Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty! O čem je SLÁMA V BOTÁCH 2

Napište komentář

Strhující vyprávění o cestě za skutečným životem, při které nezůstal kámen na kameni! Takhle mou knížku popsal vydavatel a já k tomu dodávám, že to je hlavně úplně zásadní (a vtipná) lovestory. Lovestory ze zahrady, ke které si jděte rovnou nachystat poznámkový blog i pár kapesníků! Je totiž vysoce pravděpodobné, že obojí budete potřebovat. 🙂

Odminula už víte, jak dlouho jsem knížku psala, co všechno jsem u toho snědla i že jsme se v závěru s vydavatelem zhádali, abychom si nakonec zase padli do náručí a stvořili tu co nejvíc eko knihu, kterou po dočtení můžete hodit na kompost. (ZDE: Kniha, kterou můžete hodit na kompost) Zbývá tedy napsat: o čem ta knížka je! To je ale přece jasné. Je o tom, že NEJDŮLEŽITĚJŠÍ V ŽIVOTĚ JE LÁSKA. Jo, a hlína za nehty! 🙂

O knížce:

Jak to dopadne se vztahem, když se jeden z páru rozletí za svými ideály (já), a druhému nezbývá než se přidat, nebo odpojit (manžel)? Tuhle situaci jsem prožila – a vlastně pořád prožívám – na vlastní kůži. A tak vznikl tenhle příběh o lásce za časů ekologické krize. Výpověď o mně i o vás, kteří také toužíte po opravdovém domově, rodině a životě s hlínou za nehty… Je to příběh veselý i dojemný, poučný i (bez)nadějný. Prostě takový jako tenhle blog.

Můžu se vám ale svěřit s jednou obavou?

Mám trochu bobky, co na knížku řekne rodina, která v ní vystupuje ve vedlejších i docela podstatných rolích. Setkáte se zase s domoušickou babičkou, mým nepřekonatelně optimistickým taťkou, pracovitou maminkou a tchánem, ale hlavně s mým mužem a se mnou. Až se za dvacet let, Kubo, odvážíš tuhle knihu přečíst, snad mi odpustíš, co jsem v ní o nás napsala. Bylo to ale z lásky. Z toho citu, který jsi ve mně zase probudil, když sis vyhrnul rukávy fajnové košile, gatě od obleku vyměnil za montérky ze stavebnin a nahlas mi slíbil (a dodržel): „Vytvoříme spolu opravdový domov. Takový, jaký jsi vždycky chtěla. Jaký potřebuješ….“

Od toho momentu uplynuly čtyři roky.

A od toho momentu jsem začala psát Slámu v botách 2.

Vzpomínka na časy, kdy jsem pár měsíců měla prsa. Tuhle fotku jsem si do knížky prostě musela pro radost dát. 🙂 Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!

V knížce najdete některé příběhy, které znáte z blogu z posledních let (třeba ten o mytí vlasů žitnou moukou!), ale musela jsem dopsat i mnoho příběhů nových a ty blogové předělat. Abyste byli úplně v obraze. Abyste konečně pochopili, kde se ta Sláma v botách vzala a jak to s ní teda jednou dopadne. A třeba i s vámi, kdoví…

Muž mě poprosil, ať už radši nepíšu o jeho babičce. Vzala jsem si to k srdci, a tak teď píšu hlavně o něm. Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!

Zápletka: Opravit stodolu, upéct chleba, zúrodnit zahradu, postavit dům. Verča a Kuba si toho naložili tolik, až už sami pochybují, jestli fakt šlapou po správné cestě. Jenže ta cesta je pořád vede společně dál – a o to jim šlo. Zachránit vyhořelé manželství a stvořit takový domov, kde bude rodina doopravdy žít, ne přežívat. Jenže cíl zatím daleko… A tak je o nové humorné příběhy se slámou v botách a hlínou za nehty (a cementem ve vlasech!) postaráno.

Knížka je volným pokračováním knížky Sláma v botách – humor, zahrada, recepty, život. Můžete ji číst, i když neznáte „jedničku“. Po dočtení se ale o první díl tutově začnete taky zajímat. 🙂

POZOR, na konci je praktická příloha s mnoha konkrétními návody na pěstování, zavařování, vaření z vlastní úrody a dalšími tipy. To kdybyste náááhodou chtěli náš osud následovat. 🙂

Příloha plná tipů a konkrétních návodů, které se vážou k našemu příběhu. Určitě vám dobře poslouží. Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!

Co se z knížky dozvíte a co se naučíte:

  • jak a proč semenařit vlastní osivo
  • že se fakt vyplatí zasadit si i na mé zahrádce velký strom nebo vysít svazenku.
  • že pěstovat fazole je snazší než kuchat slepici (a pokácet strom dá víc práce než ho zasadit)
  • že vlasy se dají mýt i žitnou moukou
  • že zdravá půda je nad zlato i jak pěstovat medvědí česnek ze sazenice nebo výstavní papriky i bez skleníku
  • naučíte se zavařovat okurky, vyrábět bezovou šťávu, bylinné tinkturu a další fígle, bez kterých se žádná samozásobitelská rodinka neobejde.
  • sice zjistíte, že i to vychvalované permakulturní zahradničení je makačka, ale záslužná a návyková. A holt to chce čas a trpělivosti, než hospodář svojí zahradě porozumí. 
  • protože historky o tom, jak se jiní dřou na stavbě a zahradě, vás postrčí k tomu, jít si taky za svým venkovským snem. Anebo od něj včas upustit!
  • pochytíte rady, jak zahradničit s dětmi různého věku, aby to vás i je bavilo. A fakt jste na záhoně něco udělali.

Ale hlavně:

  • začnete líp rozumět své (bio)manželce nebo pochopíte, že i váš (nebio)manžel to myslí dobře. A že spolu můžete (celkem) šťastně žít! 🙂
Ten srdceryvný oříšek na obálce jsem vyfotila nedávno při louskání ořechů z Vlčí. Ale že jich letos bylo!

SLÁMA V BOTÁCH 2

Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!

Veronika Kyčera Kučerová

vydává: Peoplecomm, 2019, vázaná, 224 stran včetně 35 stran plný praktických rad, tipů a návodů; barevná obálka, černobílé fotografie uvnitř; ekokarton a ekotisk!

cena: 389 Kč

Vychází na konci roku 2019!

Zadní obálka Slámy v botách 2. A jedna momentka s mrkvemi, kterou cvakl muž ve Vlčí na zahradě. Ty jo, nikdy by mě nenapadlo, že se ta fotka dostane až na obálku knihy! Foto: manžel Slámy v botách
Vydavatelova předmluva k mé knížce. Je znát, že Tom je skalním fanouškem tohohle blogu. Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!
A tady vysvětlení, proč jsme chtěli, aby to byla eko kniha. Knižní průmysl je bohužel průmysl jako každý jiný. :/ Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!

OBJEDNAT PŘEDEM LZE UŽ NYNÍ ZDE: https://www.peoplecomm.cz/slama-v-botach-2

Prohlédnout a zakoupit ji můžete už brzy na prodejních místech vydavatelství Peoplecomm:

SEZNAM PRODEJNÍCH MÍST

a na vybraných místech v mých rodných Lounech a okolí. INFORMACI JEŠTĚ UPŘESNÍM!!!

Těším se jako blázen, až to své druhé papírové dítě podržím v náručí. Nebylo vůbec snadné knížku napsat při plném provozu naší rodiny, ale vím, že to stálo za to, že se vám bude líbit a snad i prakticky poslouží. Moc si to přeju.  ♥

A těším se na setkání s vámi na akcích, které budou vydání knížky doprovázet!!!

Krásné svátky, pokud bychom se tu už náhodou nepotkali. Ale my se potkáme, že jo? 

Tak ať se vám knížka hezky čte a AŤ VÁM ROSTOU!©

Kniha, kterou můžete hodit na kompost

11 komentářů

Když jsem se nedávno radovala, že mám svou novou knížku Sláma v botách 2 hotovou, byla to samozřejmě radost předčasná. Hotové bylo leda prd. Napsat knihu je jedna věc. Dotáhnout ji až k vydání je ale věc druhá. A aby knížka byla navíc NEJVÍC EKOLOGICKOU KNIHOU V EVROPĚ, to je věc třetí.

S radostí oznamuji, že si konečně můžu všechny tyhle tři body odškrtnou. Díky Tomášovi, Báře a Lindě. A sobě, samozřejmě! 🙂

Nikdy jsem nijak zvlášť nepřemýšlela nad tím, jak velký bordel vlastně zůstává na planetě po knížkách. Knížky já totiž nikdy nevnímala jako problém. Dyť je to jenom papír, že jo… I když je fakt, že teda hodně, HÓÓÓÓDNĚ papíru.

Když mi ale vyšla moje první knížka Sláma v botách (poslední kousky lze koupit ZDE) a já ten krásný předmět držela v ruce, naplno mi došlo, že on to ale není JENOM pevný, zářivě bílý papír. On ten papír je jaksi potištěný barvami a ještě je to nějak slepené. Knížky navíc dorazily zabalené do fólií a celé to k nám do Loun putovalo z daleké tiskárny dodávkou. A pak z Loun dalšími poštovními dodávkami do obchodů nebo k vám domů. A od vás pak moje knížka jednou poputuje kam? Do tříděného papíru? Na skládku? Do bazaru? No do hrobu si ji předpokládám nevezmete. A ani byste neměli! 🙂 Protože to není žádná eko kniha, která by se v půdě rozložila na neškodný humus, ale je potištěná standardními barvami, které se běžně v knižním průmyslu používají (tj. toxickými), jsou v ní i nějaká ta toxická lepidla a ten zářivě bílý papír, když už jsme u toho, se taky nevzal jen tak sám od sebe.

A tak jsem se sice v roce 2017 radovala ze své krásné první knížky – svého splněného snu -, ale duši už mi zase brázdila různá ALE. Byl fakt nutný ten křídový papír na fotky? A co ty tvrdé desky… škoda stromů…

Moje první knížka měla sice zelenou obálku, ale jinak to moc zelená kniha nebyla. Třeba ty tvrdé desky s přebalem… Foto: reprint obálky Sláma v botách
A uvnitř fotky na křídovém papíře. I když krásný fotky krásných lidí. 🙂 Foto: reprint Sláma v botách

Načež se u mého prahu zjevil vydavatel Tomáš Hajzler a všechny moje pochybnosti ohledně ekologie knižního průmyslu vyslovil nahlas. Ale rovnou dodal: Další knížku ti vydám já a bude, Veru, v takové kvalitě, že ji budeš moct po dočtení HODIT NA KOMPOST! Jenom jsem vyvalila oči a řekla: No tak jdeme do toho, ne?

Co se dělo pak, jste četli v mém minulém blogu (Tolik se toho stalo. Nová zeď, nová knížka, konečně nový život?) Jak jsem měla celý rok pilně psát, ale nepsala. A jak jsem to pak doháněla až na jaře a v létě už málem potila krev. Ale nakonec jsem text přece jen 15. září dohonila, dopotila, dopsala, odevzdala a … začala čekat. Na tu knížku, co po dočtení půjde na kompost.

Po 15. září se rozjel tradiční proces, který vydání knihy předchází. Myslím vydání TRADIČNÍ knihy. Text si projela korektorka, pak jsme si chvilku pinkaly mezi sebou, co a jak tam upravit a doladit, pak jsme ho pinkly grafičce, ať to nějak pěkně zalomí, a pak jsme to dopinkly vydavateli, ať to po nás zkontroluje a dá knize požehnání. Ale fofrem, protože přece chceme mít knížku do Vánoc!

Tak takhle jsme si to zhruba představovaly my, ženy z posádky. No jo, ale…. jak to popsat a nelhat…. takhle si to NEpředstvovat Tom, kapitán. 🙂

Víte, Tomáš Hajzler je svým způsobem vizionář. Je to člověk s obrovským srdcem, do kterého se mu vejde celá planeta. Každej hmyzák i každé zbytečně vypuštěné CO2. Hodně v životě viděl i zažil a každopádně hodně přečetl, a tak na něm pokaždé vidím, jak je smutný z toho, kam jsme se my jako lidstvo, jako konzumenti téhle planety, dostali. Jak si pořád neuvědomujeme, co musí nevyhnutelně přijít, pokud si životního prostředí nezačneme ale honem rychle vážit aspoň milionkrát víc než teď. Píše o tom knížky, články a sám se snaží jít příkladem, co mu síly dovolí. Někdy si tak připadám i já, ale věřte mi, Tom je mnooohem, mnooohem dál. Nemá jako my dvě auta a v jednom z těch aut nejezdí pro sušenky do Lidlu.

A tak se holt právě on stal prvním vydavatelem knih v ČR, který se rozhodl i s tímhle průmyslem něco udělat. Ozelenit ho. Jít příkladem. Vydávat ty nejvíc ekoknihy v Evropě. Od roku 2017 nechává u svých nových knížek měřit jejich CO2 stopu a dělá všechno pro to, aby byla co nejmenší. Ale jde ještě mnohem dál. Třeba až do takových detailů, že NECHCE, aby ty knížky vznikaly ve stresu, což je takové škodlivé CO2 pro nás lidi. Celý proces vydání jeho knih má být prostě na pohodu, slou, udržitelný a tak. Amen.

Takže následující zápletka už je vám asi jasná.

Na jedné straně je kapitán, který si rozhodně nehodlá dělat starost ohledně nějakých termínů, natož kvůli ták konzumnímu termínu jako „vydat knihu do Vánoc“, a na druhé straně je rozjuchaná, namotivovaná posádka, která s tím, že to „do Vánoc stihne“, počítá. A je ochotná kvůli tomu občas nocovat (i když v té knize jasně píšu, že se to dělat NEMÁ! :-)), neustále si chatovat, operativně se na všem domlouvat, scházet, a dokonce dát (ale jenom jednou!) dětem k svačině ty sušenky z Lidlu.

Kapitánovi se to ale vůbec nelíbí. Jenomže tryskomyši jsou tak naspídované (asi cukrem z těch sušenek), že ho ke „stíhání Vánoc“ donutěj navzdory všem jeho zásadám a přesvědčením. Motor teda chvíli nějak šlape. Ale zatímco jedny zuřivě dupou na plyn, druhý spíš na brzdu.

Nakonec se samozřejmě pohádáme, ale fest! A úplně logicky to bouchne o úplněk poté, co dva členi týmu byli u zubaře a zbylé dvě dostaly krámy.

Uf, řeknu vám, nechtěli byste být v mé situaci. Ani v kůži Toma. Nebo Lindy. Nebo Báry. (A pak se do té grotesky připletly ještě další postavy jako druhá korektorka Lucka a druhý grafik Petr…).

Jsme střídavě nasraní, smutní, podvedení, zmatení, pak zase cítíme naději, příležitost k poučení se z chyb svých i těch druhých, a postupně znovu nabýváme pocit, že i tuhle životní lekci ustojíme, že jsme ji možná potřebovali (?), že nás posune dál a hlavně: že i navzdory tomu, co jsme si napsali, vyčetli nebo si o sobě navzájem pomysleli – se nakonec budeme zase „společně radovat“ ( když budu parafrázovat kapitána) Já se teda budu radovat, jedině AŽ bude knížka konečně v tiskárně. DO VÁNOC!:-)) Ale to si nechte pro sebe.

No, díkybohu po úplňku, zubaři a pravidelné periodě už žádné další hrůzy nepřišly. Přišlo už jenom zjištění, že bílý návrh obálky je v rozporu s tím, že kniha musí být bezpodmínečně tou nejvíc ekoknihou, jakou Tomášovo vydavatelství dosud stvořilo. Takže jsme ještě v den odevzdání podkladů do tiskárny zuřivě vymýšleli úplně jinou, NEbílou obálku, zatímco druhý grafik Petr sháněl, jestli by třeba zrovna náhodou nejel nějaký kamion s bílým ekokartonem kolem naší ekotiskárny. A představte si, že vono jo! Přišel nejen ten okamžitý nápad na hnědou recykloobálku, tak i ten kamion zrovna kolem naší tiskárny JEL.

Náhoda, nebo (vánoční) zázrak? 🙂 Za mě jednoznačně to druhý!

Jo, to nám bylo hej. Než přišel menzes, zuby, úplněk a úplně odlišné představy o průběhu spolupráce. A termínu. Přesto věřím, že se spolu na křtu knížky zase takhle hezky vyfotíme. Co bysme to jinak byli za sluníčkáře? Foto: Sláma v botách

Až budu poprvé držet v ruce svou novou, druhou knihu, jsem zvědavá, jaké pocity převáží.

Radost, že roční úsilí o vydání téhle knihy se opravdu zhmotnilo v něco, co mě a snad proboha hlavně vás bude bavit číst a u čeho se nasmějete i si třeba popláčete a ještě si z knížky vypíšete sto praktických poznámek, které aplikujete ve svých zahradách a životech? Nebo se budu radovat hlavně z toho, že to tentokrát šlo i bez toxických lepidel a barev? Anebo mi jako první vytanou vzpomínky na ty bláznivé, vypjaté poslední dny tvorby mé knihy, které nás nejdřív nadzvedly ze židlí a pak donutily pevně se semknout? Kdoví… nechám se překvapit.

Sláma v botách 2: Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty! vyjde ASI na sklonku roku 2019. Úplně se bojím napsat, že to bude do Vánoc… 🙂 Ale do dalšího úplňku i periody je daleko, a tak věřím, že už to dobře dopadne. Ani žádné zuby moudrosti už nikdo z týmu k trhání nemá…

Obálka zůstala bílá. Bude z šedého ekokartonu Antalis Duplex, natřeného na bílo, který má v hodnocení ekologičnosti 4 hvězdičky z 5. Extra tomu nerozumím, ale tady je k tomu vysvětlující video: Antalis Green Star System.
A vnitřek knihy bude na papíře Antalis Viprint, který má dokonce 5 hvězdiček z 5. 🙂 Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!
V knížce najdete některé kapitoly, které znáte z blogu, a pak zcela nové příběhy, které vám celý ten příběh propojí do souvislostí. No, je to každopádně dost osobní kniha. Manžel mě nepochválí. 🙂 Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!
Obálka je sice (střídmě) barevná, ale vnitřek černobílý, protože jsme se tentokrát chtěli vyhnout křídovému papíru, který se nedá recyklovat. A černobílá dala knize úžasnou retro náladu! Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!
Sepsala jsem do knihy abecedně všemožné tipy, recepty a fígle, které se k našemu příběh vážou. Foto: reprint z knihy Sláma v botách 2. Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!
Potraviny mají svoje BIO, energetika zase obnovitelné zdroje. A vy teď budete mít svou Slámu v botách 2, kterou můžete kdykoliv hodit na kompost. I s tou bílou obálkou, kvůli které nejel žádný extra kamion. Uf…