Loučení s babičkou (nad záhonem polníčku)

Napište komentář

Letos nemám s D. žádné velké farmářské plány. Moje hospodaření se přesouvá na nový pozemek ve V. a částečně i k rodičům na zahradu v K. (důvod téhle akce vám prozradím příště). To ale neznamená, že jsem to v D. úplně zabalila. Zahrada už žije svým životem, některé plodiny se samy rozsemeňují, daří se bylinkám. A tak se mi konečně plní můj sen, jezdím do D. sklízet, aniž bych tam musela makat. Tak přece po těch létech! 🙂

 

Foto: Sláma v botách

Moje záhony v D. zústanou od jara siroty. Foto: Sláma v botách

„Jak to, že jsi přijela bez malý?“ vítá mě ve čtvrtek u vrat d.-cká babička a pouští mě na pozemek. „Je ve školce,“ odpovídám. Tuhle výmluvu mi manželova babička sice nerada, ale uznává: děti potřebují kolektiv. I prdlajs, matka si potřebuje odpočinout, pomyslím si já, ale samozřejmě kolektiv, hlavně ten kolektiv.

„Přijela jsem si jenom pro salát a zase frčím. Než ji naložím ve školce, chci to vzít ještě přes les,“ volám na babičku a mizím dozadu na záhony. Ale babička kvapí za mnou, protože… slyšela dobře salát?

„Prosimtě jakej salát tady můžeš mít v únoru? Nebo ty máš skleník?“

Ne, žádný skleník jsem na pozemku tajně nevztyčila. A možná že slovo „salát“ je opravdu trošku vzletné. Oficiálně je polníček spíš polní plevel, ovšem stal se v posledních letech v gastronomii tak nóbl, že jste ho už určitě taky viděli draze prodávat v supermarketech. A přes zimu je vděčnou ozdobou talířů v lepších restauracích. To by naše prabáby žasly…

Však žasne i d.-cká babička. „To myslíš tyhle lupeny? K čemu je to dobrý?“

„Právě že jako salát. Nebo z něj dělám pesto, pomazánku, prostě máme i v zimě co chroupat,“ snažím se raději moc nepoučovat. V manželově rodině stejně nemá smysl cokoliv vysvětlovat. Pro mě ale rozhodně smysl mělo si do D. pro to lupení zajet.

Polníčková únorová úroda. Foto: Sláma v botách

Polníčková únorová úroda. Foto: Sláma v botách

Polníčkový záhon. Radím vám dobře, když taky budete polníček sít - radši s ním někam, kde nebude vadit, že se tak množí. Foto: Sláma v botách

Polníčkový záhon. Radím vám dobře, když budete polníček sít, radši s ním někam, kde nebude vadit, že se tak množí. Foto: Sláma v botách

O chvíli později už s potěšením zjišťuju, že letošní mírná zima přála nejen polníčku, ale i mým bylinkám. Přežilo oregano, meduňka, saturejka i tymián. Nevidím zatím žádný život pouze u pažitky a máty, snad to ale nevěstí nic špatného. Bylinky si otrhám, vyryju pár pórků a nějaké cibule, které jsem loni zapomněla v zemi a teď tu raší (ale ta zelená nať je taky dobrá a zdravá). Pak skočím do sklepa pro broskvové kompoty a pampeliškový med a z hoblin si vyhrabu uskladněné mrkve s petrželí. Na lískách je pořád ještě pár pěkných, ne zcela scvrklých jablek. Na moštování loňská jablečná úroda nebyla, ale přes zimu s jablky přece jen asi vydržíme.

I loňský mák už si žije vlastním životem. Foto: Sláma v botách

I loňský mák už si žije vlastním životem. Foto: Sláma v botách

Tenhle trik mi poradili na Valašsku. Nať z naklíčených cibulí je na konci zimy/začátkem jara vítanou zeleninou. Foto: Mikumi

Tenhle trik mi poradili na Valašsku. Nať z naklíčených cibulí je na konci zimy/začátkem jara cennou čerstvou zeleninou. Foto: Mikumi

Bylinková předzahrádka je v trochu zanedbaném stavu, ale něco s tím (někdy) udělám. Tohle je oregano. Foto: Sláma v botách

Bylinková předzahrádka je v trochu zanedbaném stavu, ale něco s tím (někdy) udělám. Tohle je oregano. Foto: Sláma v botách

A tohle meduňka. Foto: Sláma v botách

A tohle meduňka. Foto: Sláma v botách

A tymián. Foto: Sláma v botách

A tymián. Foto: Sláma v botách

 

„Příště přijeď s Lidkou!“ klade mi na srdce babička, když se s ní po hodině loučím zase u vrat.

Vím, že babičku mrzí, že už zahrada na jaře neožije naší společnou prací, Lídiným štěbetáním a opakovanými diskuzemi o jedení pampelišek, pěťouru nebo vaření polévek k snídani, místo abychom si radši vzali chleba se šunkou. Ale tak to je. Už nebude mít smysl k babičce do D. týden co týden jezdit, když máme konečně vlastní pozemek jenom kousek od bydliště. Lidčiny lopatičky a radvanec jsem přesunula do V. hned na podzim. V D. plánuju vysadit už jen brambory a pár bezúdržbových plodin a jezdit je kontrolovat nejvýš jednou do měsíce.

A tak se dívám s pochopením na babičku, kterak osaměle postává u vrat a signalizuje mi, že na silnici je volno, a je mi jí líto. „Slibuju, že příští týden dorazíme,“ volám na ni z okýnka. „Přijedeme si zase natrhat čersvý salát.“

„No právě, pro ten salát sem musíte, holky!“

Když s plným kufrem zásob uháním zpátky do města, jen mě tak napadne,  jestli babička taky někdy zkusí ty moje lupeny ochutnat…

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

A moje vyhlášená polníčková pomazánka. Foto: Sláma v botách

Tak třeba k tomu je to lupení dobré (polníčkové pesto alias pomazánka). Foto: Sláma v botách

PS. RECEPT na polníčkové pesto najdete v článku, který o mně vyšel v časopise KONDICE v dubnu 2016 – k přečtení ZDE.

© Ať mi rostou!

 

 

Jak jsem si začala MÝT VLASY ŽITNOU MOUKOU!

40 komentářů

Nezbývá už moc věcí, které bych ve svém ekoživotě ještě nezkusila.

Je skoro půlnoc, když se otevřou dveře do koupelny a manžel si mě otráveně změří: „Mohla bys už laskavě jít taky spát?!“ Ohlédnu se po něm jako zraněná laň. Vprostřed noci sedím ve vaně a z mokrých vlasů mi na záda stékala mazlavá moučná břečka.

„Já si tady jenom meju vlasy… žitnou moukou…“

****

Nedávno jsem si přinesla z knihovny pár čísel Pravého domácího časopisu a hned první jsem zhltla do posledního článku. To mi není podobné. Časopisy si obvykle nedokážu vychutnávat jako relax, když do nich sama píšu. Tentokrát jsem ale s hrůzou zjistila, že tenhle časák mě opravdu zajímá.

Proč s hrůzou? Protože je to PRAVÝ DOMÁCÍ ČASOPIS. Recepty s pohankou, celostní medicína, bylinky, výchova dětí v osobnosti…chápete. Celý večer jsem musela přemýšlet, jestli je dobře, že jsem se za poslední čtyři roky až TOLIK změnila. Nestřídám jenom jeden extrém druhým? Vedla jsem v časopise sexporadnu a po práci chodila relaxovat do obchodů s oblečením, teď mi největší radost dělá výroba kefíru a že mám zásobu vlastního česneku. Je to normální?! Kdy, proč a jak se tohle stalo!?!

Někdy nad ránem jsem došla k závěru, že má osobnost sice prošla dramatickými změnami, ale radikál se ze mě snad nestal. Ještě jsem nezkusila veganství ani stavět dům ze slámy, mám auto i myčku na nádobí a dosud jsem se neuvázala k žádnému stromu. Prostě mám – no bóže – ráda přírodu a nechci jí zbytečně ubližovat.

A tak jsem si v Pravém domácím časopise znovu přečetla článek o mytí vlasů žitnou moukou a vypravila se do špajzu. Uplácat lžíci žitné mouky s troškou teplé vody je přece otázka minuty. A zase té naší planetě i svému chemií bombardovanému tělu o něco odlehčím.

Foto: Sláma v botách

Netvrdím, že to musí být zrovna žitná mouka na chleba. Já jenom jinou neměla. Foto: Sláma v botách

*****

Úterý aneb aplikace první

S moučnou kašičkou odcházím do koupelny a natěšeně napouštím vanu. Poslední dobou jsem přišla na chuť lázni s mořskou solí z Mrtvého moře (DM drogerie), lžící kokosového oleje a pár kapkami růžovo-čajovníkové esence (dezinfekce a omamná vůně v jednom, devaterokviti.com). Rochním se třeba hodinu a vylézám  s pocitem, že ani jako mimino jsem nemohla být hebčejší. „Lepíš“, shrnuje ten pocit manžel. Samozřejmě vůbec ničemu nerozumí.

Svou dnešní rochnící lázeň hodlám zakončit novým rituálem, aplikací žitného „šamponu“.

Návod na mytí vlasů bez šamponu (No Poo Method) jen pomocí žitné mouky je blbuvzdorný: lžíci bílé žitné mouky smíchané s 3 až 5 lžícemi teplé vody naneste do mokrých vlasů, nechte minutku dvě působit a důkladně opláchněte.

Foto: Sláma v botách

Žmolkovitá konzistence je znakem ledabylého rozmíchání, typického pro lidi, co moc spěchaj, že, Veroniko? Foto: Sláma v botách

Jsem statečná holka, která už hodně zkusila. Prádlo si peru v mýdlovém slizu a umím upéct chleba. Kompostuju, hnojím vlastními prostředky. Nebojím se patlat v čemkoliv. Takže když si na hlavu nanáším žitnou pastu, vlastně mi to dělá dobře. Břečka nepění jako šampon, zato se při kontaktu s mokrou hlavou stává zajímavě mazlavou a kluzkou. Jako by mi v salonu aplikovali drahou výživnou masku tajné receptury. Až na to že tahle stojí nula nula prd. Cítím vůni chlebového těsta, má oblíbená! Vizualizuju si, jak se výživné látky z žita právě vpíjejí do mých polodlouhých přírodních špinavě blond vlasů a lituju, že jsem si pasty neumíchala ještě víc. Ten pocit, jak mi matlavá konzistence protéká skrz prsty a pramínky vlasů… až zvrhle orgastické. (Mám za sebou tu hodinovou lázeň v éterických olejích…).

Foto: Sláma v botách

Vidíte to blaho? Foto: Sláma v botách

*****

Tímto momentem bohužel to příjemné skončilo. Následuje pasáž, při níž mě v koupelně přistihl muž. Jedna věc totiž je, mouku do vlasů nanést. Druhá věc ale je, jak to ZATRACENÉ TĚSTO DOSTAT Z VLASŮ PRYČ!! Sprchuju si hlavu a zděšeně zjišťuji, že žitná pasta na vlasech nějak drží. Chci si vlasy pročesat prsty, ale drhnou, jsou těžké a plné žitného bláta. Najednou mi naskočí obrázek, jak mi po zadělávání těsta na chleba nejdou umýt ruce a musím je od zbytků drhnout kartáčkem. PROBOHA. Mám na hlavě žitné těsto a možná vůbec nepůjde smejt!!!

„Kubo, já nevím, jak to mám umejt…“ špitnu před manželem, který se tváří, že se asi přeslechl. „Proč sis dávala na hlavu mouku?“ „Protože to psali v časopise.“

*****

Voda ve vaně se barví do béžova, jak vlasy dál urputně oplachuju. Na hladině se usazují žitná zrníčka. Mám toho dost. Ušetřené peníze za šampon přece nevěnuju vodárnám! V určitý moment prostě s omýváním hlavy naštvaně seknu. Jestli se ráno probudím s těstem na hlavě, Pravý domácí časopis (nesmyslů) zase pěkně odnesu zpátky do knihovny.

Nakvašeně lezu z vany a v hlavě už si sepisuju naštvaný mail do redakce, když si najednou všímám, jak v zrcadle vypadá moje hlava. Vypadá úplně normálně umytě. Tak beru do ruky hřeben. Hle, vlasy se dají rozčesat a na dotyk se také jeví jako po běžném mytí. To mě poměrně uklidní! Sice hřebenem vyčesávám i trochu mouky, ale možná je to jenom pocit, kdoví.

O chvíli později už lezu s mokrou hlavou k manželovi pod peřinu. „Asi jsem to smyla,“ cítím potřebu ho uklidnit. „V nejhorším budeš ptákům připomínat krmítko,“ zívne on a usne.

Foto: Sláma v botách

Snad je ta břečka konečně dole aneb vlasy po domytí. Foto: Sláma v botách

*****

Ráno.

Sotva rozlepím oči, letím do koupelny. Před zrcadlo.

Nemám na hlavě žádné afro ani slepence. Úleva. Vlasy vypadají dobře. Ty vlasy vlastně vypadají naprosto dobře! Jsou umyté a hladce se rozčesávají. A nepadá z nich žádná mouka…

Prohlížím se a najednou cítím příliv dobře známého pocitu vítězství. Jako když vytahuju z trouby chleba nebo si ze zahrady vezu bednu plnou dýní. Tohle je, přátelé, jednoznačně triumf. Vlasy jsou hebké, nepoletují ani nejsou mastně těžké. Nevoní chlebem ani žádnou šamponovou chemií. Jsou to prostě vlasy. „To jsem kočka, viď?“ skáču zase zpátky do postele. “ Právě se zrodil nový člověk. Nová, ještě přírodnější manželka.

Foto: Sláma v botách

Zde výsledek přírodního procesu. Foto: Sláma v botách

*****

Neděle aneb hlava zase pomazaná

Dny od úterního mytí se nesou ve svátečním duchu. Jako bych vyhrála olympiádu, jako bych něco opravdu významného dokázala. Nabízí se i srovnání se spokojenou zákaznicí, která se vrací od kadeřníka s novou barvou nebo sestřihem. Až na to, že já si to zařídila sama, ekologicky a zadarmo. Furt se vlasů dotýkám, zkoumám se v zrcadle a kochám proměnou. Nebrala jsem sliby, jaké zázraky No Poo metoda umí, úplně vážně, teď ale začínám na žitné pomazání taky přísahat. Nemůžu se dočkat dalšího mytí, vlasy ale vypadají i po čtyřech dnech dobře. Nemastí se. V pátek ráno si je trochu nakulmuju a vlny mi vydrží až do sobotního večera, aniž použiju lak. No není to… k naštvání? 😉

Obvykle si hlavu musím čtvrtý den mýt a stejně už je poslední den háro vhodné leda do culíku. Tentokrát ale běhám ještě v sobotu s rozpuštěnou hlavou. V neděli ráno si ji jdu umýt jen proto, že chci o žitném zázraku napsat tenhle článek a potřebuju fotky.

Pohledem zase zavadím o Pravý domácí časopis. Redaktorka, která na svých vlasech testuje No Poo metodu dlouhodobě, nešetřila chválou. Věřím jí každé slovo.

Jen jedno bych v jejím článku doplnila: Až začnete z vlasů žito smývat, buďte OPRAVDU TRPĚLIVÍ. A raději k tomu nevolejte partnera.

Foto: Sláma v botách

O mytí vlasů žitem jsem poprvé slyšela v létě, ale měla jsem nakoupené zásoby šamponu, tak informace zapadla. Teď mi šampon konečně došel a já na žito zase narazila. Foto: Sláma v botách, reprint z Pravého domácího časopisu, č. 1/2015

Foto: Sláma v botách

Redaktorka jako první zkoušela mytí vlasů pomocí jedlé sody a octa, později přešla na žito, což jí vyhovovalo víc. I mně se žitná metoda zdá jednodušší. Foto: Sláma v botách, reprint z Pravého domácího časopisu, č. 1/2015

Foto: Sláma v botách

A kdo by chtěl jít v experimentech ještě dál, tady jsou další No Poo nápady. Foto: Sláma v botách, reprint Pravý domácí časopis, č. 1/2015

****

DOVĚTEK O VLASECH  a čiště osobní úvaha, co můžete od No Poo čekat VY

Nemůžu vám nijak zaručit, jak na mytí žitem zareagují vaše vlasy. Ty moje už dlouho neznají jiný přípravek než šampon, ony ani já tak nejsme zhýčkané šamponovými vůněmi a kdovíjakými výživnými látkami. Ale naštěstí ani vyčerpávané agresivními složkami, které vlasová kosmetika taky hojně využívá (například ty vůně). Vlasy na jednu stranu ničí a na druhou se to pak snaží dohánět speciálními pečující složkami. Začarovaný kruh, který ještě zhoršuje smog ve vzduchu, kulmování, fénování, žehlení, barvení. Vlasy pak přímo prosí o speciální péči. Jsou vysušené, přitom se mastí jako o život. Další začarovaný kruh.

Můžete z ně vystoupit díky No Poo metodě? Dle mého: ano i ne. Moje osobní kratičká zkušenost (a dlouhodobé zkušenosti jiných fanynek mytí vlasů bez šamponu) je velmi pozitivní, jenže můj přístup k vlasům a péči o ně se změnil už dřív. Nedávám jim moc zabrat a už dlouhou dobu pozoruju, jak se jejich kvalita zlepšuje. Pro mě je No Poo metoda tou poslední třešničkou na dortu. Nevím ale, jak na čistě přírodní mytí hlavy zareagují vlasy barvené, foukané, lakované atd. Něco mi říká, že i jim se musí ulevit. Bude ale pouze tahle změna stačit k tomu, aby se začarovaný kruh vašich lámavých / mastících se / pomalu rostoucích / poletujících / mdlých vlasů konečně porušil ? Nebude to náhodou vyžadovat změn víc…? A máte odvahu do nich jít?

Tři roky používám na hlavu už jenom přírodní šampon. Žádné kondicionéry, masky ani tužidla. Když výjimečně použiju lak na vlasy, mám večer nepříjemný pocit, že si ty akryláty a isobutany otírám do polštáře, na kterém pak ležím obličejem a dýchám.

Nejsem na své vlasy moc náročná, nemám žádné superháro ani jemné chmýří, vlasy se mi mastí tak po čtyřech dnech. Mockrát mi lidé pochválili barvu a ptali se, jaký odstín od jakého výrobce používám. Žádný, vlasy nebarvím. Svůj přirozený odstín jsem ale docenila až poté, co jsem si prošla barvením na černo, zrzavo, melíry i platinovou blond a musela pomocí kondicionérů a dalších pomůcek řešit, co s těmi lámavými suchými vlasy dělat. Občas ještě sáhnu po kulmě, ale je to už spíš výjimka. Objevila jsem kouzlo nošení klobouků a naučila se jednoduchý účes s pinetkami, když hlava nevypadá dost repre na prezentaci v rozpuštěném stavu. Vlasy nikdy nefénuju, na chození spát s mokrými jsem zvyklá od dětství a otužuju takhle i svou malou dceru. Neprotestuje, nemarodí.

Nedávám svým vlasům prostě nijak zabrat, a tak jim ani nedopřávám žádnou spešl péči. Možná by vypadaly líp, kdyby ji měly, byly by bohatší a zářivé jako z reklam na šampony. Jenže vy snad věříte, že modelky takové vlasy v reálu opravdu mají?

Jestli mým vlasům a mému dobrému pocitu z nich někdy něco skutečně pomohlo, tak víc je šetřit. Chtít od nich to, co mi mohou dát. Netrvat každý den na vlnách, když mám vlasy rovné. Míň stresu, míň chemie na hlavě i v jídle. A nošení klobouků má fakt něco do sebe.:)

Na šamponu, který jsem doteď používala, stojí nápis No silicone, no parabens. Ale výčet složení je pořád dost dlouhý a já si nikdy nenašla čas jednotlivé položky zkontrolovat. Záleží na tom, když jde jenom o blbý šampon, kterým si čas od času spláchnu vlasy?

Mně záleží. Kdo jednou vidí, jaké výsledky má prorážení začarovaných kruhů, prostě musí jít pořád dál a dál.

© Ať nám rostou!

 

Foto: Sláma v botách

Žitem vymydlená. No styling, no make-up, jen přírodní složky.  Foto: Sláma v botách

 

Když je byt po Vánocích holý, beru i Valentýna (a moje rychlá DIY výzdoba)

Napište komentář

Koncem ledna jsem odstrojila stromek, sundala věnec, chvojí a najednou mi byt připadal zoufale holý. Smutný, prázdný, prostě o ničem. Do Velikonoc daleko a na jarní výzdobu je taky brzo, i když si o tom počasí myslí svoje. Takže jsem si vzpomněla, že bude Valentýn. Už podruhé beru tenhle svátek na milost ne proto, abychom si s manželem vyměnili čokoládová srdíčka a zašli po roce do kina, ale abych vzala do ruky nůžky a lepidlo a zase si to udělalala doma útulné.

Základem letošní výzdoby se opět staly adventní věnce, které jsem jenom převlékla do zamilovaného kabátu. Trik se osvědčil už loni, nejenže to šetří peníze, ale hlavně nemám blbý pocit, že sotva mi vánoční výzdoba jen pár týdnů sloužila, já ji za odměnu hodím do popelnice. (I vánoční strom zase sežraly kozy.)

1. Věnec na stůl
Valentýnský věnec na stůl. Jako základ byl použit vysloužilý adventní věnec z buxusu. Foto: Sláma v botách

Valentýnský věnec na stůl. Jako základ byl použit vysloužilý adventní věnec z buxusu. Foto: Sláma v botách

Nechávám si už záměrně dělat na Vánoce věnec z buxusu – neopadává, takže se dá používat klidně celý rok (barva samozřejmě trochu vybledne). Sundala jsem z něj andělíčky, perníčkové ozdoby a spol., místo nich navěsila srdíčka a pár univerzálních perníčků schovaných od loňska, převázala jsem mašle a hotovo. Látková srdce jsem koupila v květinářství, najdu pro ně určitě ještě další uplatnění (třeba o Vánocích na stromku?).

2. Zápichy do kytek
Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Tady mě inpirovala dceřina školka. Malý kreativec se tam konečně naučil stříhat nůžkami. Takže jsme pořídily čtvrtku (3 Kč), v galanterii metr červené mašle (4 Kč), lepidlo (spotřeba za 1 Kč), špejle a červený papír (součást sady… max. 1 Kč) a jedno odpoledne jsme se spolu daly do díla. Posouzení výsledku nechám na vás, já si každopádně mnu ruce, jak jsme tu jemnou motoriku zase jednou užitečně použily.

Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Prostřední červené srdce je koupené a jediné stálo víc než celá námi vyrobená sada… Foto: Sláma v botách

Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Aspoň ty sušinky na parapetu trošku barevně ožily… Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

Náklady na tyto valentýnské zápichy do kytek? Maximálně 10 korun. Foto: Sláma v botách

 

3. Korpus z adventního věnce a vánoční pyramida – v novém hávu
Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Zelené kolo je ta věc, co zbyde, když z adventího věnce sundáte chvojí. Vyplatí se nevyhazovat. Perníčky jsem si taky v komoře „zaarchivovala“ z loňského roku. K jídlu už samozřejmě nejsou, ale pěkně se na ně dívá stále. Foto: Sláma v botách

Nutné pomůcky: nůžky, kancelářská děrovačka, lepidlo, čtrtka, barevný papír, špejle, mašle, ev. tavicí pistole (k upevnění mašlí). Foto: Sláma v botách

Pyramida se dá použít i obrácená – jako závěsný květináč. Foto: Sláma v botách

Je to jednoduchý trik, jak znovu použít korpus z věnce, který byl na Vánoce obalený jehličím. Když uschlé chvojí po svátcích sundáte, nejspíš pod ním objevíte takový slaměný věneček obalený zeleným krepákem (nebo čistě slaměný). Proč ho vyhazovat, že jo? Jednak si na něj můžete příští rok zase nechat přidělat čerstvé chvojí, čímž se dá na vánoční výzdobě dost ušetřit, ale hlavně může sloužit i při dalších příležitostech. Stačilo věnec omotat mašlí a vznikl základ jednoduchého „zátiší“ na okenní parapet.

Totéž jsem udělala s pyramidou, na které byly o Vánocích připevněna LED světýlka. Kus mašle a pár srdíček (dřevěná – 2 Kč za kus, perníková moje, schovaná z loňského roku) to vyřešily. Horní srdce je z květinářství (20 Kč). Po Valentýnu pyramidu zase přezdobím, viděla jsem třeba, že se dá otočit vzhůru nohama jako roh, dovnitř naaranžovat květiny a zavěsit na dveře. Krásně jarní!

 A co s vánočními svíčkami, které celé nedohořely?

Z předchozích let mám už slušnou sbírku nedovypálených svíček z adventního věnce. Žádnou valentýnskou pointu v tom nehledejte, ale napadlo mě alespoň tohle využití do ložnice.

Foto: Sláma v botách

****

Moje loňské tipy na valentýnskou výzdobu a jak zrecyklovat pozůstatky z Vánoc, najdete i ve starším článku ZDE.

Možná za to může idol mé dcery, Ferda Mravenec, že mě tohle napadlo! Foto: Sláma v botách

Valentýn nemusí být jen o červené barvě. Foto: Sláma v botách

Recept na tyhle krasavce najdete v mém starším článku ZDE. Foto: Sláma v botách

Sláminy nesmrtelné perníčky bez cukrové polevy. Foto: Sláma v botách

 

Útulné bydlení nejen o svatého Valentýna a hřejivý únor přeje

Sláma v botách

Ať mi rostou!©

Lehké pomazánky na party i na svačinu (+ sladké lívanečky úplně bez cukru)

2 komentáře

Celý víkend mažu jednohubky (protože mám svátek), a když už nemůžete ochutnat, aspoň se podělím o tipy, co jsem na ně dávala.  Všechno jsou to pomazánky a dipy, které byly hotové za pár minut, nadělaly parádu, v žaludku pořádek a chuťové buňky chrochtaly. Současně jsem si na pár týdnů vyřešila, co malé dávat na svačinu do školky. Lidka mazala se mnou, zobala, chutnalo… Takže kdo taky nefandíte UHO vlašáku (a česnekovou pomazánku už opravdu dělat nechcete), tady máte pár easy pomazánek, kterými jsem hostila své mlsné, figuru střežící gratulant(k)y.

Dětská práce není problémem pouze třetího věta, ale i jedné západní biodomácnnosti. Otrokyně naštěstí svůj úděl nese s chutí a ráda. Foto: Sláma v botách

Dětská práce není problémem pouze třetího světa, otrokyně naštěstí snáší svůj úděl s chutí. Foto: Sláma v botách

Začnu ale nejprve se 3 obecnými radami:

1. Použít do pomazánek se dají libovolné panenské oleje, pokaždé dostanete trochu jinou chuť. Jenom pozor na to, že lněný olej je hořký, dýňový barví pomazánku dotmava a olivový má taky svou chuť, která ne každému jede. Nejvíc neutrální je olej řepkový. Zkuste si sami, který zrovna vám nejvíc šmakuje, já obvykle oleje v pomazánce různě kombinuju. Docílí se tak větší chuťové i výživové pestrosti.

2. Když pomazánky víc rozředíte (jogurtem, olejem, mlékem…),vznikne vám dip k namáčení – třeba jako příloha k bramborům ve slupce. Nedo do dipu namáčejte okurky či mrkev nakrájené na hranolky. Docela na takovém snacku ujíždím.

3. Co se vždycky vyplatí mít na pomazánky doma: kvalitní olej, citron, jogurt – vše ostatní už záleží na typu pomazánky, ale bez těchto tří ingrediencí se málokdy obejdete.

Vlevo mrkvová, vpravo humu s dýňovou pastou nahoře domácí tatarká omáčka. Foto: Sláma v botách

Brambory na loupačku. Okurkové hranolky. Vlevo mrkvová pomazánka, vpravo hummus s dýňovou pastou, domácí tatarská omáčka (v malém hrnečku). A ještě trocha másla a syrové cibule, protože je ta zima a chcem bejt zdraví. 🙂 Foto: Sláma v botách

1. Mrkvová pomazánka (aneb favorit mojí dcery)
Vlevo mrkvová, vpravo humu s dýňovou pastou nahoře domácí tatarká omáčka. Foto: Sláma v botách

Původně to byla příloha k páteční bramborové večeři. Co zbylo,  putovalo v sobotu na jednohubky. Vlevo mrkvová, vpravo hummus s dýňovou pastou, nahoře domácí tatarká omáčka. Foto: Sláma v botách

Mrkev nastrouhejte najemno, osolte. Přidejte olej (já: olivový + lněný), trochu šťávy z citronu a jogurt. Dozdobte. Dá se přistrouhat i celer, ale nevím, co pak na to děti…

zdobení: vlašské ořechy, pažitka, kudrnka, dýňová pasta…

2. Hummus s dýňovou pastou

hummus: Vařenou nebo konzervovanou cizrnu smíchejte s olejem (já: olivový a sezamový), osolte a rozmixujte. Přidejte trochu utřeného česneku a šťávu z citronu. Správně má do hummusu přijít ještě tahini pasta (sezamová). Neměla jsem, takže přišla na řadu výpomoc z dostupných zdrojů. Výsledek se mi zalíbil.

dýnová pasta: Dýňová semínka nasypte na pánev nebo do kastrolu, osolte a na nejmenší plamen mírně restujte. Sem tam zamíchejte. Když se rozvoní, oheň vypněte – nesmíte semínka spálit. Pak je důkladně rozmixujte s olejem (já: dýňový, olivový, ostropestřcový).

zdobení: na hummus rozprostřete pastu, posypte bylinkami (pažitka, kopr, kudrnka), dýňovými semínky

3. Domácí tatarská omáčka

Dva žloutky z vajíček pokojové teploty (ne studené z lednice!) šlehejte metičkou se solí a po kapkách přilévejte olej (já: řepkový), později už můžete přilévat rychleji. Přidejte trochu hořčice a citronové šťávy. Výsledkem je domácí majolka. Do ní přimíchejte najemno nakrájenou cibuli a nakládanou okurku, ev. ještě trochu hořčice a rozřeďte mlékem či jogurtem do požadované konzistence. K bramborám na loupačku jak dělané.

4. Pomazánka s lněnými semínky, okurkou a žervé
Foto: Sláma v botách

Dole: pomazánka s lněnými semínky s žervé, zdobená dýňovou pastou a bylinkami a vedle zdobená bylinkami s okurkou. Vlevo: avokádová s krevetami. Nahoře: mrkvová s vlašáky a škvarková s nakládanou okurkou. Foto: Sláma v botách

Škvarková, lněná s žervé avokádová s krevetami a zase ta mrkvová. Foto: Sláma v botách

Tatáž skvadra na dvou talířích. Foto: Sláma v botách

 

Lněnosemínková pomazánka byl absolutní experiment, který ale mile překvapil. Lněná semínka na pár hodin namočte do trochy vody, aby nabobtnala a zeslizovatěla. Pak je rozmixujte, osolte a přimíchejte žervé a trochu jogurtu (umím si taky představit i variantu bez žervé s tučným řeckým jogurtem). Na závěr přidejte olej (já: olivový a lněný) a trochu salátové okurky nastrouhané najemno. V létě to bude favorit.

zdobení: salátovou okurkou, bylinkami. Udělala jsem i variantu zdobenou dýňovou pastou a bylinkami.

5. Avokádová s krevetami

Nečekám, že tyhle ingredience máte běžně v lednici – já s tím svým svátkem jaksi počítala…. – ani že tímhle budete děti běžně rozmazlovat na svačinu. Jestli ale chcete překvapit neobvyklými a luxusně vypadajícími jednohubkami, tak kombinace avokádo + krevety je prostě sázka na jistotu. Nádherně to nejen vypadá.

krevety: Předvařené party krevety krátce smažte na oleji (já: olivový) s utřeným česnekem, solí a zakapané citronem. Až se česnek rozvoní a lehce ztmavne, vypněte oheň a nechte vše vychladnout.

avokádo: Měkké avokádo rozřízněte a dužinu vydlabejte lžičkou do misky. Osolte a zakápněte citronem, přidejte trochu oleje (já: avokádový a olivový) a ždibec utřeného česneku, vše rozetřete dojemna lžičkou. Mažte na pečivo a ozdobte krevetami.

6. Škvarková (aneb přes co je machr moje mamka)

Od mamky jsem co do vaření podědila hlavně lásku k domácím pomazánkám. Klasiky jako rybičkovou, česnekovou nebo právě škvarkovou moje mamina prostě umí. Tahle pomazánka byla v její režii a já na ní budu vždycky ujíždět.

Studené škvarky rozmixujte. Přidejte najemno nakrájenou cibuli, uvařené vejce, nastouhané nahrubo, a nakládané okurky, najemno. Osolte, opepřete a dochuťte trochou hořčice a majonézy.

zdobení: plátek nakládané okurky

7. Avokádová s rajčátkem
Foto: Sláma v botách

Mrkvová, škvarková, rajčatovo-avokádová s vlašáky a hummus s dýňovou pastou. Foto: Sláma v botách

O něco míň nóbl, ale pořád dost parádní avokádová pomazánka, po které se rychle zapráší.

Základ je stejný jako u předchodí avokádové varianty- dužina z avokáda + sůl + citron + olej + česnek – utřít dohladka. Poté ještě opatrně přimíchejte najemno nakrájená cherry rajčátka bez semínek. Nemáte? I varianta se sušenými pokrájenými rajčaty bude famózně šmakózní.

zdobení: cherry rajčátka, vlašské ořechy…

****

Hosty jsem zvala na „jednoduché, lehké občerstvení“, což by ke kávičce mělo asi zahrnovat i nějakou tu sladkou tečku, že? Tak na ni došlo, jenom pro ten cukr jsem do komory opravdu neběžela. Nasmažila jsem totiž:

Banánové lívanečky
Foto: Sláma v botách

Vlevo banánové lívanečky, vpravo štrůdl od maminky. Foto: Sláma v botách

Banán rozmixujte s vajíčkem, trochou ovesných vloček a mléka (já: rýžové), malinko osolte. Na pánvi rozpusťte sádlo nebo kokosový olej (těžko říct, co chutná líp) a smažte lívanečky. Nemusí se mazat žádnou marmeládou nebo ničím dochucovat – banán se postará o přiměřeně sladkou chuť i lívancovou nadýchanost.

Móóc dobrý, jak říká moje malá.

Všem Veronikám všechno nejlepší k svátku přeje Veronika – Sláma v botách!

Foto: Sláma v botách

Foto: Sláma v botách

© Ať mi rostou!