i na pár aktuálních fotek, jak jsme se stavbou pokročili.

Rozhovor se Slámou v botách pro Svět bydlení: Rozhovor o tom, jak se stát farmářkou v domácnosti.

Vašíkovo narozky byly první oficiální garden party ve V. Jediný nábytek, který zatím máme, je totiž zahradní. Priority jsou jasné. 🙂 Židle jsme si koupili, stůl máme zatím jen půjčený a chlapi se pouštěj do opravy jednoho starého stolu, který kdysi vyráběl tchán. To jenom kdyby vás zajímalo, co bude manžel dělat o víkendu a proč se to naše stěhování furt tak táhne. 🙂 Foto: Sláma v botách
Konečně jsem si na zahradě prosadila kousek květnaté louky. Tedy muž má pravdu, že různý květnatý bordel máme prakticky všude na pozemku, jenomže je to právě ten bordel – samé vlaštovičníky, kopřivy, bršlice a svlačce. Vrcholem jsou rozrazily a třezalka, ale jinak žádná sláva. Chtěla jsem aspoň na kusu pozemku opravdovou pestře kvetoucí louku s kopretinami, vlčími máky, chrpami, vikvemi, koukoly, hlaváčky a dalšími polními kráskami. Takže mi manžel nakonec kousek svého anglického trávníčku obětoval a já se tu můžu začít konečně realizovat. Foto: Sláma v botách
Hlaváčky letní jsou čím dál vzácnější polní plevel. Doufám, že u mě se rozšíří. Foto: Sláma v botách
V jednouduchosti je krása a o kopretinách to rozhodně platí. Foto: Sláma v botách
Zatím jediná chrpa na mé louce. Uvidíme jak to s ní bude dál. Foto: Sláma v botách
Polní kvítí pak může ve váze vypadat třeba takhle. Kytice drží krásná od soboty. Jenom ty vlčí máky už opadaly. Foto: Sláma v botách
V pondělí jsem louku pokosila, protože tráva už si začala lehat. Nechala jsem ale pár kvetoucích ostrůvků, prostě mi bylo líto všechnu tu kvetoucí krásu posíct. Foto: Sláma v botách
Nedá se říct, že by mi to s kosou moc šlo. Ale to je samozřejmě chyba té kosy! Nebo toho, že už ji nikdo pár let nebrousil a nenaklepával? Jo, to bude rozhodně tím! 🙂 Foto: Sláma v botách
A tohle je můj nový bylinkovo-okrasný záhon u terasy. Tu terasu musíte manželovi pochválit, strávil kvůli ní několik víkendů v předklonu a na kolenou. Však to taky jedno koleno odneslo. Naštěstí rychle zabralo moje čarodějné mazání, a tak i muž konečně uznal, že na těch mých „olejíčkách“ něco bude. 😀 Foto: Sláma v botách
A takhle já se kochám, když se na té nové terase vyvalím na nové lehátko. (Asi tak na půl minuty, než mě z něj zvedne všechna práce, kterou je na zahradě furt zapotřebí dělat.) Foto: Sláma v botách
Čelíme nadbytku bezu. Bezovou šťávu jsem letos dokonce vařila nadvakrát. Do druhé várky jsem zkusmo přidala i meduňku a mátu a teď si říkám, jestli to takhle nemám dělat furt, ta vůně při vaření byla úžasná. Foto: Sláma v botách
Dokonce jsme vyzkoušeli i kosmatici. Květ bezu se osmaží v těstíčku z mouky, mléka, vajíčka a kypřícího prášku. Jí se pak nasladko třeba s jogurtem. Nebo se do těstíčka přidá nastrouhaný sýr a vznikne slaná varianta. Obojí nám chutnalo. Foto: Sláma v botách
A na závěr Vašík s motýlkovým dortem od babičky. Je taky jahodový, akorát nahoře s želatinou. A taky výborný. Foto: Sláma v botách
A úplně nakonec malá dortová galerie z minulých let. 🙂 Protože jste možná taky občas v úzkých, jaký dort prďolům ještě vymyslet. 🙂 Foto: Sláma v botách
Ten předchozí dort k prvním narozeninám jsme Vendovi snědli my starší. On dostal „dort“ bez cukru a mouky. 🙂 Foto: Sláma v botách
Tohle byl čokoládovo-kokosový s jahodami. Výhodou stáleplodících jahod je, že si ještě koncem července natrháte tak akorát tu malou mističku nutnou na dort pro pětiletou oslavenkyni. Foto: Sláma v botách
Ke 3. narozeninám jsem Vašíkovi upekla místo dortu mísu perníčků. Taky řešení. 🙂 Foto: Sláma v botách
K loňským narozeninám jsem si pekla mrkvový dort. A tak se povedl, že jsem recept sepsala sem na blog.
Lidka si přála ke 4. narozeninám šmoulí dort. Nenapadalo mě, jak vyrobit přírodním způsobem modrou barvu (z borůvek je spíš fialová), takže jsem to nakonec vyřešila malým podvodem. 🙂 Foto: Kateřina Roflíková
Včelí dortík, na který Lidka hrozně ráda vzpomíná, jsme zopakovali ještě při 7. narozeninách. Včelky jsou udělané z kompotovaných broskví, stejně jako ta želatinová poleva nahoře. Foto: Sláma v botách
A tohle je zase můj oblíbený borůvkový dort, dělaný k manželovu svátku v červenci. Foto: Sláma v botách
Lidky 2. narozeniny, to už je let! Úspěch měla melounová „pizza“ a muffiny s písmenky z borůvek. Foto: Sláma v botách
Můj první výtvor, žába obarvená zeleným ječmenem a řasou spirulinou, což k vodnímu tématu vlastně docela šlo. Foto: Sláma v botách
A to je poslední fotka. Podle celkového stylingu včetně rudě nalakovaných nehtů na rukou je zřejmé, že tou dobou jsem ještě nezahraničila ani nepsala Slámu v botách. A pozná se to i podle toho, že lentilky už jsem nikdy později na dort taky nedala. Příroda (a ovoce) od té doby vítězí. 🙂

A úúúplně na závěr odkaz na mé knížky, pokud je ještě nemáte a chcete mi udělat radost a podpořit mě. Najdete v nich další inspiraci, návody, recepty a tak. První knížka je sice vyprodaná, ale dá se stáhnout aspoň jako e-book. Od té novější mám ještě obě varianty – papírovou i e-knihu. Tož tak. Děkuju vám moc, že jste se dočetli a doprohlíželi až sem. 🙂

První knížka je už k dostání jenom jako e-book. Foto: Sláma v botách
Ta novější vyšla koncem 2019 a je to od A do Z ekokniha. Foto: Sláma v botách

Jak jsme ekoknížku tvořili a že to občas bylo drsný a o nervy, si můžete přečíst zde: Kniha, kterou můžete zkompostovat. 🙂 Foto: Sláma v botách

A tady si můžete obě moje knížky KOUPIT.

A kdo by ještě neměl dost, tak taky občas točím videa pro youtube kanál. Mrknout na ně můžete zde.

A já už fakt dneska končím. 🙂

Tak ať nám rostou! ©